ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.139.2004.1
sp. zn. 33 Odo 139/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Vladimíra Velenského v právní věci žalobce Ing. A. S., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému B. Š., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 26.147,53,- Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 174/99, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. září 2003, č. j. 26 Co 326/2003 - 74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 23. září 2003, č. j. 26 Co 326/2003 - 74, zrušil rozsudek Městského soudu v Brně (soudu prvního stupně) ze dne 21. října 2002, č. j. 20 C 174/99 - 60, a to v části, v níž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně s Ing. J. H. částku 26.147,53,- Kč a náklady řízení ve výši 21.585,- Kč, a řízení proti žalovanému zastavil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti výroku usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, podal žalobce dovolání, v němž požadoval jeho zrušení s odůvodněním, že v tomto rozsahu napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až 239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. není dána již proto, že napadené usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, není rozhodnutím ve věci samé (k výkladu pojmu „věc sama“ srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, uveřejněné pod R 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání není založena ani ustanoveními §238, §238a a §239 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí nelze podřadit žádnému z tam taxativně vyjmenovaných případů.
Z výše uvedeného vyplývá závěr, že dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu přípustné.
Nejvyšší soud proto dovolání podle §243b odst. 5 a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl, aniž se jím mohl dále zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za stavu, kdy žalovanému podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalobci právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. března 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu