ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1071.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1071/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Š. S., zastoupené, advokátem, proti žalované D. H., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 14.597,60 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 5 C 411/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2003, č. j. 54 Co 533/2003-150, 54 Co 534/2003-150, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. dubna 2002, č. j. 5 C 411/2001-122, doplněným rozsudkem ze dne 21. července 2003, č. j. 5 C 411/2001-142, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky 14.597,60 Kč se 17% úrokem z částky 19.097,40 Kč od 1. 1. 1995 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 19. listopadu 2003, č. j. 54 Co 533/2003-150, 54 Co 534/2003-150, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 14.597,60 Kč se 17% úrokem od 1. 1. 1995 do zaplacení a 17% úrok z částky 2.402,40 Kč od 1. 1. 1995 do 7. 12. 1997, s tím, že jinak se rozsudek v tomto výroku potvrzuje. Současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu, a to proti všem jeho výrokům, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozovala z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“). Toto dovolání však není přípustné.
Podle §237 odst. 2 písm. a) OSŘ není dovolání podle odstavce 1 téhož ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jak bylo shora uvedeno, výrokem ve věci samé rozhodl odvolací soud o peněžitém plnění, jehož jistina činila pouze 14.597,60 Kč, a tak podle citovaného ustanovení proti němu není dovolání přípustné. Výrok o nákladech řízení, který je výrokem vedlejším a má povahu usnesení, pak nelze samostatným dovoláním napadnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. srpna 2001, sp. zn. 21 Cdo 2855/2000, uveřejněné v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu vydávaném nakladatelstvím C. H. Beck, svazku 8, pod č. C 659, jehož závěry jsou použitelné i za současného znění občanského soudního řádu).
Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto nezbylo, než je podle §243b odst. 5 věty prvé a §218 písm. c) OSŘ odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto za situace, kdy žalobkyni, která by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ měla právo na jejich náhradu, v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly. Náklady spojené s podáním vyjádření k dovolání, sepsaného advokátem, nelze za účelné považovat, jelikož vyjádření se týkalo merita věci, jímž se dovolací soud ze shora uvedených důvodů nezabýval, a bylo proto pro rozhodnutí o dovolání bez významu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 20. října 2004
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu