ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.933.2004.1
sp. zn. 33 Odo 933/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče ve věci žalobců A) Z. P., a B) V. P., proti žalovaným 1) J. S. a 2) V. S., zastoupeným, advokátem, o zaplacení částky 680.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 17 C 50/2003, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. února 2004, č. j. 8 Co 24/2004-47, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozsudkem ze dne 23. června 2003, č. j. 17 C 50/2003-13, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobcům společně a nerozdílně do tří dnů od právní moci rozsudku částku 680.000,- Kč spolu se 7,5 % úrokem z prodlení od 28. 12. 2001, zamítl žalobu o zaplacení úroku z prodlení ve výši 0,5 % od 28. 12. 2001 do zaplacení z částky 680.000,- Kč, a o zaplacení částek 80.250,- Kč (v písemném vyhotovení rozsudku zřejmě nesprávně uvedené částky 680.000,- Kč) s 8 % úrokem z prodlení od 2. 3. 1999 do zaplacení, 15.750,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 2. 3. 2000 (v písemném vyhotovení rozsudku zřejmě nesprávně uvedeno od 2. 3. 2001) do zaplacení a 31.960,- Kč s 8 % úrokem z prodlení od 2. 3. 2002 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. února 2004, č. j. 8 Co 24/2004-47, odmítl odvolání prvního žalobce, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném žalobě vyhovujícím výroku a ve výroku o nákladech řízení potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Dovolání žalovaných proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, není podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), přípustné a nebylo shledáno přípustným ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Jelikož je přípustnost dovolání v posuzované věci spjata se závěrem o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, také dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem je tudíž pouze důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým je možno vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§241a odst. 3 o. s. ř.), ani důvod, kterým lze namítat, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Namítají-li proto dovolatelé, že žádnou smlouvu o půjčce se žalobci neuzavírali a že platba, kterou žalobci označují za první splátku podle smlouvy o půjčce, se týkala jiného obchodního případu, uplatnili tím dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. V posuzovaném případě tedy dovolatelé ve skutečnosti nezpochybňují právní závěry odvolacího soudu (netvrdí, že odvolací soud jím zjištěný skutkový stav nesprávně posoudil po stránce právní, tedy že zjištěný skutkový stav subsumoval pod nesprávnou právní normu), nýbrž vytýkají odvolacímu soudu, že stejně jako soud prvního stupně založil své rozhodnutí na nedostatečně, resp. nesprávně zjištěném skutkovém stavu. V případě, že je přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. teprve zvažována, však nemá námitka směřující proti skutkovému stavu věci žádnou právní relevanci a dovolacímu soudu nepřísluší správnost rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska takových výtek zkoumat. Výtkou, že soud prvního stupně jednal v jejich nepřítomnosti, ač je k jednání řádně nepředvolal (nebyly splněny podmínky náhradního doručení uložením zásilky s předvolánkou k soudu), a v důsledku toho se nemohli účinně bránit, uplatnili dovolatelé tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. K této vadě však může dovolací soud přihlédnout jen tehdy, je-li již jinak dovolání přípustné; sama o sobě, i kdyby byla dána, přípustnost dovolání nezakládá. Pokud jde o namítanou nesrozumitelnost rozsudku soudu prvního stupně, který výrokem I. žalobě do částky 680.000,- Kč vyhověl a výrokem II. žalobu v témže rozsahu současně zamítl, lze uvést, že se jedná o zřejmou nesprávnost vzniklou při písemném vyhotovení uvedeného rozsudku odstranitelnou postupem podle §164 o. s. ř.
Se zřetelem k výše uvedenému dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. přípustné, a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o. s. ř odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobcům podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalovaným právo.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2004
JUDr. Blanka Moudrá,v.r.
předsedkyně senátu