ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.207.2004.1
sp. zn. 33 Odo 207/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce J. C., zastoupeného, proti žalované D. H. B., a. s., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 14 300 Kč, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 47 Cm 25/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. listopadu 2003, č.j. 7 Cmo 224/2002-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. listopadu 2003, č.j. 7 Cmo 224/2002-52, potvrdil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 14. května 2002, č.j. 47 Cm 25/2000-35, jímž byla žalované stanovena povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 14 300 Kč se 17% úroky od 21. 12. 1998 do zaplacení, a na náhradě nákladů řízení 572 Kč, a v rozsahu 3% úroku jdoucího z částky 14 300 Kč od 21. 12. 1998 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dovolání namítá, že odvolací soud „nesprávně právně hodnotil provedené důkazy, přičemž tato nesprávnost je takového charakteru, že jde o rozhodnutí ve věci samé, které má po právní stránce zásadní význam“. Nesprávným pak shledává především posouzení „skutečnosti, zda a za jakých okolností může zaniknout ručitelský závazek“. S odkazem na odbornou literaturu prosazuje žalovaná názor, že odvolací soud nesprávně hodnotil zánik ručitelského závazku promlčením, aniž vzal v úvahu, že hlavní závazek, za nějž bylo ručeno, v době započtení trval a že z tohoto důvodu započtení pohledávky 14 300 Kč bylo po právu a nedošlo k bezdůvodnému obohacení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně přiznávající žalobci nárok na zaplacení částky 14 300 Kč. Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč, resp. 50 000 Kč, je přípustnost dovolání směřujícího proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti rozsudečnému výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu.
S odkazem na shora uvedené lze uzavřít, že dovolání žalované směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto takové dovolání – aniž se mohl věcí dále zabývat – jako nepřípustné odmítl (§243a odst. 1 věta první, §243b odst. 5 o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 30. března 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu