ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.1272.2004.1
sp. zn. 33 Odo 1272/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce Bc. K. S., proti žalovanému Ú. p. K., o zaplacení zálohy na hmotné dávky v nezaměstnanosti, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 15 C 396/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1999, č. j. 13 Co 477/99-20, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (jako soud odvolací) usnesením ze dne 30. 4. 1999, č. j. 13 Co 477/99-20, zrušil usnesení Okresního soudu v Karviné (soudu prvního stupně) ze dne 30. 11. 1998, č. j. 15 C 396/98-4, jímž tento soud zastavil řízení a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včas dovolání, v němž uvedl, že bude odůvodněno dodatečně.
K pokynu Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 12. 2000, aby soud prvního stupně rozhodl o žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení a aby jej vyzval k odstranění vad dovolání, které brání dovolacímu soudu o dovolání rozhodnout, Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 31. 10. 2002, č. j. 15 C 396/98-28, rozhodl, že žádosti žalobce na ustanovení zástupce se nevyhovuje. Vycházel přitom ze zjištění, že žalobce je bez pracovního poměru, od 2. 6. 1998 je v evidenci uchazečů o zaměstnání, o dávky státní sociální podpory nepožádal, ale pobírá opakující se peněžitý příspěvek ve výši 4.100,- Kč měsíčně jako doplatek do sociální potřebnosti. Odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 21. 1. 2004, č. j. 15 C 396/98-32, pro opožděnost odmítnuto.
Poté Okresní soud v Karviné usnesením ze dne 29. března 2004, č. j. 15 C 396/98-34, žalobce ve smyslu ustanovení §243c a §43 o. s. ř. vyzval, aby ve stanovené lhůtě do 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnil své dovolání tak, že uvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí odvolacího soudu napadá, popř. jaké důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodů dovolání, a čeho se jako dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolateli bylo rovněž uloženo, aby doložil, že má právnické vzdělání ukončené magisterskou státní zkouškou, s tím, že jinak musí být zastoupen ve smyslu ustanovení §241 odst. 1 o. s. ř. advokátem. Současně byl dovolatel poučen o právních důsledcích neuposlechnutí této výzvy. Na tuto výzvu reagoval žalobce přípisem ze dne 13. 5. 2004, v němž soudu sdělil, že nenašel advokáta, který by provedl požadované úkony zdarma. S odkazem na Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod a s výtkou, že dochází k průtahům v řízení, které budou řešeny soudem ve Štrasburku, vyjádřil žalobce své „překvapení“ nad tím, že mu s přihlédnutím k jeho „sociální potřebnosti“ nebyl advokát soudem přidělen.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno již dne 30. 11. 1998 a odvolací soud rozhodl o dovolání dne 30. 4. 1999.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací, jemuž byl spis s dovoláním předložen soudem prvního stupně opětovně až dne 8. 10. 2004, dospěl k závěru, že meritornímu rozhodnutí o dovolání žalobce brání především nedostatek podmínky dovolacího řízení.
Podle ustanovení §241 o. s. ř. dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže nemá právnické vzdělání buď sám, nebo jeho zaměstnanec (člen), který za něj jedná (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá. Nemá-li dovolatel právnické vzdělání, musí být dovolání sepsáno advokátem (odst. 2). Dovolání pak lze podat jen pro některý z důvodů uvedených v odstavci 3 citovaného ustanovení.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Mimořádnost tohoto opravného prostředku odůvodňuje požadavek, aby účastník řízení (jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj ve smyslu ustanovení §21 odst. 1 o. s. ř. jedná), který se rozhodl dovolání uplatnit, měl právnické vzdělání nebo aby byl zastoupen osobou, která je podle zákona povolána poskytnout právní pomoc (advokátem nebo v době do 30. 6. 1996 komerčním právníkem), jestliže sám nebo jeho zaměstnanec (člen) takového vzdělání nedosáhl.
V posuzovaném případě nebyl dovolatel (který nedoložil, že by sám měl právnické vzdělání a nevztahuje se tak na něj výjimka z nuceného zastoupení) zastoupen advokátem, přičemž jeho dovolání navíc neobsahovalo náležitosti uvedené v ustanovení §241 odst. 2 větě první o. s. ř. Poté, kdy žádosti dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů nebylo soudem vyhověno, byl správně vyzván, aby si ve stanovené lhůtě zvolil advokáta pro podání dovolání a jeho prostřednictvím odstranil vytčené vady dovolání. Zároveň byl poučen o právních důsledcích neuposlechnutí takové výzvy. Přestože výzva byla dovolateli doručena 23. 4. 2004, dosud jí nevyhověl a při nezměněných osobních a majetkových poměrech na ni reagoval pouze další žádostí o ustanovení advokáta, resp. výtkou, že mu advokát nebyl soudem ustanoven.
Povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, jejíž nedostatek brání rozhodnutí ve věci samé. Protože dovolatel přes výzvu soudu prvního stupně tento nedostatek dosud neodstranil, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalobce – aniž by se mohl zabývat dalšími okolnostmi – podle ustanovení §243c a 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. zastavil.
Pro úplnost dovolací soud připomíná, že i při splnění podmínky tzv. povinného zastoupení nemohl být dovolatel v dovolacím řízení úspěšný. Jeho dovolání totiž směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není dovolání přípustné. Vady rozhodnutí uvedené v ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., pro které je možné napadnout všechna rozhodnutí odvolacího soudu bez ohledu na formu rozhodnutí, na jeho obsah nebo (až na výjimky) na povahu předmětu řízení, totiž nejsou v dovolání namítány a jejich existence se z obsahu spisu nepodává. Z ostatních ustanovení o. s. ř. pak nelze přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, dovodit.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., když žalobce z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno a žalovanému náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 2. prosince 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu