ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.151.2004.1
sp. zn. 4 Tz 151/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. října 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. H., proti pravomocným výrokům o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99 a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným výrokem o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, v neprospěch obviněného D. H.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o náhradě škody, kterým bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, o povinnosti obviněného D. H. nahradit (s obviněným T. B. rukou společnou a nerozdílnou) poškozeným škodu, a to:
- P. K., a.s., agentura P., tř. M. částku 1.344,- Kč (poj. událost čerpací stanice B. H. K. z 30. 3. 1994)
- P. K., a.s., agentura P., tř. M. částku 68.410,- Kč (poj. událost P. L. H. K. z 26. 4. 1994)
- P. K., a.s., agentura P., tř. M. částku 8.695,- Kč (poj. událost F., s.r.o. H. K. z 9. 5. 1994)
- I. D., bytem H. K., E. B. částku 1.000,- Kč
- Ú. m. H. K. částku 2.030,- Kč
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal dne 4. 11. 1998 pod sp. zn. KZv 61/94-231 ke Krajskému soudu v Hradci Králové obžalobu na obviněného D. H. (a dále na obviněné K. S., D. Z., D. J., ml. M. D., ml. M. M., ml. O. K. a T. B.), ve které mu kladl za vinu, že se dopustil jednáním popsaným pod body VI./1,2, XII. a XIII./1 trestného činu krádeže podle §247 odst.1 písm. b), odst. 3 písm.b) tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona (společně s obviněnými K. S., ml. M. D. a ml. O. K.) a jednáním popsaným pod body X. a XIII./2-4 trestného činu krádeže podle §247 odst.1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona (společně s obviněnými K. S., T. B. a ml. O. K.).
Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 3. 1999, sp. zn. 8 T 126/98, vyloučil ze společného řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 T 126/98 podle §23 odst. 1 tr. řádu řízení proti obviněným K. S., ml. M. D., ml. M. M., ml. O. K., T. B. a D. H. pro skutky blíže specifikované ve výroku usnesení. U obviněného D. H. šlo o veškerou trestnou činnost, která mu byla obžalobou kladena za vinu. Jmenovitě šlo o skutky popsané pod body VI./1, 2, X., XII. a XIII./1-4 obžaloby. Vyloučená věc pak byla u Krajského soudu v Hradci Králové vedena pod sp. zn. 1 T 33/99.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 3. 1999, sp. zn. 1 T 33/99, byla podle §23 odst. 2 tr. řádu vyloučená věc proti obviněným K. S., ml. M. D., ml. M. M., ml. O. K., T. B. a D. H. postoupena Okresnímu soudu v Hradci Králové. U tohoto soudu byla vedena pod sp. zn. 1 T 93/99.
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, byl obviněný D. H. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona (bod VI./1,2, XII. a XIII./1 výroku rozsudku, kdy číslování jednotlivých skutků, resp. dílčích útoků odpovídá číslování v obžalobě) a trestnými činy krádeže podle §247 odst.1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona (bod X. a XIII./2-4 výroku rozsudku), ml. M. D. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona, dílem nedokonaným, ukončeným ve stádiu pokusu, spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona (bod VI./1,2 výroku rozsudku) a obviněný T. B. byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst.1 písm. b), odst. 3 písm.b) tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona (bod IX./1-7, X., XI./1-6 výroku rozsudku).
Za tuto trestnou činnost byl obviněnému D. H. uložen podle §247 odst. 3 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků.
Soud rovněž rozhodoval o náhradě škody, kdy podle §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, uložil obviněnému D. H. povinnost nahradit poškozeným způsobenou škodu. Mimo jiné mu bylo uloženo uhradit s obviněným T. B. rukou společnou a nerozdílnou P. K., a. s., agentura P., tř. M. částky 1.344,-Kč (bod XI./2 rozsudku), 68.410,- Kč (bod XI./3 rozsudku), 8.695,- Kč (XI./6 rozsudku), I. D. částku 1.000,- Kč (bod XI./4 rozsudku) a Ú. m. H. K. částku 2.030,- Kč (bod XI./5 rozsudku).
Rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, nebyl ohledně obviněného D. H. napaden odvoláním a nabyl právní moci. Z podnětu odvolání ml. M. D. a s přihlédnutím k ust. §261 tr. řádu též ohledně D. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 12 To 250/2002, rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5.12.2001, sp. zn. 1 T 93/99, zrušen u ml. M. D. v celém rozsahu a u obviněného D. H. ve výroku o vině pod body VI./1,2, XII., XIII./1, tím i ve výroku o trestu a ve výrocích vztahujících se k náhradě škody Č. p., a. s., agentura H. K., firmě S. ž. H. K. a firmě E. t. P. Nově bylo rozhodnuto o vině, trestu a náhradě škody u obou obviněných. Obviněný D. H. byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst.1 písm. b), odst. 2 tr. zákona, spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona a byl mu uložen za tento trestný čin a trestné činy krádeže podle §247 odst.1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona (body X., XIII./2-4), ohledně nichž zůstal napadený rozsudek ve výroku o vině nedotčen, úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 a ½ roku.
Proti pravomocným výrokům o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. H.
V písemném zdůvodnění mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti namítá, že rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, byl obviněný D. H. v případě výroků, kterými byl zavázán (solidárně s obviněným T. B.) k náhradě škody poškozeným P. K., a. s., agentura P., tř. M. (body XI./2, XI./3, XI./6 výroku rozsudku), I. D. (bod XI./4 rozsudku) a „Ú. m. H. K.“ částku 2.030,- Kč (bod XI./5 rozsudku) došlo k porušení zákona v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu, neboť tyto výroky se vztahují k útokům, pro které uznán vinným nebyl a být nemohl, protože pro ně nebyl žalován.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocnými výroky rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, pokud jimi bylo podle §228 odst. 1 tr. řádu obviněnému D. H. uloženo nahradit škodu poškozeným, a to jmenovitě P. K., a. s., agentura P., tř. M. v částkách 1.344,- Kč, 68.410,- Kč a 8.695,- Kč; I. D. v částce 1.000,- Kč a „Ú. m. H. K.“ v částce 2.030,-Kč, byl porušen zákona v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného D. H., aby podle §269 odst. 2 tr. řádu tyto napadené výroky zrušil. Současně aby zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Přihlédl i k vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, pokud mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla stížností pro porušení zákona podána a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, odsuzuje-li soud obžalovaného pro trestný čin, kterým způsobil jinému majetkovou škodu, uloží mu zpravidla v rozsudku, aby ji poškozenému nahradil, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 2).
Ustanovení §228 tr. řádu, ve znění účinném do 31.12.2001, upravuje způsob rozhodování v hlavním líčení o uplatněném nároku na náhradu škody. Jde o rozhodnutí v rámci adhezního řízení, které je součástí trestního řízení. Jeho význam spočívá v tom, že umožňuje poškozenému, který je stranou v trestním řízení, aby byl souběžně s trestním stíháním obviněného objasněn i jeho nárok na náhradu škody, pokud mu byla způsobena stíhaným skutkem a aby poškozený dosáhl, že mu bude zároveň s rozhodnutím o podané obžalobě přisouzena i náhrada škody. Z dikce §228 odst. 1 tr. řádu vyplývá, že soud zavazuje obžalovaného k povinnosti nahradit škodu, odsuzuje-li jej pro trestný čin, jímž jinému způsobil majetkovou škodu, a to tehdy, jestliže byl nárok včas uplatněn (§43 odst. 2 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001).
Jak se podává ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 8 T 126/98, v případě jednání popsaného pod bodem XI./2, 3 a 6 obžaloby, kterého se dopustili obvinění K. S. a T. B., se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody proti obviněným K. S. a T. B. připojila P. K., agentura P., a to na č. l. 1476 spisu s částkou 1.344,- Kč, kterou vyplatila na náhradě škody klientovi B. č. s. H. K., na č. l. 1514 spisu s částkou 68.110,- Kč, kterou vyplatila na náhradě škody klientovi P. L.. a na č. l. 1229 spisu s částkou 14.188,- Kč, kterou vyplatila na náhradě škody klientovi firmě F. V případě jednání popsaného pod bodem XI./4 obžaloby, kterého se dopustili obvinění K. S. a T. B., se poškozený I. D. dle vyjádření na č. l. 1559 spisu k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojil. Konečně v případě jednání popsaného pod bodem XI./5 obžaloby, kterého se dopustili obvinění K. S. a T. B., se poškozený „Ú. m. H. K.“ dle vyjádření na č. l. 1567 spisu připojil k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody „v plném rozsahu“.
Jak vyplývá ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 1 T 93/99, přípisem ze dne 6. 12. 1999 a 19. 10. 2001 se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody proti obviněným K. S. a T. B. připojila Č. K., d. p. agentura P. Jednalo se o částky 1.344,- Kč, 68.460,- Kč a 14.188,- Kč. Při nařízení hlavního líčení okresní soud vyrozuměl o termínu konání hlavního líčení mimo jiné poškozené P. K., a. s., agentura P., spol. F., s.r.o., Ú. m. H. K., P. L., a.s. a B. č. s. U T., H. K. Připojení poškozených s nárokem na náhradu škody bylo před zahájením dokazování předsedkyní senátu přečteno. Po provedeném dokazování byl obviněný D. H. rozsudkem ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst.1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona (bod VI./1,2, XII. a XIII./1 výroku rozsudku, kdy číslování jednotlivých skutků, resp. dílčích útoků odpovídá číslování v obžalobě) a trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zákona, spáchanými ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona (bod X. a XIII./2-4 výroku rozsudku).
Rozhodnutí podle §228 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, se může týkat výlučně poškozeného, který je subjektem adhezního řízení a předepsaným způsobem uplatnil svá práva. Soud rozhoduje o nároku na náhradu škody v hlavním líčení, pokud došlo k včasnému a řádnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení a po zahájení hlavního líčení nerozhodl ve smyslu §206 odst. 2, 3 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, o tom, že určitou osobu jako poškozeného v trestním řízení nepřipouští, účasti poškozeného nebrání okolnosti uvedené v §44 odst. 2 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, nebylo rozhodnuto o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, o postoupení věci, o zastavení trestního stíhání apod., případně poškozený nevzal svůj návrh na náhradu škody zpět.
Pro posouzení nároku o náhradu škody je podstatné, zda soud rozhoduje o skutku, jenž je součástí obžaloby. Nerozhoduje, zda je popsán jako dílčí útok jednoho a téhož skutku pokračujícího trestného činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zákona, nebo je popsán jako samostatný skutek. Vždy musí být uplatněný nárok na náhradu škody, jenž je podkladem pro rozhodnutí soudu, odvozen ze skutkového děje, o němž soud rozhoduje ve výroku rozsudku jako o jednání, jež je předmětem odsuzujícího rozsudku, a musí současně splňovat náležitosti, uvedené v §43 odst. 2 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001.
Soud uloží obžalovanému povinnost nahradit poškozenému škodu za podmínky, že rozhodl odsuzujícím rozsudkem, škoda byla způsobena skutkem, který byl posouzen jako trestný čin, a jeho spácháním byl obžalovaný uznán vinným, jde o škodu, která má povahu majetkové škody a uplatněný nárok na náhradu škody má dostatečný podklad v ustanoveních hmotněprávních předpisů (důvod nároku) a jeho výše byla v trestním řízení spolehlivě zjištěna (význam má i doba, kdy ke vzniku škody došlo) a není zde jiná zákonná překážka, která by bránila rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody.
Z uvedeného výčtu je zřejmé, že Okresní soud v Hradci Králové se důsledně neřídil ustanovením §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, pokud uložil obviněnému D. H. povinnost zaplatit s obviněným T. B. rukou společnou a nerozdílnou P. K., a.s., agentura P., tř. M. částky 1.344,- Kč (bod XI./2 rozsudku), 68.410,- Kč (bod XI./3 rozsudku) a 8.695,- Kč (XI./6 rozsudku); I. D. částku 1.000,- Kč (bod XI./4 rozsudku) a „Ú. m. H. K.“ částku 2.030,- Kč (bod XI./5 rozsudku). Útoky popsané pod body XI./2-6 výroku rozsudku, jimiž byla shora citovaným poškozeným způsobena škoda, měl spáchat obviněný T. B. (společně s obviněným K. S.) a byl také za tuto trestnou činnost rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, odsouzen. Obviněný D. H. pro útoky vedené pod body XI./2-6 výroku citovaného rozsudku stíhán nebyl a nebyl pro ně ani odsouzen a nejedná se ve vztahu k jeho osobě o škodu způsobenou skutkem posouzeným jako trestný čin za jehož spáchání by byl uznán vinným. V daném případě proto nebylo možno obviněnému D. H. uložit povinnost nahradit škodu vzniklou jednáními popsanými pod body XI./2-6 výroku rozsudku. Pro úplnost je třeba dodat, že poškozená P. K., a. s. agentura P., tř. M. se připojila s nárokem na náhradu škody proti obviněným K. S. a T. B., tedy nikoli proti obviněnému D. H., „Ú. m. H. K.“ vůbec neuvedl, od kterého z obviněných požaduje náhradu škody a poškozený I. D. se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody nepřipojil.
Jak bylo poukazováno i v podané stížnosti pro porušení zákona došlo k porušení zákona i výrokem o náhradě škody, zavazujícím obviněné D. H. a T. B. zaplatit na náhradu škody „Ú. m. H. K.“ částku 2 030,- Kč (v případě útoku popsaného pod bodem XI./5 výroku rozsudku). Podle §2 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, je obec veřejnoprávní korporací a má vlastní majetek. Obec vystupuje v právních vztazích svým jménem a nese odpovědnost z těchto vztahů vyplývající. Právnickou osobou (tedy subjektem práv a povinností) je podle citovaného zákona samotná obec (v konkrétním případě tedy město H. K.) a nikoli obecní či městský úřad. Nárok byl tudíž přisouzen neexistujícímu subjektu a příslušný výrok je již z tohoto důvodu nevykonatelný.
Nad rámec stížnosti pro porušení zákona je třeba uvést i další pochybení, jichž se okresní soud při rozhodování o nároku na náhradu škody dopustil. Ze shora citovaného ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31.12.2001, vyplývá, že soud může rozhodnout o nároku na náhradu škody v hlavním líčení, pokud došlo k včasnému a řádnému uplatnění tohoto nároku v trestním řízení. Za řádné uplatnění je třeba chápat uvedení údajů, z nichž je patrný důvod a alespoň minimální výše nároku na náhradu škody. Pokud se týká výše škody, nestačí prohlášení poškozeného, že žádá náhradu škody ve výši jak bude soudem zjištěna apod. Návrh poškozeného musí být taktéž uplatněn vůči konkrétní osobě. V případě, že se koná společné řízení, je na poškozeném, aby konkrétně uvedl, od kterého z obviněných požaduje náhradu škody, v případě, že uplatňuje nárok vůči více obviněným, musí rovněž uvést, zda od nich požaduje náhradu škody společně a nerozdílně podle §438 odst. 1 obč. zákona v rámci tzv. solidární odpovědnosti, anebo podílově podle jejich míry účasti na vzniku škody v rámci tzv. dělené odpovědnosti podle §438 odst. 2 obč. zákona (pokud z písemných vyjádření poškozeného není zřejmé, vůči komu je nárok na náhradu škody uplatňován, je povinností soudu v situaci, kdy hodlá ve věci rozhodnout, upozornit poškozeného na vadně uplatněný nárok na náhradu škody s poučením, v čem je třeba tento nárok precizovat tak, aby mohl být přiznán). S vyslovenými požadavky je v kolizi vyjádření poškozeného města H. K., které se písemným vyjádřením založeným na č. l. 1567 spisu připojilo k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody „v plném rozsahu“. Takto uplatněný nárok pak vůbec nemohl být podkladem pro žádné rozhodnutí soudu (ani pro rozhodnutí podle §229 odst. 1 tr. řádu) a Okresní soud v Hradci Králové ve skutečnosti o náhradě škody vůbec neměl rozhodovat a v odůvodnění rozsudku měl vyložit, že o náhradě škody nerozhodoval, protože nárok na náhradu škody nebyl uplatněn v souladu s ustanovením §43 odst. 2 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001.
Podle §43 odst. 2 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, jež mu byla trestným činem způsobena, je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit tuto škodu. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§206 odst. 2 tr. řádu). Aby soud mohl rozhodnout v trestním (adhezním) řízení, musí poškozený svůj nárok na náhradu škody uplatnit (§228 odst.1 tr. řádu), neboť bez návrhu (§43 odst. 2 tr. řádu) nemůže soud v trestním (adhezním) řízení rozhodnout o náhradě škody. Soud zde nikdy nerozhoduje z úřední povinnosti. Pokud se poškozený I. D. dle vyjádření založeném na č. l. 1559 spisu k trestnímu řízení nepřipojil s nárokem na náhradu škody, nebyl Okresní soud v Hradci Králové oprávněn o nároku na náhradu škody vůbec rozhodovat.
Nejvyšší soud České republiky za tohoto stavu věci vyslovil podle §268 odst. 2 tr. řádu, že pravomocným výrokem o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, jímž bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, o povinnosti obviněného D. H. zaplatit (s obviněným T. B. rukou společnou a nerozdílnou) poškozeným škodu, a to:
- P. K., a. s., agentura P., tř. M. částku 1.344,- Kč (poj. událost čerpací stanice B. H. K. z 30. 3. 1994),
- P. K., a. s., agentura P., tř. M. částku 68.410,- Kč (poj. událost P. L. H. K. z 26. 4. 1994),
- P. K., a. s., agentura P., tř. M. částku 8.695,- Kč (poj. událost F., s.r.o. H. K. z 9. 5. 1994),
- I. D. částku 1.000,- Kč a
- „Ú. m. H. K.“ částku 2.030,- Kč,
byl porušen zákon v ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2001, v neprospěch obviněného D. H. Napadený rozsudek v těchto výrocích podle §269 odst. 2 tr. řádu ohledně obviněného D. H. zrušil, neboť jde o samostatný a oddělitelný výrok, nedotýkající se podstaty výroků o vině a trestu (výrok o náhradě škody ohledně obviněného T. B. zůstal nedotčen). Současně zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle ustanovení §271 odst. 2 tr. řádu zruší-li Nejvyšší soud rozsudek (trestní příkaz) toliko ve výroku o náhradě škody, užije přiměřeně ustanovení §265 tr. řádu. Citované přiměřené použití §265 tr. řádu přichází v úvahu jedině tehdy, jestliže porušení zákona se týká pouze výroku o náhradě škody, resp. toto porušení záleží v tom, že takový výrok byl učiněn na podkladě vadného postupu řízení. Pokud bude zrušen samostatný výrok o náhradě škody, může Nejvyšší soud sám podle §271 odst. 1 první věty tr. řádu zavázat obviněného k náhradě škody poškozenému zcela nebo zčásti anebo poškozeného odkázat na řízení před jiným orgánem (§228 a §229 tr. řádu). Je-li však porušení zákona spatřováno ve vadném postupu v adhezním řízení, Nejvyšší soud vždy odkáže poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních nebo na řízení před jiným příslušným orgánem, neboť je zde zjevné, že skutkový stav nebyl v napadeném rozsudku správně zjištěn (§271 odst. 1 první věta tr. řádu).
Jak již bylo uvedeno shora, v případě obviněného D. H. byl výrok o náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 12. 2001, sp. zn. 1 T 93/99, (bod XI./2-6 výroku rozsudku) ve vztahu k poškozeným P. K., a.s., agentura P., tř. M., městu H. K. a I. D. zrušen, když výrokem o náhradě škody ohledně těchto poškozených došlo k porušení ustanovení §228 odst. 1 tr. řádu. Obviněnému D. H. není možno z důvodů shora rozvedených uložit povinnost nahradit škodu vzniklou jednáními popsanými pod body XI./2-6 výroku rozsudku, navíc se tito poškození k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody vůči obviněnému D. H. vůbec nepřipojili. Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud nerozhodoval podle §271 odst. 2 tr. řádu, nýbrž vadný výrok o náhradě škody toliko zrušil.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není stížnost pro porušení zákona přípustná.
V Brně dne 13. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.