ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.581.2004.1
sp. zn. 33 Odo 581/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Víta Jakšiče a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně R., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, proti žalované J. Š., o zaplacení částky 467.562,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 6 C 167/2002, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. října 2003, č. j. 19 Co 381/2003-63, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Ústí nad Orlicí (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 2. dubna 2003, č. j. 6 C 167/2002-32, odmítl vzájemný návrh žalobkyně ze dne 17. září 2001 a rozhodl o nákladech řízení. Postupoval tak podle §43 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“) vzhledem k vadám, které podání žalobkyně vykazovalo.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací usnesením ze dne 31. října 2003, č. j. 19 Co 381/2003-63, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se totiž se závěrem soudu prvního stupně, že vylíčení rozhodujících skutečností ve vzájemném návrhu žalobkyně je natolik zmatečné, že nelze dovodit, na základě čeho má být rozhodnuto o žalobním petitu.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dovolání, které bylo sepsáno a podepsáno R. a S. Š. jako statutárními zástupci společnosti. Současně předložila plnou moc, kterou udělila pro dovolací řízení advokátu JUDr. V. B. V dovolání především namítla, že její vzájemný návrh (podaný původně ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 33 C 100/97) byl vyloučen k samostatnému řízení „bez právního důvodu“, že celý spor je veden v rozporu s právy zaručenými ústavou tak, aby byla co nejvíce poškozena, a že v průběhu řízení byla odňata svému zákonnému soudci. Dále zdůraznila, že vyhověla výzvě soudu prvního stupně k doplnění podání a předložila i řadu listinných důkazů, takže nebylo důvodu považovat její podání za neúplné a nesrozumitelné. Poukázala též na to, že její vzájemný návrh byl odmítnut dříve, než uplynula lhůta stanovená soudem k jeho doplnění, a navrhla, aby byla usnesení soudů obou stupňů zrušena.
Soud prvního stupně usnesením ze dne 29. dubna 2004, č. j. 6 C 167/2002-76, uložil JUDr. V. B., aby nahradil nebo doplnil dovolání žalobkyně vlastním podáním, případně aby soudu sdělil, zda se s jejím dovoláním ztotožňuje. Současně ho vyzval, aby v případě, že se s podáním žalobkyně ztotožní, doplnil, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je usnesení odvolacího soudu napadáno, které důkazy by měly být k prokázání důvodů dovolání provedeny a čeho se dovolatelka domáhá. K tomu mu stanovil lhůtu 15 dnů od doručení usnesení a poučil ho, že nebude-li dovolání ve stanovené lhůtě řádně a včas nahrazeno nebo doplněno, dovolací soud řízení podle §241b odst. 2 OSŘ zastaví, případně – jelikož pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat – podání podle §243c odst. 1 a 41 odst. 2 OSŘ (správně §43 odst. 2 OSŘ) odmítne. Usnesení bylo JUDr. V. B. doručeno 5. 5. 2004, ovšem jedinou reakcí na ně bylo doplnění dovolání ze dne 14. června 2004 podepsané jak JUDr. B., tak oběma statutárními zástupci žalobkyně. V něm dovolatelka namítla, že její statutární zástupci podali po výzvě předsedy senátu učiněné podle §43 OSŘ soudu prvního stupně srozumitelný návrh, který následně doplnili o odpovědi na soudem položené otázky. Proto nebyl důvod k zamítnutí (správně odmítnutí) jejich návrhu. Opětovně uvedla, že snahou soudů je jenom oddalovat projednání věci, a vyslovila svůj názor na to, jak měly soudy po zahájení řízení postupovat.
Podle §241 odst. 1 OSŘ není-li stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Výjimky z tohoto ustanovení jsou uvedeny v §241 odst. 2 a 3 OSŘ. Podle odst. 4 téhož ustanovení musí být dovolání sepsáno, s výjimkou případu, kdy je dovolatelem fyzická osoba s právnickým vzděláním, advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v §21, 21a, 21b anebo v §26a odst. 3, která má právnické vzdělání. Zvolil-li si dovolatel zmocněncem advokáta (notáře) až poté, co sám podal dovolání, je ke splnění požadavku nuceného zastoupení nezbytné, aby tento zmocněnec dovolatele již učiněné podání nahradil nebo doplnil vlastním podáním, případně aby sdělil soudu, že se s dovolatelem učiněným podáním ztotožňuje. Nestane-li se tak, nebylo požadavku povinného zastoupení vyhověno. V této věci je žalobkyně v dovolacím řízení zastoupena advokátem. Její dovolání původně sepsali statutární zástupci, kteří nedokládají ani netvrdí své právnické vzdělání, ale jelikož dovolání bylo později doplněno podáním podepsaným zastupujícím advokátem, lze konstatovat, že nedostatek povinného zastoupení byl odstraněn.
Podle §241a odst. 1 OSŘ v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 OSŘ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Podle §243c odst. 1 OSŘ pro řízení u dovolacího soudu platí přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného. Podle §43 odst. 1 OSŘ předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Podle odst. 2 téhož ustanovení není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. O těchto následcích musí být účastník poučen.
V daném případě je z dovolání žalobkyně zřejmé, proti kterému rozhodnutí směřuje, že se toto rozhodnutí napadá v celém rozsahu a že se dovolatelka domáhá zrušení usnesení soudů obou stupňů. Zjevné je i to, že se žalobkyně neztotožňuje se závěrem, že pro vady jejího vzájemného návrhu nebylo možno v řízení pokračovat a že tak byly dány důvody k jeho odmítnutí podle §43 odst. 2 OSŘ. Výtky adresované odvolacímu soudu jsou však vedeny v obecné rovině a omezují se na konstatování, že žalobkyně vyhověla požadavkům soudu a její vzájemný návrh je zcela srozumitelným podáním. Ačkoli usnesení odvolacího soudu obsahuje velmi podrobné odůvodnění, v němž je vysvětleno, pro které vady podání není možno v řízení pokračovat, žalobkyně ani v původním dovolání ani v jeho doplňku nikterak nekonkretizovala, v čem spatřuje nesprávnost tohoto závěru odvolacího soudu. Důvody, z nichž je usnesení odvolacího soudu napadáno, jsou tedy vylíčeny neurčitě a nesrozumitelně. Dovolací soud je vázán dovolacími důvody, jak jsou v dovolání vymezeny (§242 odst. 3 věta prvá OSŘ), a pokud v dovolání bližší vymezení dovolacích důvodů chybí, není dán směr přezkumné činnosti dovolacího soudu a v řízení pro tento nedostatek nelze pokračovat. O tom, jaké náležitosti má dovolání mít, byla žalobkyně usnesením soudu prvního stupně z 29. 4. 2004 zcela v souladu s §43 odst. 1 OSŘ poučena, stejně jako o tom, že v případě, že chybějící náležitosti nebudou ve stanovené lhůtě doplněny, bude dovolání odmítnuto. Proto Nejvyššímu soudu ČR nezbylo, než podle shora citovaných ustanovení §243c odst. 1 a §43 odst. 2 OSŘ její dovolání odmítnout.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, a to s ohledem na to, že žalované, jíž by podle §243b odst. 5 věty prvé, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 OSŘ právo na náhradu nákladů náleželo, v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Vít Jakšič, v.r.
předseda senátu