ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1195.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1195/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce J. K., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému Z. d. D. – P., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 14.405,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Příbrami pod sp. zn. 7 C 87/2003, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2004, č. j. 23 Co 133/2004-104, takto:
I Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit na nákladech dovolacího řízení žalobci částku 1.745,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám …, advokáta se sídlem v ...
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 8. června 2004, č. j. 23 Co 133/2004-104, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. listopadu 2003, č. j. 7 C 87/2003-62, jímž byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 14.405,- Kč s 3% úrokem z prodlení z částky 30.429,- Kč od 14. 5. 2003 do 5. 9. 2003 a dále s 3 % úrokem z prolení z částky 14.405,- Kč od 6. 9. 2003 do zaplacení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. s odůvodněním, že rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť „řeší otázku přípustnosti důkazních návrhů v rámci odvolacího řízení, jakož i otázku aktivní věcné legitimace ohledně nároků na vydání bezdůvodného obohacení za užívání věci, která je předmětem nájemního vztahu, v rozporu s hmotným právem“. Dovolatel je přesvědčen, že závěr odvolacího soudu dovozující, že pro posouzení věci není podstatné, zda žalovaný užíval pozemek v celé jeho výměře, odporuje dikci ustanovení §451 a násl. občanského zákoníku, a rozvádí své výhrady vůči postupu, který odvolací zvolil v souvislosti s předložením důkazů svědčících o nedostatku věcné aktivní legitimace žalobce v daném sporu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce s obsahem podaného dovolání nesouhlasí a má dovolání za nepřípustné jak pro nedostatek zásadního právního významu napadeného rozhodnutí, tak s odkazem na ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. Zdůrazňuje, že mezi účastníky řízení byla vždy spornou pouze výše nájmu, nikoli však nyní namítaný rozsah užívání pozemku. Názor žalovaného, že by jako vlastník pozemku neměl být aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, hodnotí žalobce jako zavádějící a účelový. Navrhuje, aby dovolací soud dovolání žalovaného zamítl, popř. odmítl, neboť je jím napaden rozsudek odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje částku 20.000,- Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, a c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Předpokladem přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je skutečnost, že dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Dovolání žalovaného směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně přiznávající žalobci vůči žalovanému právo na zaplacení částky 14.405,- Kč s příslušenstvím, tedy rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- resp. 50.000,- Kč a není tak ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. přípustné; přípustnost dovolání proti akcesorickému výroku o nákladech řízení nevyplývá ze žádného ustanovení občanského soudního řádu.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř. a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty první o. s . ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.670,- Kč (srov. §3 odst. 1 a 3, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění).Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 11. listopadu 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu