ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.168.2004.1
sp. zn. 33 Odo 168/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců A) Ing. J. Š., a B) Ing. L. Š., zastoupených, advokátem, proti žalované o. O., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 177.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 703/99, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2003, č. j. 26 Co 108/2003-82, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. května 2003, č. j. 26 Co 108/2003-82, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 1. října 2002, č. j. 4 C 703/1999-64, zamítl žalobu, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 100.000,- Kč s 11% úrokem ode dne 15. 12. 1996 do zaplacení a žalobci A) částku 77.000,- Kč s 10% úrokem ode dne 13. 6. 2000 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že žalovaná se rozhodla pro lokalitu, ve které se nacházela nemovitost ve vlastnictví žalobců, vybudovat splaškovou a dešťovou kanalizaci za předpokladu, že majitelé nemovitostí uhradí v plné výši náklady na prodloužení kanalizace do uvedené lokality formou příspěvku. Kanalizace byla zhotovitelem, s nímž žalovaná uzavřela smlouvu o dílo, prováděna v období od konce roku 1996 do jara 1997, kdy byla dokončena. Koncem roku 1997 tehdejší starosta žalované Ing. G. na svolané schůzi ústně požadoval po žalobcích zaplacení částky 100.000,- Kč jakožto zálohy příspěvku na vybudování kanalizace a zároveň žalobcům přislíbil předložit jim požadované vyúčtování, aby měli možnost kontroly hospodárnosti použitých peněz, a sepis písemné smlouvy, z níž bude zřejmé, jakým způsobem byly vynaloženy náklady na jednotlivé pozemky. Žalobci následně žalované uhradili částku 100.000,- Kč a na další výzvu zaplatil žalobce ze svých výlučných prostředků v měsíci květnu 1998 částku 77.000,- Kč označenou jako doplatek. Žalobci svůj dům k vybudované kanalizaci připojili a začali ji užívat. Žádná písemná smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Z těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli nepojmenovanou smlouvu podle §51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném k měsíci prosinci 1997 (dále jen „obč. zák.“). Výzvu starosty žalované obce v prosinci 1997 k zaplacení příspěvku adresovanou žalobcům totiž posoudil jako projev vůle směřující k uzavření smlouvy ve smyslu §43a obč. zák., podle níž žalovaná zajistí připojení domu žalobců na kanalizaci, kterou nechala v obci vybudovat, a žalobci za to zaplatí žalované příspěvek na vybudování kanalizace sestávající ze zálohy a pozdějšího doplatku (v té době ještě nespecifikovaného), jehož výši žalovaná určí. Tím, že žalobci bez jakýchkoli výhrad, omezení nebo připomínek bezprostředně po výzvě žalované zaplatili požadovanou zálohu, přijali tímto konkludentním jednáním (§35 odst. 1 obč. zák.) ve smyslu §43c obč. zák. uvedený návrh smlouvy učiněný žalovanou. Tvrzením žalobců (a potažmo i tím, zda žalobci toto tvrzení prokázali), že podle ústního ujednání měli účastníci v budoucnu uzavřít písemnou smlouvu o příspěvku na kanalizaci, se soud prvního stupně nezabýval s poukazem na ústní formu a neurčitost tvrzené dohody. Stejně tak neověřoval správnost tvrzení žalobců, že žalovaná jim měla předložit vyúčtování akce. Provedení důkazů výpověďmi svědků a dalšími listinami, které navrhovala žalovaná, soud prvního stupně zamítl pro nadbytečnost s poukazem na zjištěný skutkový stav, který mu umožnil rozhodnout ve věci. Listinné důkazy, jimiž důkaz provedl, nikterak nehodnotil a žádné zjištění z nich neučinil s odůvodněním, že z nich nevyplývají pro věc relevantní skutečnosti. Protože účastníci své závazky ze smlouvy splnili, soud prvního stupně uzavřel, že žalobcům bezdůvodné obohacení podle §451 odst. 2 obč. zák. nevzniklo.
K odvolání žalobců Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. května 2003, č. j. 26 Co 108/2003-82, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům částku 100.000,- Kč s 11% úrokem z prodlení jdoucím od 15. 12. 1999 do zaplacení a žalobci A) částku 77.000,- Kč s 10% úrokem z prodlením jdoucím od 13. 6. 2000 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházeje z důkazů provedených před soudem prvního stupně, dospěl k odlišným skutkovým závěrům. Konstatoval, že z důkazů provedených soudem prvního stupně, k nimž však tento soud nepřihlížel, jednoznačně vyplynulo, že zastupitelstvo žalované obce již dne 17. 9. 1996 na svém zasedání rozhodlo o vybudování splaškové a dešťové kanalizace k pozemku Ing. M., jehož část zakoupili žalobci, pokud cenu díla zaplatí majitelé pozemků. Ze zápisu veřejného zasedání zastupitelstva dne 4. 11. 1997 mimo jiné zjistil, že na tomto zasedání byl vysloven jednomyslný souhlas s výstavbou inženýrských sítí v obci (též splaškové i dešťové kanalizace) za předpokladu, že potřebnou částku na jejich vybudování získá žalovaná obec od majitelů pozemků, stavebníků nebo jejich zástupců formou příspěvku na vybudování a rozvoj sítí (bod 4 zápisu). Zastupitelstvo rozhodlo o příspěvku na vybudování čistírny odpadních vod, čerpací stanice a staveb, které se stanou jejich součástí, jehož výši a splatnost určilo rozdílně v závislosti na tom, kdy bylo u jednotlivých objektů vydáno stavební povolení. Zastupitelstvo zároveň pověřilo starostu obce Ing. V. G. vypracováním a podpisem potřebných smluv k bodům 2) až 6) zápisu. S přihlédnutím k těmto zjištěním odvolací soud nepochyboval o pravdivosti tvrzení žalobce A), že při jednání se starostou obce koncem roku 1997 a v květnu 1998 byli žalobci ujištěni, že o příspěvku na vybudování inženýrských sítí bude uzavřena jak písemná smlouva, tak provedeno písemné vyúčtování částek, které žalobci žalované na výzvu poskytli. Z takto zjištěného skutkového stavu učinil právní závěr, že částky zaplacené žalobci je třeba považovat za zálohy poskytnuté před uzavřením smlouvy o příspěvku na vybudování splaškové a dešťové kanalizace, která měla být mezi účastníky uzavřena v písemné formě včetně vyúčtování poté, co budou zjištěny skutečné náklady a tyto rozděleny mezi stavebníky, ve smyslu §498 obč. zák., a nikoli za přijetí návrhu smlouvy podle §43c obč. zák., jak dovodil soud prvního stupně. Skutečnost, že požadavek žalované na zaplacení záloh nebyl přijat ihned, vyplývá z dokladů o jejich zaplacení. Jelikož k uzavření předpokládané smlouvy nedošlo, vzniklo žalované přijetím zálohy na úkor žalobců bezdůvodné obohacení podle §451 odst. 2 obč. zák., které je povinna vydat (§456 obč. zák.). Nadto odvolací soud vyslovil právní názor, že i kdyby byla smlouva o poskytnutí příspěvku uzavřena, jednalo by se o smlouvu neplatnou podle §39 obč. zák. pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy. Rozpor se zákonem spatřuje v tom, že podle zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, do samostatné ani přenesené působnosti obce nenáleží oprávnění vybírat příspěvky na vybudování investičních sítí (§14, §21-24 uvedeného zákona) a tuto možnost neupravují ani ustanovení §10 až 15 vyhlášky č. 144/1978 Sb., vydané k provedení zákona č. 138/1973 Sb., o vodách. Rozpor s dobrými mravy odvolací soud shledal v nerovném postavení občanů žalované obce, způsobené stanovením rozdílné výše po nich požadovaného příspěvku.
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, v němž podle jeho obsahu uplatnila dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. a/ a b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Odvolacímu soudu především vytkla, že neměl pro své závěry podklad ve spolehlivě zjištěném skutkovém stavu, čímž řízení zatížil vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Dovolatelka pokládá za nezbytný prostředek k prokázání existence dohody provedení důkazů svědeckými výpověďmi starosty a osob účastných na akci, tj. ostatních stavebníků a zejména původního majitele pozemku. Soud prvního stupně, který dospěl k právnímu závěru o uzavření smlouvy podle §51 obč. zák., tyto navrhované důkazy zamítl, ale odvolací soud, který se s jeho závěry neztotožnil, neměl vycházet pouze z tvrzení žalobců, jež dovolatelka považuje za nepravdivé. Pokud odvolací soud závěr, že plnění žalobců poskytnuté žalované bylo plněním bezesmluvním, opřel o tvrzení žalobců a zápis z veřejného zasedání zastupitelstva obce ze dne 4. 11. 1997, přehlédl, že starosta byl pověřen vypracováním a podpisem potřebných smluv k bodům 2) až 6), tedy celým komplexem smluv, který kromě smluv s účastníky přípojek plynu, kanalizace a vody zahrnuje též další smlouvy. Vypracování a podepsání smluv není co do formy specifikováno, a proto bylo na starostovi, jakou formu shledal potřebnou. Rovněž úvaha odvolacího soudu o neplatnosti případné smlouvy pro rozpor s dobrými mravy neodpovídá správné interpretaci zákona a vychází podle dovolatelky z neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Z uvedených důvodů navrhla rozsudek Krajského soudu v Praze zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1 o. s. ř., §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), shledal dovolání přípustným podle §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Z §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Zatímco existence vad podle §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a / a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu nevyplývá, je řízení postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Již v rozsudku ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo 1901/98, uveřejněném pod R 30/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vyslovil Nejvyšší soud České republiky právní názor, že je-li ke správnému rozhodnutí ve věci zapotřebí podstatných (pro rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění, která neučinil soud prvního stupně, popřípadě která tento soud sice učinil, ale vzhledem k nesprávnému právnímu názoru, který zaujal, na nich své rozhodnutí nezaložil, nejsou podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně; odvolací soud proto rozhodnutí zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Z odůvodnění citovaného rozsudku vyplývá, že podmínky pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí soudu prvního stupně nejsou dány mimo jiné tehdy, jestliže právní posouzení věci soudem prvního stupně je nesprávné a její správné právní posouzení vyžaduje další skutková zjištění, která odvolací soud sám nemůže učinit. Tak je tomu nejen v případě, kdy je zapotřebí rozsáhlejšího doplnění dokazování, které nelze provést bez průtahů (§213 odst. 2 o. s. ř.), ale i tehdy, jestliže se má doplnění dokazování týkat podstatných skutečností (výsledkem doplnění dokazování by měla být zásadní skutková zjištění, která rozhodujícím způsobem ovlivní právní posouzení věci). Nedostatek rozhodujících (pro správné rozhodnutí zásadně významných) skutkových zjištění nemůže odvolací soud nahradit vlastním doplněním dokazování (možnost odvolacího soudu doplnit dokazování má své meze dané tím, že základem odvolacího řízení je přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně), ale ani tím, že tato skutková zjištění převezme z rozhodnutí soudu prvního stupně, který je učinil přesto, že vzhledem k (nesprávnému) zaujatému právnímu názoru na nich své rozhodnutí nezaložil (z hlediska jeho právního posouzení nebyla tato skutková zjištění významná a významnými se stala až z pohledu právního názoru odvolacího soudu). Tímto postupem - pokud by vyústil ve změnu rozhodnutí soudu prvního stupně - by odvolací soud porušil zásadu dvouinstančnosti občanského soudního řízení, neboť by účastníkům odepřel možnost přezkumu správnosti nových, popřípadě - z pohledu soudu prvního stupně - dosud bezvýznamných skutkových zjištění na základě jejich odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, a rozhodnutí odvolacího soudu, na těchto skutkových zjištěních založené, by ve svých důsledcích bylo rozhodnutím vydaným v jediném stupni. Přitom nedodržení zásady dvouinstančnosti občanského soudního řízení zároveň představuje porušení stanoveného postupu, kterým se každý může domáhat svého práva u nezávislého a nestranného soudu ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vyhlášené usnesením předsednictva České národní rady ze dne 16. 12. 1992 jako součást ústavního pořádku České republiky a uveřejněné pod č. 2/1993 Sb. Dovolací soud nemá důvod se od citovaného právního názoru odchylovat ani v této projednávané věci.
V posuzovaném případě soud prvního stupně vzal sice z účastnické výpovědi žalobce A) za prokázané, že starosta obce Ing. G. a žalobci se dohodli, že o příspěvku na vybudování inženýrských sítí uzavřou písemnou smlouvu a že i vyúčtování částek, které žalobci žalované na výzvu poskytli, bude provedeno písemně (neboli zamýšleli uzavřít písemnou smlouvu o příspěvku). Uvedená skutková zjištění však s přihlédnutím k jeho právnímu posouzení věci, že účastníci uzavřeli konkludentním způsobem smlouvu o poskytnutí příspěvku, podle níž bylo plněno, význam neměla. Jinak řečeno na těchto skutkových zjištěních soud prvního stupně své rozhodnutí nezaložil. Právně významnými se zmíněná skutková zjištění stala až po právním posouzení věci odvolacím soudem, který na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že účastníci smlouvu o příspěvku neuzavřeli a že žalobci žalované plnili bez právního důvodu (správně z právního důvodu, který dodatečně odpadl); právní závěr, na němž soud prvního stupně založil své rozhodnutí, tak neshledal správným. Za těchto okolností ovšem nebyly dány podmínky pro změnu rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud měl jeho rozsudek podle §221 odst. 1 věty první o. s. ř. z důvodů uvedených v §221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby se zabýval okolnostmi rozhodnými pro posouzení věci z hlediska ustanovení §498 obč. zák. a za tím účelem provedl další (navržené) důkazy, které při svém rozhodování pokládal za nadbytečné. Jestliže však takto nepostupoval a naopak rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, odepřel žalované možnost přezkoumání správnosti dalších skutkových zjištění odvolacím soudem na základě jejího odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Tím zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, čímž je naplněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.
Dovolací soud z uvedených důvodů napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o. s. ř.), aniž se z důvodů předčasnosti zabýval dalšími námitkami dovolatelky.
V novém rozhodnutí o věci soud rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. listopadu 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu