ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.157.2004.1
sp. zn. 4 Tz 157/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch podezřelého J. P., proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. Nt 471/2002, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. Nt 471/2002, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch podezřelého J. P.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. Nt 471/2002, ve věci zemřelého J. P., bylo podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. rozhodnuto o zabrání 1 ks samonabíjecí pistole, zn. W., model P 38, ráže 9 mm Para. Proti tomuto usnesení podal vnuk zemřelého L. M. stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 13 To 239/2002, podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, jako opožděně podaná. Usnesení okresního soudu tak nabylo právní moci dne 13. 4. 2002 (nikoli 24. 7. 2002, jak je na usnesení chybně vyznačeno, ani 5. 8. 2002, což konstatuje stížnost pro porušení zákona).
Proti usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. Nt 471/2002, podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch zemřelého J. P. Tímto usnesením byl podle jeho názoru porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení 73 odst. 1 písm. c) tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvedl, že v dané věci není pochyb o tom, že předmětnou samonabíjecí pistoli zn. W., model P 38, ráže 9 mm Para, držel až do své smrti dne 30. 1. 1999 zůstavitel J. P., jehož trestní stíhání pro trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. muselo být se zřetelem na ustanovení §11 odst. 1 písm. e) tr. ř. zastaveno. Pro vydání rozhodnutí o zabrání věci však musí být splněny předpoklady uvedené v ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák., tedy může se tak stát vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, popř. jiný obdobný obecný zájem. V odůvodnění napadeného usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě však není takový zájem dostatečně konkretizován, když skutečnosti, jimiž soud své rozhodnutí zdůvodnil, mají pouze obecnou povahu.
Dále ministr spravedlnosti zdůraznil, že zúčastněná osoba, kterým je vnuk po zemřelém L. M., je držitelem zbrojního průkazu vydaného Policií České republiky, Okresním ředitelstvím H. B., dne 23. 5. 2001, č. j. AK 368141, pro skupiny A, B, C, D, E, F, G, přičemž policií byl jmenovanému na základě pravomocně skončeného dědického řízení vystaven průkaz zbraně k předmětné samonabíjecí pistoli zn. W. Za této situace, kdy vlastníkem pistole je osoba, která splňuje zákonné podmínky pro držení a používání střelných zbraní, není dán obecný bezpečnostní zájem předpokládaný v ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. Pokud by totiž L. M. předmětnou pistoli držel, nelze podle názoru stěžovatele na jeho straně shledat obavu z ohrožení bezpečnosti lidí či majetku, ani existenci jiného obdobného zájmu. Zabrání věci podle §73 tr. zák. na rozdíl od propadnutí věci podle §55 tr. zák. totiž není trestem, ale výlučně ochranným opatřením preventivní povahy. Okresní soud v Havlíčkově Brodě výše uvedené skutečnosti nevzal v úvahu a rozhodl o uložení ochranného opatření, aniž by byly pro takový postup splněny všechny zákonné podmínky.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. Nt 471/2002, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. uvedené usnesení zrušil, stejně jako všechna další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a poté, aby bylo postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a zjistil následující.
Z obsahu spisového materiálu sp. zn. Nt 471/2002 vyplývá, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Havlíčkově Brodě podal k tamnímu okresnímu soudu dne 5. 3. 2002 návrh na zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák., neboť policejní inspektor obvodního oddělení Policie ČR G. J. odložil usnesením ze dne 1. 2. 2002 věc trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil J. P. tím, že od nezjištěné doby do 30. ledna 1999 ve svém bydlišti v P., obec U. P., okr. H. B., přechovával bez povolení samonabíjecí pistoli značky W., model P – 38, ráže 9 mm Para. V podrobnostech pak státní zástupce poukázal na přiložený spis obvodního oddělení Policie ČR G. J. č. j. ORHB –4/GJ – TČ – 2002.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozhodoval o uvedeném návrhu státního zástupce ve veřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2002, o němž byl vyrozuměn i vnuk J. P. L. M., jenž k dotazu samosoudkyně uvedl, že neví, jak se předmětná pistole dostala do domu jeho dědečka. Když po jeho smrti uklízel v kůlně a pistoli našel, odevzdal ji na obvodní oddělení policie. Má zato, že pistole patří do dědictví, a proto podal návrh na dodatečné projednání dědictví. Původ předmětné pistole mu však není znám, neví, kde ji dědeček získal, nikdy ho z ní ani neviděl střílet. Po výslechu L. M. provedl okresní soud důkaz obsahem spisu Obvodního oddělení Policie ČR G. J. č. j. ORHB – 4/GJ - TČ – 2002. V rámci závěrečného návrhu učiněného ve veřejném zasedání státní zástupce konstatoval, že pistole byla držena nelegálně a v průběhu řízení bylo též zjištěno, že došlo ke spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování. Nebylo však možné uložit trest propadnutí věci s ohledem na úmrtí pachatele, a proto jsou zde dány důvody pro zabrání věci. L. M. prohlásil, že je držitelem zbrojního průkazu a má o předmětnou zbraň zájem.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě poté vydal napadené usnesení a v jeho odůvodnění uvedl, že zabrání věci podle ustanovení §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. může soud uložit, nebyl-li uložen trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 tr. zák., tehdy, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, popř. jiný obdobný obecný zájem s tím, že v konkrétním projednávaném případě byly tyto podmínky splněny, neboť se jedná o zbraň způsobilou ke střelbě, která podléhá přihlašovací povinnosti, na niž je nutno vlastnit zbrojní průkaz příslušné skupiny. Trestného činu se měl dopustit zemřelý J. P. Pokud by na věc uplatnila nárok jiná osoba, není možné jí předmětnou pistoli vydat, neboť tato byla získána nelegálním, protizákonným způsobem a stejně tak byla jmenovaným vlastněna.
L. M. si proti citovanému usnesení o zabrání věci podal stížnost, ve které zdůraznil, že předmětná pistole patřila otci jeho matky a byla nalezena po jeho smrti v trvalém bydlišti zemřelého. On sám je vlastníkem zbrojního průkazu, který jej opravňuje k držení tohoto typu zbraně. Dědičky zemřelého, a to vdova a dcery po zemřelém, se uvedené zbraně v dědickém řízení zřekly v jeho prospěch. Proto navrhl, aby bylo napadené usnesení zrušeno a aby pistole v dědickém řízení připadla jemu. Ve věci následně rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové, který usnesením ze dne 24. 7. 2002, sp. zn. 13 To 239/2002, stížnost L. M. podle §148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl, jako opožděně podanou.
Nejvyšší soud si vyžádal spis Obvodního oddělení Policie ČR G. J. č. j. ORHB - 4/GJ - TČ - 2002 a z jeho obsahu zjistil, že podle sdělení Policie ČR Okresního ředitelství v H. B. ze dne 30. 1. 2002 nebyl J. P. držitelem zbrojního průkazu a oficiálně žádnou zbraň nevlastnil. Ve spise se rovněž nachází vedle záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 17. 1. 2002 i usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení G. J. ze dne 1. 2. 2002, č. j. ORHB - 4/GJ - TČ – 2002, kterým byla podle §159a odst. 2 tr. ř. odložena věc trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil J. P., protože trestní stíhání je s ohledem na ustanovení §11 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. nepřípustné. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že pistoli zn. W., model P 38, ráže 9 mm Para, odevzdal na policii L. M., přičemž z jeho výpovědi a výpovědi J. M. (zetě zemřelého) bylo zjištěno, že pistoli musel vlastnit vhledem k místu nálezu J. P., když pistole byla v dobrém technickém stavu, což svědčilo o její pravidelné údržbě. Je tudíž zřejmé a prokázané spáchání trestného činu nedovoleného ozbrojování J. P. Z úředních záznamů o výpovědích L. M. a J. M. na policii vyplývá, že zbraň byla nalezena v kolně u domu v obci U. P., část P., s tím, že se oba domnívají, že zbraň patřila zesnulému J. P., který žil v domě s manželkou a manžely M., přičemž nikdo o této pistoli nevěděl. Zbraň byla odevzdána na policii dne 24. 10. 2001 a podle odborného vyjádření Policie ČR, odboru kriminalistické techniky a expertíz Správy východočeského kraje, ze dne 5. 12. 2001 byla způsobilá ke střelbě, což bylo ověřeno příslušnou zkouškou. Ve výtěru hlavně nebyly zjištěny stopy po předchozí střelbě. Ze spisu není jednoznačně zřejmé, zda uvedené zbraně v minulosti bylo užito ke střelbě v souvislosti s dosud neobjasněnými trestnými činy.
Ve spise sp. zn. Nt 471/2002 je taktéž založeno usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, ze dne 15. 5. 2002 sp. zn. 25 D 64/2002 vydané v rámci dodatečného projednání dědictví, kterým byla schválena dohoda dědiců o vypořádání dědictví po zemřelém J. P. Veškerý zůstavitelův majetek, jenž podle tohoto usnesení tvořila pouze pistole zn. W. P 38, ráže 9 mm, ze zákona nabyl pozůstalý vnuk L. M. Zbývající zákonní dědicové, a to pozůstalá manželka M. P., dcera J. E. a vnučky L. F. a P. Š. se v jeho prospěch vzdaly nároků na svoje zákonné dědické podíly i na jejich výplatu v penězích. Nejvyšší soud si k projednání stížnosti pro porušení zákona vyžádal předmětný spis Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. 25 D 64/2002, a z jeho obsahu zjistil, že v řízení o projednání dědictví bylo z protokolu o návrhu na dodatečné projednání dědictví zřejmé, že předmětná pistole byla L. M. dne 24. 10. 2001 odevzdána na policii. L. M. o ní do protokolu tvrdil, že patřila jeho dědečkovi J. P. patrně nelegálně, neboť žádné doklady o jejím vlastnictví nebyly nalezeny. Dále ze spisu vyplývá, že usnesení napadené stížností pro porušení zákona bylo dne 18. 4. 2002 doručeno do notářské kanceláře JUDr. A. A., jenž byl jako soudní komisař pověřen projednáním dědictví, ale ten na ně ve svém dalším postupu nijak nereagoval.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval podmínkami, které musí být splněny pro postup podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. Podle tohoto ustanovení trestního zákona může soud uložit zabrání věci, nebyl-li uložen trest propadnutí věci uvedené v ustanovení §55 odst. 1 tr. zák., vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, popř. jiný obdobný obecný zájem. Podle §55 odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest propadnutí věci a) které bylo užito ke spáchání trestného činu, b) která byla ke spáchání trestného činu určena, c) kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, nebo d) kterou pachatel byť jen zčásti nabyl za věc uvedenou pod písm. c), pokud hodnota věci uvedené pod písm. c) není ve vztahu k hodnotě nabyté věci zanedbatelná. Je tedy zřejmé, že nezbytnou podmínkou postupu podle ustanovení §73 odst. 1 tr. zák. je skutečnost, že předmětná věc má vztah k trestné činnosti uvedený v ustanovení §55 odst. 1 tr. zák. V případě, že proti podezřelému J. P. nemohlo být trestní stíhání vedeno mj. z důvodu uvedeného v ustanovení §11 odst. 1 písm. e) tr. ř., musel soud při posuzování otázky, zda věc, která má být podle návrhu státního zástupce zabrána podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák., je věcí uvedenou v ustanovení §55 odst. 1 písm. a) - d) tr. zák., sám zhodnotit skutkové i právní otázky týkající se činu podezřelého. (též viz rozhodnutí č. 23/1992 Sb. rozh. tr.) Jako otázku předběžnou podle §9 odst. 1 tr. ř. tedy musel soud sám posoudit, zda skutečně došlo k naplnění zákonných znaků trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. či jiného trestného činu, i to, zda takový trestný čin spáchal podezřelý J. P., a nemohl se omezit pouze na skutkové a právní závěry učiněné policií. Při svém posuzování však okresní soud neprovedl veškeré dostupné důkazy, když pouze přečetl obsah spisu Policie ČR, Obvodního oddělení G. J., č. j. ORHB - 4/GJ - TČ - 2002 a vyslechl vnuka zemřelého L. M., jenž však nedokázal zodpovědět, jakého je pistole původu, ani jak se do domu zemřelého dostala. Pouze se domníval, že patřila jeho zemřelému dědečkovi a že tudíž patří do dědictví. Z obsahu ostatních důkazů však také jednoznačně nevyplývalo, že to byl podezřelý J. P., kdo předmětnou zbraň držel. Jiné důkazy nebyly ve veřejném zasedání provedeny. Na základě těchto skutkových zjištění pak nebylo možné bez důvodných pochybností dospět k tomu, že to byl podezřelý J. P., kdo se dopustil jednání , které by bylo nutné posoudit jako trestný čin nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. Pokud byl takový závěr okresním soudem vysloven, došlo k tomu na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a nesprávného hodnocení důkazů (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.). Tento závěr byl totiž postaven pouze na domněnkách L. M., případně jeho otce, který k věci vypovídal velmi stručně jen v rámci výslechu na policii. Okresní soud tedy v daném případě měl kromě L. M. vyslechnout i další osoby, které se k věci mohly relevantně vyjádřit, a to J. M. a M. M., kteří od roku 1982 společně bydleli ve stejném domě, jako zemřelý J. P., a zejména pak manželku zemřelého M. P. Jejich výslech měl vést takovým směrem, aby bylo možno co nejspolehlivěji určit, zda držitelem předmětné pistole byl zemřelý J. P., a jakým způsobem, kdy a od koho zmíněnou zbraň získal, případně zda jejím držitelem mohla být jiná osoba, která si ji na místě, kde byla nalezena, uschovala. Teprve po výslechu všech těchto a případně i dalších osob bylo možné učinit spolehlivý závěr, zda to byl zemřelý J. P., kdo si uvedenou zbraň opatřil a event. ji přechovával bez povolení, čímž by naplnil znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování. Potřebným se rovněž jevilo zjištění u příslušného orgánu Policie ČR, zda předmětnou zbraní byl spáchán nějaký další dosud neobjasněný trestný čin.
Pokud by bylo bez důvodných pochybností zjištěno, že to byl zemřelý J. P., kdo se dopustil v souvislosti s předmětnou zbraní trestného činu nedovoleného ozbrojování, přicházelo by v úvahu zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. v případě, že by byla daná zbraň způsobilá ohrožovat zájem společnosti na ochraně bezpečnosti lidí nebo majetku takovou měrou jako např. narkotika, jedy, výbušniny či zakázané zbraně, popř. by ohrožovala jiný obdobný obecný zájem spočívající v ochraně jiných společenských či individuálních zájmů, které jsou chráněny trestním zákonem, jenž by musel být zhruba rovnocenný zájmu na ochraně bezpečnosti lidí nebo majetku. Obecný zájem na zabrání věci podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. totiž nelze spatřovat pouze v tom, že věc má k trestné činnosti vztah předvídaný ustanovením §55 odst. 1 tr. zák. (Srov. též rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tz 179/2000). Pokud ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona namítal, že okresní soud ve svém usnesení zájem na zabrání předmětné zbraně řádně neodůvodnil, Nejvyšší soud se s jeho stanoviskem zcela ztotožnil, neboť odůvodnění napadeného usnesení v daném směru nesplňuje požadavky obsažené v ustanovení §134 odst. 2 tr. ř.
V projednávaném případě podle Nejvyššího soudu byla aktuální i otázka, zda nemělo být za uvedených okolností s danou zbraní zacházeno, jako se zbraní nalezenou v režimu §80 tehdy účinného zákona č. 288/1995 Sb., o zbraních a střelivu ve spojení s ustanovením §135 občanského zákoníku, neboť podle existujících důkazů nebylo prokazatelné, kdo byl a tudíž i je vlastníkem předmětné zbraně. To přesto, že Okresní soud v Havlíčkově Brodě považoval v dědickém řízení za vlastníka předmětné zbraně zemřelého J. P. a po jeho smrti deklaroval přechod tohoto vlastnictví na jeho vnuka L. M. (viz usnesení Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 15. 5. 2002 sp. zn. 25 D 64/2002), i když nic kromě nedostatečně podložených údajů pozůstalých nesvědčilo tomu, že držitelem zbraně byl zemřelý J. P. I kdyby se prokázalo, že tomu tak bylo, muselo být zároveň objasněno, kdy a na základě jaké právní skutečnosti se zbraň dostala do jeho držení a zda k ní vůbec někdy J. P. nabyl vlastnické právo, které by pak jeho smrtí přešlo na dědice. To proto, že nabývání vlastnictví ke střelným zbraním se řídí a i v minulosti řídilo nejen obecnými občanskoprávními předpisy, ale i předpisy správního práva na úseku zbraní a střeliva. Podle §27 zákona platného a účinného v době úmrtí J. P., a to zák. č. 288/1995 Sb., o střelných zbraních a střelivu, mohla fyzická osoba nabývat do vlastnictví s výjimkou nabytí vlastnictví děděním (§78), držet nebo nosit zbraně podléhající registraci a střelivo do těchto zbraní jen tehdy, byla-li držitelem zbrojního průkazu. Výkladem ustanovení §27, §77 a §78 citovaného zákona o střelných zbraních a střelivu lze dospět k závěru, že nabýt zbraň podléhající registraci a střelivo do této zbraně do vlastnictví děděním bylo možné pouze za předpokladu, že v okamžiku zůstavitelovi smrti byla taková zbraň řádně registrována, a pokud tomu nebránily jiné okolnosti, vyplývající z občanskoprávních předpisů, nacházela se tak v zůstavitelově vlastnictví a nikoli pouze v jeho nelegálním držení. Jestliže tedy, jak vyplynulo z důkazů, výše uvedené zákonné podmínky týkající se registrace zbraně v projednávaném případě nebyly splněny, nemohlo u J. P. dojít ke vzniku vlastnického práva k předmětné zbrani, čímž zůstává nanejvýš sporné, zda takovouto nelegálně drženou zbraň mohl kdokoli zdědit, včetně vnuka zemřelého L. M. Před účinností uvedeného zákona upravoval právní vztahy na úseku zbraní a střeliva zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, jenž obdobným způsobem stanovoval podmínky pro nabývání vlastnictví ke zbraním, a to v ustanovení §11 odst. 1. Též podle §4 zákona č. 162/1949 Sb. o zbraních a střelivu, jenž předcházel zákonu č. 147/1983 Sb., směl zbraň (střelivo) koupit nebo jiným způsobem získat zásadně jen ten, kdo je oprávněn držet nebo nosit příslušný druh zbraně (střeliva), a to pouze v takovém množství zbraní (střeliva), které je oprávněn držet nebo nosit. Zcela obdobně zmíněnou problematiku registrace a dědění zbraní řeší nyní platný zákon č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, v ustanovení §41, §65 a §66.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud podle ustanovení §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 9. 4. 2002, sp. zn. Nt 471/2002, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch podezřelého J. P. Další navrhovaný postup podle §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., tj. zrušení napadeného usnesení okresního soudu a přikázání, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, nebyl možný. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zruší napadené rozhodnutí v případech, v nichž byl zákon porušen v neprospěch obviněného. Navzdory tomu, že stížnost pro porušení zákona byla podána ve prospěch obviněného J. P., ve skutečnosti bylo jeho procesní postavení pouze jako osoby podezřelé z trestného činu, vůči níž k zahájení trestního stíhání nedošlo. O tom svědčí obsah policejního spisu i usnesení Policie ČR, Obvodního oddělení G. J., ze dne 1. 2. 2002 č. j. ORHB – 4/GJ – TČ – 2002, jímž byla podle §159a odst. 2 tr. ř. věc J. P. odložena. Podle §12 odst. 7 tr. ř. pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného, rozumí se obviněným též obžalovaný a odsouzený. O osobě, která je pouze podezřelá ze spáchání trestného činu se v této souvislosti zákon nezmiňuje. Nejvyšší soud se proto musel při svém rozhodování omezit pouze na tzv. akademický výrok, jímž porušení zákona vyslovil, aniž by mohl postupovat podle dalších již výše zmíněných ustanovení trestního řádu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c