ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.836.2004.1
sp. zn. 33 Odo 836/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobkyně S. H., zastoupené, advokátem, proti žalované I. V., zastoupené, advokátkou, o zaplacení částky 42.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 7 C 114/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, č. j. 22 Co 111/2004-81, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004, č. j. 22 Co 111/2004-81, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 9. prosince 2003, č. j. 7 C 114/2000-66, ve věci samé, není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) a nebylo dovolacím soudem shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Protože je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je tudíž výlučně důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jímž lze vytýkat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.). Vytýká-li žalovaná odvolacímu soudu, že vyšel pouze ze skutkových závěrů soudu prvního stupně a nepřihlédl k jejím tvrzením, že si od žalobkyně půjčku neobstarávala, částku 50.000,- Kč od ní převzala za obhospodařování louky a že neprovedl revizní znalecký posudek z oboru písmoznalectví, uplatnila ve skutečnosti dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Tento dovolací důvod ale není sám o osobě způsobilým založit přípustnost dovolání. Žalovaná tedy v posuzovaném případě nezpochybňuje právní závěry odvolacího soudu (netvrdí, že odvolací soud jím zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu), nýbrž vytýká odvolacímu soudu, že stejně jako soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nedostatečně, resp. nesprávně zjištěném skutkovém stavu. V případě, že je přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. teprve zvažována, však nemá námitka směřující proti skutkovému stavu věci žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska takových výtek zkoumat.
Protože ani přípustnost dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, nelze dovodit ze žádného ustanovení občanského soudního řádu, je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, 151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. za stavu, kdy žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobkyni v dovolacím řízení nevznikly žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by měla jinak proti žalované právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 11. listopadu 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu