ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1057.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1057/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně M. a. s., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) Ing. M. B., a 2) P. H., zastoupenému, advokátem, o částku 30.029,40 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 4 C 186/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. března 2004, č. j. 24 Co 460/2003-120, ve znění opravného usnesení ze dne 17. května 2004, č. j. 24 Co 460/2003-123, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Benešově rozsudkem ze dne 22. července 2003, č. j. 4 C 186/2002-77, uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25.701,40 Kč s 8,5 % úrokem z prodlení z částky 10.686,70 Kč od 19. 10. 2001 do zaplacení, s 8 % úrokem z prodlení z částky 10.686,70 Kč od 24. 7. 2001 do zaplacení a s 10 % úrokem z prodlení z částky 4.328,- Kč od 19. 7. 2000 do zaplacení, druhému žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 4.328,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 19. 7. 2000 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
Žalobkyně a druhý žalovaný napadli rozsudek soudu prvního stupně odvoláním. V průběhu odvolacího řízení vzala žalobkyně žalobu v plném rozsahu zpět. Poté, co oba žalovaní vyslovili s tímto procesním úkonem souhlas, Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. března 2004, č. j. 24 Co 460/2003-120, ve znění opravného usnesení ze dne 17. května 2004, č. j. 24 Co 460/2003-123, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (§222a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“). Současně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů; ve vztahu mezi žalobkyní a prvním žalovaným přitom rozhodl podle §146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. s odůvodněním, že pro chování prvního žalovaného, který žalobkyni uhradil v průběhu odvolacího řízení dlužnou částku, byla žaloba (podaná z procesního hlediska důvodně) vzata zpět. Ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným rozhodl podle §146 odst. 2 věty první o. s. ř. s tím, že žalobkyně z procesního hlediska zavinila zastavení řízení (žalobu nevzala zpět pro chování druhého žalovaného, jenž žalovanou částku nezaplatil).
Proti výroku rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi žalobkyní a druhým žalovaným podala žalobkyně dovolání s odkazem na §239 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a uplatnila v něm dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkla, že na rozhodnutí o nákladech řízení mezi ní a druhým žalovaným aplikoval nesprávně ustanovení §146 odst. 2 věty první o. s. ř. Účastníkem, který zavinil zastavení řízení, je první žalovaný, který v průběhu řízení zaplatil celou žalovanou částku, tudíž jí nezbylo než žalobu vzít zcela zpět. První žalovaný by proto měl nahradit ostatním účastníkům řízení, tedy i druhému žalovanému náklady řízení. Krom toho v tomto případě pokládá za vhodné a spravedlivé při rozhodování o nákladech řízení užít §150 o. s. ř. Z uvedených důvodů navrhla rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §242 odst. 1 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Pro posouzení přípustnosti dovolání v dané věci je rozhodující, že dovolání směřuje pouze proti výroku o nákladech řízení. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. nepřichází v úvahu, neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., protože napadený výrok rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Jelikož dovolání proti výroku rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné, Nejvyšší soud České republiky dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za stavu, kdy žalované straně podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení prokazatelně žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. října 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu