ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.573.2004.1
sp. zn. 33 Odo 573/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně Z. B., zastoupené, advokátem, proti žalované M. K., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 70.641,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 3/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2004, č. j. 19 Co 248/2002-94, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. ledna 2004, č. j. 19 Co 248/2002-94, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala žalobou v konečném znění po žalované zaplacení částky 75.641,- Kč s 21 % úrokem z prodlení ročně od 1. 2. 1997 do zaplacení. Uváděla, že tuto částku jí žalovaná dluží na „kupní ceně za byt“.
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 13. března 2002, č. j. 8 C 3/2000-70, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku 70.641,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1997 do zaplacení, žalobu „v části pro zaplacení částky 5.000,- Kč“ zamítl a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. ledna 2004, č. j. 19 Co 248/2002-94, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé změnil tak, že žalobu o zaplacení částky 70.641,- Kč s 21 % úrokem z prodlení od 1. 2. 1997 do zaplacení zamítl, a v návaznosti na tuto změnu změnil i akcesorický výrok tohoto rozsudku o nákladech řízení. Současně pak rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V dovolání vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a že spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V rámci dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §241a odst. 3 o. s. ř. dovolatelka namítá, že odvolací soud při rozhodování pominul některé údaje vyplývající z výpovědí svědků Z. i manželů U. a zjištění, že žalovaná za žalobkyni zaplatila 45.000,- Kč manželům N., učinil z neurčité výpovědi svědkyně N. Bez povšimnutí přitom nechal skutečnost, že sama žalovaná svá tvrzení ohledně četnosti i výše splátek postupně účelově měnila a že pozměnila potvrzení o předání částky 45.000,- Kč. Žalobkyně připomíná, že již před soudem prvního stupně náležitě objasnila, že splátku ve výši 30.000,- Kč převzala od žalované pouze jednou, a to v dubnu 1997, a pouze nedopatřením argumentovala tím, že splátku ve stejné výši obdržela od žalované v srpnu 1997. Odvolací soud však přesto – bez opory v ostatních provedených důkazech - vzal za prokázané, že se jednalo o dvě různé platby. Dovolatelka je přesvědčena, že listinnými důkazy i svědectvími bylo prokázáno, že žalovaná jí namísto částky 250.000,- Kč uhradila pouze 179.359,- Kč, takže částku 70.641,- Kč jí doposud dluží. Dovolací důvod podle §241 odst. 2 písm. b/ o. s. ř. v dovolání obsahově konkretizován není.
Žalovaná navrhla, aby dovolání žalobkyně byla jako nedůvodné zamítnuto. Je přesvědčena, že rozsudek odvolacího soudu je správný, neboť skutkové zjištění, že žalobkyni za převod členských práv a povinností v družstvu vlastníků bytů zaplatila částku 250.000,- Kč, vychází z důkazů provedených u soudu prvního stupně, byť je tento soud považuje za sporné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalobkyní) při splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§241 odst. 1, 4 o. s. ř.) a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné, byť nikoli z důvodu uváděného dovolatelkou.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Již v rozsudku ze dne 23. 1. 2001, sp. zn. 30 Cdo 1940/2000, uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazku 1, pod č. C 61, Nejvyšší soud vyslovil názor, že odvolací soud se od skutkového zjištění, které učinil soud prvního stupně na základě v řízení provedených důkazů výpověďmi účastníků, svědků a předloženými listinnými důkazy, může odchýlit pouze tehdy, jestliže tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné zhodnocení těchto důkazů. V opačném případě trpí řízení vadou podle §241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř. (resp. §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. v současném znění), tedy vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Shora uvedený postup však odvolací soud v této věci nedodržel. Soud prvního stupně založil své rozhodnutí na skutkovém závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření tzv. „smlouvy o koupi bytu“ v P. v D. u. čp. 17, jejímž předmětem však ve skutečnosti byl převod členských práv a povinností v družstvu vlastníků ze žalobkyně na žalovanou za ujednanou cenu 250.000,- Kč. Na tuto cenu uhradila žalovaná žalobkyni postupně celkem 179.359,- Kč (a to platbami 120.000,-Kč dne 13. 9. 1996, 30.000,- Kč dne 4. 4. 1997 a 20.000,- Kč dne 23. 1. 1998, a započtením částky 4.359,- Kč představující dluh žalobkyně vůči žalované); s plněním zůstatku ve výši 70.641,- Kč je žalovaná v prodlení. K tomuto závěru dospěl soud prvního stupně - jak je v odůvodnění jeho rozsudku podrobně rozvedeno - vyhodnocením listinných důkazů (zejména „Potvrzení“ ze dne 13. 9. 1996), výpovědí obou účastnic (tyto výpovědi hodnotil s přihlédnutím ke značně snížené věrohodnosti jejich obsahu pouze jako orientační) a výpovědí svědků A. N., J. Z. a M. a J. U. za situace, kdy přijetí doplatku ceny žalobkyně popírala. Závěr volného hodnocení zmíněných důkazů vyústil v to, že soud prvního stupně neuvěřil obraně žalované, že doplatek ceny byl uhrazen tak, že žalovaná za žalobkyni zaplatila její dluh vůči manželům N. ve výši 45.000,- Kč, další částku 30.000,- Kč jí předala v srpnu 1997 a nevzal za prokázané ani to, že účastnice se dohodly na započtení částek 38.168,40 Kč, 12.000,- Kč a 5.000,- Kč na doplatek ceny. Odvolací soud, aniž shora zmíněné důkazy při jednání dne 7. 1. 2004 zopakoval, vyšel z jiných skutkových zjištění, když uzavřel, že sporný doplatek ceny žalovaná žalobkyni uhradila. Na přijetí platby 35.000,- Kč v srpnu 1997 usoudil z výpovědí žalobkyně při jednání soudu prvního stupně 17. 2. 1999 a 24. 3. 1999 a existenci platby 45.000,- Kč dovodil jak z předloženého potvrzení ze dne 13. 9. 1996, tak z výpovědi žalobkyně, která „sama uváděla, že ji žalovaná dala peníze pro paní A. N.“, a z výpovědi svědkyně A. N., „která si sice všechny podrobnosti ohledně předávání peněz nepamatovala, setrvala však ve svých výpovědích na tom, že tato částka pocházela od žalované a měla být započítána na dohodnutou částku za převod bytu“.
Jestliže tedy odvolací soud založil své rozhodnutí na jiném skutkovém stavu, aniž opakoval účastnické a svědecké výpovědi, o které opřel své skutkové závěry soud prvního stupně, postupoval v rozporu se zásadami přímosti a ústnosti, kterými je občanské soudní řízení ovládáno, a zatížil tak řízení vadou, která mohla mít vliv na správnost rozhodnutí. K té, jak již bylo shora uvedeno, je dovolací soud v případě přípustného dovolání povinen přihlédnout, i když nebyla v dovolání uplatněna. Dovolacímu soudu proto nezbylo, než podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. přezkoumávaný výrok (a spolu s ním i akcesorické výroky o nákladech řízení) rozsudku odvolacího soudu zrušit a podle odst. 3 věty prvé téhož ustanovení vrátit věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. listopadu 2004
JUDr. Ivana Zlatohlávková,v.r.
předsedkyně senátu