ECLI:CZ:NS:2004:33.ODO.990.2004.1
sp. zn. 33 Odo 990/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a Víta Jakšiče v právní věci žalobce J. Ž., zastoupeného, advokátkou, proti žalované S., spol. s r. o., zastoupené, advokátem, o zaplacení částky 340.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 4 C 3077/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. ledna 2004, č. j. 29 Co 659/2003-41, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 16. dubna 2003, č. j. 4 C 3077/2002-20, uložil žalované povinnost, aby žalobci zaplatila částku 340.700,- Kč se 4% úrokem z prodlení od 13. 12. 2002 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Praze k odvolání žalované rozsudkem ze dne 7. ledna 2004, č. j. 29 Co 659/2003-41, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalobce jako pronajímatel se žalovanou jako nájemkyní uzavřel dne 7. 5. 2001 smlouvu o nájmu pozemků parc. č. 405, 406/1, 406/2 a 407/2 zapsaných na listu vlastnictví č. 405 pro k. ú. a obec Š. (dále jen „předmětné pozemky“) na dobu tří měsíců za nájemné ve výši 340.700,- Kč, přičemž žalovaná dosud nájemné neuhradila. V bodě 4 písm. b/ uvedené smlouvy se účastnící zavázali k uzavření smlouvy o dílo, jejímž předmětem budou zemní a stavební práce za účelem výstavby čerpací stanice na předmětných pozemcích za dohodnutou cenu ve výši 340.000,- Kč. Smlouva o dílo byla uzavřena mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem dne 4. 9. 2001 s tím, že faktura za provedené práce ve výši 340.000,- Kč bude vystavena po provedení prací a uvedená částka se započte oproti nájemnému za předmětné pozemky. Z dopisu městské části P. – Š. ze dne 16. 4. 2001 vyplynulo, že z důvodu vedení technicko-inženýrských tras pod předmětnými pozemky městská část nesouhlasí se stavbou, a proto příslušné stavební povolení na výstavbu čerpací stanice nebylo vydáno.
Soud prvního stupně z takto zjištěného skutkového stavu věci dovodil, že účastníci mezi sebou uzavřeli nájemní smlouvu podle §663 zákona č. 40/1964, občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „obč. zák.“); bod 4 písm. b/ smlouvy posoudil jako smlouvu o smlouvě budoucí podle §50a obč. zák., která ovšem pro absenci dohodnuté doby pro uzavření smlouvy budoucí je neplatná. Smlouvu uzavřenou účastníky dne 4. 9. 2001 podřadil typově pod smlouvu o dílo podle §536 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“). Jelikož nedošlo k plnění ze smlouvy o dílo, nemá žalovaná nárok na zaplacení ceny díla podle §548 odst. 1 věty druhé obch. zák. a nemůže tudíž dojít k započtení uvedené pohledávky oproti nájemnému z předmětných pozemků. Na základě výkladu nájemní smlouvy a smlouvy o dílo pak soud prvního stupně dovodil, že nejde o vzájemně podmíněný synallagmatický vztah ohledně vzniku a splatnosti nájemného a pohledávky ze smlouvy o dílo, a proto žalobě vyhověl.
Odvolací soud se shodl s právním posouzením věci soudem prvního stupně s výjimkou smlouvy o smlouvě budoucí, kterou podřadil pod ustanovení §289 a násl. obch. zák., neboť vůlí účastníků bylo uzavřít smlouvu o dílo podle obch. zák., a smlouva o smlouvě budoucí je jako smluvní typ upravena komplexně i v obchodním zákoníku (§289 až §292 obch. zák.). Tyto odlišné závěry však podle odvolacího soudu nemají vliv na správnost závěru soudu prvního stupně dovozujícího neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí, neboť absence ujednání o době, do kdy má být budoucí smlouva uzavřena, způsobuje neplatnost i podle právní úpravy obsažené v obchodním zákoníku. K námitce žalované, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby s odůvodněním, že předmětné pozemky jsou ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky, odvolací soud odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že každý z bezpodílových spoluvlastníků je samostatně oprávněn k podání žaloby.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná prostřednictvím svého zástupce JUDr. T. P. dne 20. 2. 2004 k poštovní přepravě dovolání, v němž uvedla, že „dovolání je přípustné ve smyslu §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř“….a „dovolacím důvodem je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. nesprávné právní posouzení věci“ s tím, že důvody dovolání sdělí bez zbytečného odkladu. Na výzvu soudu dovolatelka své dovolání doplnila podáním, které podala u soudu dne 28. 6. 2004. V něm rozvedla uplatněný dovolací důvod nesprávného právního posouzení. Namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil nedostatek aktivní legitimace žalobce s ohledem na skutečnost, že předmětné pozemky jsou ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky. Rovněž mu vytkla, že nesprávně posoudil otázku podmíněné vzájemnosti pohledávek a závazků z nájemní smlouvy a ze smlouvy o dílo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení, za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zaměřil na posouzení otázky, zda dovolání žalované obsahuje všechny potřebné náležitosti vyžadované občanským soudním řádem.
Náležitosti dovolání stanoví §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů se toto rozhodnutí napadá, popřípadě které důkazy by měly být provedeny k prokázání důvodu dovolání, a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). O odstranění vad dovolání dbá soud prvního stupně postupy obecně vyplývajícími z §209 a §43 o. s. ř., které jsou zčásti modifikovány v §241b odst. 3 o. s. ř. Spočívá-li vada dovolání v tom, že neobsahuje určení rozsahu, v jakém dovolatel rozhodnutí odvolacího soudu napadá, nebo dovolací důvod, může dovolatel doplnit dovolání o tyto chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí odvolacího soudu, popř. usnesení, kterým bylo toto rozhodnutí opraveno (§241 odst. 1 o. s. ř.). Běh lhůty k možnému odstranění vad dovolání se ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. prodlužuje pouze v případě, že dovolatel při podání dovolání nebyl zastoupen advokátem (notářem). Doplnění dovolání o určení rozsahu, v jakém se rozhodnutí dovolacího soudu napadá, nebo o dovolací důvod musí dovolatel provést z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu učiněnou podle §209 a §43 o. s. ř. do uplynutí lhůty určené v §241b odst. 3 o. s. ř., která je lhůtou propadnou (prekluzivní). Jejím marným uplynutím se uvedené původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými a dovolací soud k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet a dovolání musí za přiměřeného použití §43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítnout (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné pod R 21/2004 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
V posuzované věci byl rozsudek odvolacího soudu doručen zástupci žalované JUDr. T. P. dne 27. 1. 2004. Jelikož konec dvouměsíční lhůty k podání dovolání připadal na sobotu dne 27. 3. 2004, bylo posledním dnem uvedené lhůty pondělí 29. března 2004 (§57 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání bylo předáno k poštovní přepravě dne 20. 2. 2004 s tím, že dovolatelka v něm sice náležitě označila rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, a uvedla, v jakém rozsahu rozhodnutí odvolacího soudu napadá, avšak neuvedla v něm dostatečně, z jakých důvodů dovolání podává (označila sice dovolací důvod s odkazem na zákonné ustanovení, avšak nikterak jej obsahově nekonkretizovala). Dovolatelka k výzvě soudu prvního stupně obsažené v usnesení ze dne 18. května 2004, č. j. 4 C 3077/2002-53, podáním ze dne 24. 6. 2004 doručeným osobně soudu prvního stupně dne 28. 6. 2004 doplnila své dovolání o vylíčení použitého dovolacího důvodu. Jelikož ovšem dovolatelka byla již při podání dovolání zastoupena ve smyslu §241 o. s. ř. advokátem, měla možnost doplnit dovolání o chybějící náležitost jen po dobu trvání lhůty k dovolání, tedy do 29. března 2004. V uvedené lhůtě dovolání doplněno nebylo, vada dovolání se stala vadou neodstranitelnou a dovolací soud nemohl k podání ze dne 24. 6. 2004, jímž bylo dovolání doplněno, přihlédnout. K postupu soudu prvního stupně lze pak konstatovat pouze to, že vzhledem k řečenému nebylo namístě vyzývat žalovanou k odstranění vad dovolání v době, kdy již nastala fikce jejich neodstranitelnosti.
Z uvedených důvodů dovolací soud dovolání podle §243c odst. 1 a §43 odst. 2 věty první o. s. ř odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., za situace, kdy žalobci podle obsahu spisu nevznikly v této fázi řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl právo proti žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. října 2004
JUDr. Blanka Moudrá, v.r.
předsedkyně senátu