ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.154.2004.1
sp. zn. 33 Odo 154/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně S. s. r. o., zastoupené, advokátem, proti žalovaným 1) J. P. a 2) M. P., zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 264.332,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 10 C 1048/2001, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. října 2003, č. j. 24 Co 240/2003-119, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 18. dubna 2003, č. j. 10 C 1048/2001-86, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 264.332,20 Kč s 10 % úrokem z prodlení od 13. 5. 2000 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, žalobu do částky 18.219,80 Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 29. října 2003, č. j. 24 Co 240/2003-119, rozsudek soudu prvního stupně (vyjma zamítavého výroku ve věci samé, který nebyl odvoláním dotčen) potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že účastníci dne 16. 6. 1999 sjednali písemně smlouvu o dílo, podle níž se žalobkyně zavázala provést úpravy rodinného domu ve vlastnictví prvního žalovaného za sjednanou cenu 698.105,- Kč. Dne 21. 6. 1999 účastníci uzavřeli písemně novou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byly úpravy toliko přízemí rodinného domu (tedy v užším rozsahu), přičemž tato další smlouva neobsahuje ujednání o ceně. Poté, co žalobkyně provedla úpravy domu (část stavebních prací na domě v ceně 18.219,80 Kč provedli sami žalovaní), podepsali účastníci dne 4. 4. 2000 soupis provedených prací a dodávek, ze kterého vyplývá cena díla v celkové částce 636.552,- Kč. Žalovaní zaplatili žalobkyni za provedení díla celkem 354.000,- Kč a dne 8. 1. 2001 písemně uznali, že žalobkyni za provedení stavebních prací na rodinném domě dluží částku 282.552,- Kč. Pokud žalovaní tvrdili, že žalobkyni navíc za provedení díla zaplatili ještě částku 98.105,- Kč, soudy tomuto jejich tvrzení neuvěřily.
Z takto zjištěného skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřenou smlouvou o dílo ze dne 21. 6. 1999 nahradili původní smlouvu ze dne 16. 6. 1999. Jelikož ve smlouvě nebyla výslovně ujednána volba práva a žalovaní nejsou podnikatelé, podřadil posouzení smluvního vztahu zákonu č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, ve znění v tu dobu platném - dále jen „obč. zák.“ (přestože účastníci ve smlouvě odkazovali na §536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění v tu dobu platném - dále jen „obch. zák.“). Vzhledem k tomu, že došlo k následnému odsouhlasení a podepsání soupisu provedených prací, dospěl soud prvního stupně k závěru, že tímto byla sjednána cena díla v částce 636.552,- Kč. Protože žalovaní žalobkyni uhradili pouze částku 354.000,- Kč (200.000,- Kč, 130.000,- Kč a 24.000,- Kč), zbývalo by jim zaplatit ještě částku 282.552,- Kč. Poněvadž však žalovaní část stavebních prací v ceně 18.219,80 Kč vykonali sami, posoudil jejich námitku započtení v této výši jako důvodnou a žalobu v tomto rozsahu zamítl s odůvodněním, že pohledávka žalobkyně vůči žalovaným v této částce zanikla započtením. Žalobě vyhověl do částky 264.332,20 Kč (s příslušenstvím), přičemž měl zato, že cena díla byla sjednána dohodou, a tak pokládal za nadbytečné doplňovat dokazování navrhovaným znaleckým posudkem ke zjištění přiměřené ceny díla a nepřihlédl ani k rozpočtu vypracovanému Ing. J. K.
Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci smlouvu o dílo ze dne 16. 6. 1999 sjednali podle §536 a násl. obch. zák. (§262 obch. zák. ve znění účinném do 31. 12. 2000) a žalobkyně se podle ní zavázala provést stavební úpravy rodinného domu za sjednanou cenu 698.105,- Kč. Následně písemně sjednanou smlouvu ze dne 21. 6. 1999, jež se měla řídit týmiž ustanoveními obchodního zákoníku (nahrazující původní závazek závazkem novým a obsahující povinnost upravit pouze přízemí rodinného domu - §570 obč. zák.), shledal odvolací soud neplatnou, neboť neobsahuje ujednání o ceně. Z následného chování účastníků (provádění díla žalobkyní, placení záloh žalovanými) však usoudil na to, že účastníci projevili vůli sjednat smlouvu o úpravě předmětného rodinného domu a že tedy uzavřeli konkludentně (§35 odst. 1 obč. zák.) smlouvu o úpravě věci ve smyslu §652 a násl. obč. zák. Po provedení díla se dne 4. 4. 2000 dohodli i o výši ceny díla v částce 636.552,- Kč. Konstatoval, že dodatečné určení ceny díla nečiní smlouvu o úpravě věci jakožto zvláštního druhu smlouvy o dílo neplatnou. Těmto závěrům proto odpovídala povinnost žalovaných zaplatit žalobkyni částku 636.552,- Kč. Vzhledem k prokázaným uskutečněným platbám pak shledal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně rovněž co do výše přiznané částky správným. Na tomto závěru podle odvolacího soudu nezměnila nic ani žalovanými důvodně uplatněná námitka, že uznání závazku ze dne 8. 1. 2001 je neplatné a nezakládá proto účinky uznání dluhu podle §558 obč. zák. (neobsahuje vyjádření příslibu dlužníků dluh zaplatit). Odvolací soud se ztotožnil s postupem soudu prvního stupně, který neprovedl důkaz znaleckým posudkem a nepřihlédl k rozpočtu, s odůvodněním, že účastníci se platně dohodli o ceně díla, a proto nebylo třeba zjišťovat přiměřenou cenu díla ve smyslu §634 odst. 1 obč. zák.; výši smluvené ceny přitom nemohla ovlivnit okolnost, v jakém rozsahu provedli žalovaní stavební práce sami.
Proti tomuto rozsudku podali žalovaní dovolání, jehož přípustnost dovozovali z §237 odst. 1 písm. c/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), a uplatnili v něm výslovně dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Odvolacímu soudu především vytkli, že i když konstatoval neplatnost smlouvy o dílo uzavřené účastníky, přesto při právním posouzení věci aplikoval §652 a násl. obč. zák. Je-li smlouva o dílo neplatná, nemohla být podle jejich názoru dodatečně platně uzavřena ani dohoda o ceně, a proto bylo nutně plněno bez právního důvodu. Odvolací soud tak měl správně posoudit věc podle §451 a násl. obč. zák. o bezdůvodném obohacení a měl se zaměřit na jednoznačné zjištění rozsahu provedených prací a jejich skutečné hodnoty a nikoli vycházet ze soupisu provedených prací a dodávek ze dne 4. 4. 2000 (dohody o ceně). Z uvedených důvodů navrhli rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas subjekty k tomu oprávněnými při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§240 odst. 1, §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení jeho přípustnosti.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí §237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.
V posuzovaném případě přípustnost dovolání nemůže být založena §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně. Je proto namístě přípustnost dovolání zvažovat výlučně v intencích §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.
Dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. může být přípustné jen tehdy, je-li v něm dovolatelem zpochybněno řešení právní otázky, která měla pro rozhodnutí o věci určující význam (tj. právní otázky, na níž bylo rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení věci založeno). Současně se musí jednat o právní otázku, která měla význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní projednávané věci, ale současně i význam obecný - z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.
Ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud (s výjimkou vad v tomto ustanovení uvedených) vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak byl dovolatelem obsahově vymezen. Právní otázky se mohou stát předmětem dovolacího přezkumu pouze tehdy, jestliže dovolatel jejich posouzení odvolacím soudem napadl, tj. jestliže zpochybnil řešení, která ve vztahu k nim odvolací soud zaujal. Jen s posouzením těchto právních otázek je dovolací soud povolán spojovat závěr, že potvrzující rozsudek odvolacího soudu má ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. po právní stránce zásadní význam.
V posuzovaném případě dovolatelé odůvodnili přípustnost dovolání tvrzením, že odvolací soud v rozporu s hmotným právem přiznal žalobou uplatněný nárok jakožto plnění ze smlouvy o dílo, místo toho, aby správně vztah účastníků posoudil jako bezdůvodné obohacení ve smyslu §451 a násl. obč. zák., neboť uvedená smlouva o dílo nebyla uzavřena platně.
Výtce dovolatelů nelze přisvědčit, neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl potvrzen vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně ve věci samé, stojí (jak vyplývá z jeho odůvodnění) na právním závěru, že účastníci sice smlouvu ze dne 21. 6. 1999 neuzavřeli platně,…“ovšem následně svým chováním (provádění díla žalobcem, placení záloh žalovanými) projevili vůli sjednat smlouvu o úpravě předmětného rodinného domu. Uzavřeli tak konkludentně (§35 odst. 1 občanského zákoníku) smlouvu o úpravě věci podle ustanovení §652 a násl. občanského zákoníku. Po provedení díla se dne 4. 4. 2000 dohodli i o výši ceny (636.552,- Kč)…… žalovaní byli proto povinni zaplatit žalobci sjednanou cenu“.
Z uvedeného je evidentní, že právní závěr odvolacího soudu dovozující neplatnost smlouvy o dílo (ze dne 21. 6. 1999), jenž dovolatelé učinili předmětem své kritiky v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., nebyl pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci určující. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé naopak spočívá na právním závěru, že účastníci konkludentním způsobem platně uzavřeli smlouvu o úpravě věci (§35 odst. 1, §652 obč. zák.), přičemž přisouzená částka představuje plnění z této smlouvy. Proti tomuto právnímu závěru však dovolatelé podle obsahu dovolání ničeho konkrétně nenamítají a jeho správnost nezpochybňují. Za této situace (při vázanosti obsahovým vymezením dovolacího důvodu) nezbylo, než uzavřít, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam a že tudíž dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné. Dovolací soud proto dovolání odmítl (§243b odst. 5 věta první a §218 písm. c/ o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá stavu, kdy žalobkyni nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti žalovaným, kterým bylo dovolání odmítnuto (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. října 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu