ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.118.2004.1
sp. zn. 33 Odo 118/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně P. F., zastoupené, advokátkou, proti žalovanému M. F., zastoupenému, advokátem , o výživné manželky, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 7 C 95/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. října 2003, č.j. 8 Co 465/2003-78, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Opavě - poté, kdy jeho rozsudek ze dne 1. října 2002, č.j. 7 C 95/2002-29, byl ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. dubna 2003, č.j. 8 Co 8/2003-49, zrušen a věc mu byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení, usnesením ze dne 27. června 2003, č.j. 7 C 95/2002-56, ve znění opravného usnesení ze dne 15. července 2003, č.j. 7 C 95/2002-60, uznal žalobkyni povinnou zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 81 910 Kč k rukám jeho zástupkyně do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 14. října 2003, č.j. 8 Co 465/2003-78, usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 27. června 2003, č.j. 7 C 95/2002-56, ve znění opravného usnesení ze dne 15. července 2003, č.j. 7 C 95/2002-60, potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1, písm. b) o. s. ř. a podává jej z důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 2, písm.b) o. s. ř. Pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatelka v tom, že „za předmět sporu“ mělo být považováno „plnění (výživného) za období od 21. 5. 2002 do 26. 7. 2006“, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství účastníků a ze zákona tak zanikla vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobkyni. Postupoval-li odvolací soud a před ním – jsa vázán právním názorem odvolacího soudu - i soud prvního stupně při výpočtu nákladů řízení odlišně, jde o nesprávné právní posouzení věci a dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalobkyní), není však v dané věci přípustné.
Vzhledem k tomu, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat pouze z pohledu ustanovení §239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Jak je ze shora citovaného ustanovení §239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení (tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě), není v tomto ustanovení uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto toto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšná žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. února 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v. r.
předsedkyně senátu