ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.159.2004.1
sp. zn. 4 Tz 159/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 16. prosince 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. G., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 T 113/2003, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 T 113/2003, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. G.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu v části týkající se obviněného D. G.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 T 113/2003, byl obviněný D. G. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. s obviněným L. F. tím, že společně a po předchozí vzájemné dohodě dne 26. 11. 2002 v Ú. n. L. v průběhu odpoledne pod falešnou záminkou obstarání levných cigaret vylákali od F. P., finanční hotovost 2.000,- Kč a následně ještě téhož dne půjčku 4.000,- Kč pod záminkou nutnosti platby zboží a takto získané peníze již nevrátili, a ponechali si je pro vlastní potřebu, a dále pak dne 5. 12. 2002 obviněný L. F. pod záminkou platby zboží na celnici vylákal od F. P. ještě částku 3.000,- Kč, a tyto peníze rovněž nevrátil. Za to byl obviněnému D. G. uložen v sazbě §250 odst. 1 tr. zák. se zřetelem na §314e odst. 2 písm. b) tr. ř., §45, §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci ohledně obviněného D. G. dne 3. 4. 2004.
Proti citovanému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. G. Vytkl v ní, že tímto trestním příkazem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř., §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku vytkl Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, že se neřídil ustanoveními §36 a §45a odst. 1 tr. zák., neboť uložením trestu obecně prospěšných prací trestním příkazem ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 T 113/2003, ve výměře 400 hodin byla překročena maximální přípustná hranice pro tento druh trestu, vzhledem již k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 3 T 261/2003. Tento trest obviněný dosud ani z části nevykonal. Stěžovatel dále upozornil na pochybení Okresního soudu v Ústí nad Labem, k němuž došlo neuložením souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák., ačkoliv trestná činnost, která byla v tomto řízení posuzována, předcházela trestnímu příkazu ve věci téhož soudu sp. zn. 3 T 261/2002. Toto pochybení bylo způsobeno tím, že v podstatných písemnostech, především v žádosti o opis rejstříku trestů, použila chybné datum narození obviněného G., což vedlo k tomu, že v opisu z rejstříku trestů nebyl uveden žádný záznam o předchozím odsouzení.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. G. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, včetně ustanovení na něj obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, přičemž vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena část rozhodnutí týkající se jen některé z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného D. G., a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. uloží soud souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem, přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud na podkladě prostudování stížností pro porušení zákona napadeného konstatuje, že samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem se v posuzované trestní věci uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídila.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 6 T 113/2003, Nejvyšší soud zjistil, že státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem podala dne 28. 5. 2003 u příslušného soudu obžalobu na obviněného D. G. Samosoudkyně tohoto soudu vydala dne 8. 1. 2004 trestní příkaz, jímž uznala obviněného D. G. vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a uložila mu trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. V době vydání tohoto trestního příkazu však již trestním příkazem téhož soudu ze dne 20. 12. 2002, sp. zn. 3 T 261/2002, který byl obviněnému D. G. doručen dne 20. 2. 2003 a právní moci nabyl téhož dne, byl obviněnému pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, z něhož obviněný v době vydání trestního příkazu sp. zn. 6 T 113/2003 dosud nic nevykonal.
Samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem existenci předchozího trestního příkazu nemohla zjistit z opisu rejstříku trestů ze dne 22. 10. 2003, který je ve spise založen, jelikož v žádosti o opis z rejstříku trestů je uvedeno chybné datum narození obviněného D. G. Na základě této vadně koncipované žádosti bylo posléze Okresnímu soudu v Ústí nad Labem sděleno, že obviněný nemá záznam v rejstříku trestů ČR. Uvedené písařské chyby se dopustila již státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem v obžalobě a samosoudkyně okresního soudu tuto vadu bez dalšího převzala a nadále s touto chybnou informací týkající se data narození obviněného pracovala.
Skutečnost, že obviněný byl již dříve trestán, však mohla samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem zjistit z opisu rejstříku trestů ze dne 20. 2. 2003, který je také součástí trestního spisu (č. l. 27) v němž rozhodovala, jakož i z protokolu o výslechu obviněného D. G. ze dne 20. 2. 2003 (č. l. 15), kde obviněný na otázku zda již byl v minulosti soudně trestán výslovně uvedl, že si je vědom již dvou odsouzení.
Uvedené pochybení vedlo především k porušení zákona v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť napadeným trestním příkazem nebyl uložen souhrnný trest, byť se obviněný trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. dopustil před tím, než mu byl v trestní věci Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 261/2002, doručen trestní příkaz, přičemž datum doručení tohoto trestního příkazu je rozhodné z pohledu ustanovení §314e odst. 5 tr. ř., neboť toto doručení má povahu účinků spojených s vyhlášením rozsudku, a pro uložení souhrnného trestu tak dle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. byly dány zákonné předpoklady. K porušení zákona došlo též uložením dvou samostatných trestů obecně prospěšných prací, jejichž celková výměra činí 650 hodin, byť ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. připouští nejvyšší výměru trestu obecně prospěšných prací 400 hodin. Důsledkem těchto pochybení je i porušení ustanovení §36 tr. zák., které stanoví povinnost soudu zohlednit výši stejného druhu trestu, který byl uložen jiným rozsudkem, a nebyl dosud vykonán, a výši nově ukládaného trestu tak, aby jejich celkový součet nepřekročil onu trestním zákonem povolenou nejvyšší výměru pro takovýto druh trestu.
V neposlední řadě konstatuje Nejvyšší soud porušení zákona i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť povinnost soudu postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se vztahuje i na zjištění okolností, která mají vzhledem k osobě pachatele význam pro stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Nedostatečně provedená skutková zjištění v tomto směru měla i dopad na správnost hodnocení takto provedených důkazů.
Je třeba konstatovat, že stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 1, 2 tr. ř., neboť uložený trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je třeba konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 6 T 113/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. G. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz v části, která se týká obviněného D. G., stejně jako i všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v Ústí nad Labem bude muset v posuzované trestní věci doplnit dokazování jednak vyžádáním nového opisu rejstříku trestů obviněného s uvedením jeho správných osobních dat, přečtením podstatného obsahu spisu, jakož i trestního příkazu vydaného Okresním soudem v Ústí nad Labem sp. zn. 3 T 261/2002, zprávou Probační a mediační služby ČR, středisko Ú. n. L., z níž zjistí zda obviněný z předchozího uloženého trestu obecně prospěšných prací již něco vykonal a pokud ano, v jakém rozsahu. Teprve vyhodnocením těchto nových důkazů spolu s důkazy, které jsou již součástí trestního spisu, může dospět k správným úvahám z pohledu ustanovení §23 a §31 tr. zák. k závěru o uložení adekvátního druhu testu a jeho výměry. Samosoudkyně Okresního soudu v Ústí nad Labem při tomto novém rozhodování o trestu bude významně omezena ustanovením §273 tr. ř., které zakazuje, aby novým rozhodnutím došlo ke zhoršení postavení obviněného, neboť stížnost pro porušení zákona byla podána v jeho prospěch a Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona v neprospěch obviněného (zákaz reformationis in peius).
Podle ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procení úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á