ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.164.2004.1
sp. zn. 4 Tz 164/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. listopadu 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. H., proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, byl obviněný M. H. uznán vinným trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že nejméně dne 5.1.2003 užíval osobní motorové vozidlo zn. Škoda Felicia, zelené barvy, přestože věděl, že je kradené. Za výše uvedený delikt byl obviněnému M. H. podle §251 odst. 1 tr. zák. za použití §45 tr. zák. a §45a tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 25.11.2003 a nabyl právní moci dne 18.12.2003.
Obviněný M. H. byl také odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 23.5.2002, sp. zn. 1 T 44/2002, který nabyl právní moci dne 31.7.2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za což byl obviněnému uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. H. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 2 se neřídil ustanoveními §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., neboť v případě napadeného trestního příkazu překročil hranici 400 hodin stanovenou pro trest obecně prospěšných prací o 50 hodin.
Podle ministra spravedlnosti je nutno považovat za nezákonný i postup samosoudce v tom smyslu, že po rozhodnutí ve věci rozsudkem po provedeném hlavním líčení a následném zrušení věci odvolacím soudem a vrácení k novému projednání a rozhodnutí, tento dne 25.11.2003 po údajném hlavním líčení předává obviněnému trestní příkaz ze dne 25.11.2003, čímž došlo k porušení §314e odst. 1 tr. ř.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, byl porušen zákon ve vytýkaném směru v neprospěch obviněného M. H., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
V případě této trestní věci byl obviněný M. H. nejprve odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 1 T 44/2002, ze dne 23.5.2002, který nabyl právní moci dne 31.7.2002, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 50 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, pro trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. opět k trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak vyplývá z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 1 T 44/2002, konkrétně ze sdělení Probační a mediační služby ČR pro Prahu 5 ze dne 6.8.2003, obviněný M. H. trest dosud nevykonal.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému M. H. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonaným dříve uloženým trestem obecně prospěšných prací z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 1 T 44/2002, ze dne 23.5.2002, přesahoval o 50 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 2 trestním příkazem ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch k obviněného M. H.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, dále vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 2, ač měl k dispozici opis z rejstříku trestů obviněného, v němž bylo uvedeno i odsouzení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 1 T 44/2002, ze dne 23.5.2002 (č. l. 21), nezjistil, zda obviněný M. H. trest obecně prospěšných prací, který mu byl označeným trestním příkazem uložen, vykonal, v důsledku čehož neshromáždil všechny údaje potřebné pro rozhodnutí ve věci. Obvodní soud pro Prahu 2 tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.
Z uvedených skutečností vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 2 nerespektoval nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, v důsledku čehož trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, porušil zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací v neprospěch obviněného M. H.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 50 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Podle §314e odst. 1 tr. ř. platí, že samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Ve výše uvedeném případě bylo rozhodnuto ve věci vedené pod sp. zn. 8 T 9/2003 rozsudkem ze dne 28.5.2003, proti kterému obviněný M. H. podal dne 24.6.2003 odvolání. Odvolací soud usnesením ze dne 15.7.2003, sp. zn. 61 To 304/2003, rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. V usnesení odvolacího soudu je uvedeno, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový děj nemá oporu v provedeném dokazování. V navazujícím řízení proto musí náležitě provést všechny dostupné pro rozhodnutí právně významné důkazy, zhodnotit tyto důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a učinit důkazně podložená skutková zjištění. Na jejich základě bude možné posoudit, zda jednání obžalovaného naplnilo znaky skutkové podstaty nějakého trestného činu.
V záznamu založeném v trestním spisu vedeném pod sp. zn. 8 T 9/2003 (č. l. 66) je uvedeno, že dne 25.11.2003 proběhlo hlavní líčení v uvedené věci, avšak ve spise není založen protokol o hlavním líčení. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 měl k odstranění pochybností týkajících se skutkového stavu nařídit hlavní líčení, provést dokazování při zachování základních zásad trestního řízení tak, jak bylo nastíněno usnesením odvolacího soudu, zjistit skutkový stav věci, o němž nebudou důvodné pochybnosti v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí a následně ve věci rozhodnout. Pokud odvolací soud zrušil předtím vydaný rozsudek soudu prvního stupně a přikázal samosoudci, aby věc znovu projednal a rozhodl, nepřichází v úvahu vydání trestního příkazu. Vydání trestního příkazu nepřichází v úvahu ani po projednání věci v hlavním líčení. Samosoudce Obvodního soudu pro Prahu 2 však tímto způsobem nepostupoval, a vydal v rozporu s §314e odst. 1 tr. ř. napadený trestní příkaz.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 dne 25. 11. 2003, sp. zn. 8 T 9/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H. a podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil. Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 2, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud v této souvislosti dodává, že v dalším řízení bude zapotřebí provést všechny dostupné pro rozhodnutí právně významné důkazy, zhodnotit tyto důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, a dále při rozhodování o trestu obviněného respektovat všechna zákonná ustanovení pro ukládání trestu.
Nejvyšší soud zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného M. H., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.