ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.165.2004.1
sp. zn. 4 Tz 165/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 23. listopadu 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušen zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. H., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 8 To 69/2004, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Unesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 8 To 69/2004, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se také usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2004 sp. zn. 1 T 36/2003.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Českých Budějovicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, byl obviněný K. H. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 a §219 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 5.50 hodin do 6.00 hodin dne 1. 8. 2003 vyčkal v objektu autobusové zastávky u obce K., okr. S., příchodu M. K., kterou po krátkém vzrušeném rozhovoru slovně, a poté i fyzicky, napadl a v úmyslu ji usmrtit, jí přiložil obě ruce na krk a se slovy „já tě zabiju“, ji rdousil po dobu nejméně 25 vteřin, kdy již došlo u poškozené k uvolnění svalů, k pomočení a pokálení, když svého jednání zanechal až poté, co M. K. ztratila vědomí a upadla na zem, poté jí svlékl kalhoty a spodní kalhotky a z místa činu utekl, přičemž poškozená v důsledku fyzického napadení utrpěla nepravidelné oděrky a škrábance na přední, obou bočních a zadní ploše krku, svislé pruhovité oděrky na zádech vpravo a nepravidelné oděrky a škrábanec na zadní a zevní ploše levého stehna v horní třetině, a dále utrpěla i akutní reakci na závažný stres s následnou posttraumatickou stresovou poruchou, se kterou byla v pracovní neschopnosti do 19. 8. 2003. Za to byl obviněný odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. a §40 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. Pro výkon trestu byl obviněný zařazen podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl zavázán k povinnosti uhradit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně ČR – pobočka České Budějovice, škodu ve výši 5. 196,- Kč.
Obviněný K. H. podal proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2004, sp. zn. 8 To 30/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné.
Dne 19. 4. 2004 podal obhájce JUDr. V. P. Krajskému soudu v Českých Budějovicích návrh na vyúčtování odměny za právní zastoupení v celkové částce 57 325,- Kč. O tomto nároku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích svým usnesením ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, tak, že obhájci JUDr. V. P. přiznal podle §151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 57. 282,50 Kč.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, podal obviněný K. H. dne 10. 5. 2004 stížnost, kterou Vrchní soud v Praze zamítl usnesením ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 8 To 69/2004, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 8 To 69/2004, o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů obhájce, podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. H. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, jakož i v řízení jemu předcházejícím, byl porušen zákon v ustanoveních §148 odst. 1 písm. c), §151 odst. 2 tr. ř. a v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti popsal průběh řízení proti obviněnému v projednané věci, poukázal na obsah napadeného usnesení jakož i obsah zákonných ustanovení, která byla dle stěžovatele napadeným usnesením porušena. Ministr spravedlnosti ve svém mimořádném opravném prostředku konstatoval, že všechny účtované položky byly obhájcem řádně doloženy. Obhájce vyúčtoval také částku 3 600,- Kč za dva úkony právní služby, a to za prostudování spisu při skončení vyšetřování. Nárok obhájce odpovídá údajům uvedeným v záznamu o prostudování spisu, přičemž účast obhájce je stvrzena jeho podpisem, aniž však by byl zaznamenán jeho předčasný odchod.
Obviněný však se správností tohoto údaje nesouhlasil a ve své stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, namítal, že obhájce se účastnil prostudování spisu jen po dobu 15 minut, a poté se vzdálil s odůvodněním, že musí k soudu. Vrchní soud v Praze dle stěžovatele této stížnostní námitce nevěnoval pozornost, a aniž se s ní vypořádal, stížnost jako nedůvodnou zamítl s poukazem na výše uvedený protokol, o jehož správnosti nenabyl pochybností.
Ministr spravedlnosti poukázal na možnost ověření vytýkaných časových nesrovnalostí vyžádáním si zprávy věznice, která přesně eviduje čas odchodu a příchodu osob navštěvujících obviněné ve vazbě. Ze zprávy Vazební věznice v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2004, kterou stěžovatel přiložil ke stížnosti pro porušení zákona, bylo možno zjistit, že obhájce započal jednání s obviněným K. H. dne 19. 12. 2003 v 8.20 hodin a ukončil téhož dne v 9.15 hodin. Je tedy zřejmé, že dále s obviněným jednal již pouze policejní orgán, a to až do 11.20 hodin. Tuto zprávu Vazební věznice v Českých Budějovicích ministr spravedlnosti pokládá za zcela objektivní a nezpochybnitelný důkaz, svědčící závěru, že v záznamu o prostudování spisu byl uveden čas skončení prostudování spisu, avšak tento údaj se týká jen obviněného. Obhájce se úkonu účastnil kratší dobu, což policejní orgán opomenul v záznamu poznamenat. Obhájci tedy podle stěžovatele náleží mimosmluvní odměna pouze za jeden úkon právní služby.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 8 To 69/2004, jako i v řízením předcházejícím, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. H. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, stejně jako jemu předcházející usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003 a navazující usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
O konání veřejného zasedání před Nejvyšším soudem, v němž byla podaná stížnost pro porušení zákona projednána, byl vzhledem k ustanovení §233 odst. 2 tr. ř. vyrozuměn také obhájce JUDr. V. P., jakožto osoba, která může být přímo rozhodnutím dotčena. Ve svém písemném vyjádření ze dne 16. 11. 2004 uvedl, že se dne 19. 12. 2003 zúčastnil prostudování předmětného spisu v délce 3 hodin, když po 55 minutách společného studování spisu s obviněným přímo ve Vazební věznici mu sdělil, že vzhledem k jím uplatněnému požadavku na zhotovení fotokopií příslušných listin vyšetřovacího spisu, se zúčastní ještě téhož dne odpoledne dalšího prostudování spisu, tentokráte samostatně v kanceláři vyšetřovatele SKPV v Českých Budějovicích, kde se také se spisem po dobu 2 hodin a 5 minut seznamoval. Tuto okolnost může potvrdit vyšetřovatel Policie ČR, Správy Jihočeského kraje, odboru obecné kriminality SKPV v Č. B., kpt. Mgr. D. H.. Podle JUDr. V. P. tak bylo stanovení odměny za prostudování spisu zcela po právu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. při rozhodování o stížnosti přezkoumá nadřízený orgán – a) správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a – b) řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.
Nejvyšší soud z obsahu trestního spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 1 T 36/2003 zjistil, že v posuzované trestní věci byl obviněnému K. H. dne 2. 8. 2003 z důvodů uvedených v ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. ustanoven pro toto řízení obhájcem JUDr. V. P., který prováděl úkony právní služby, z tohoto důvodu uplatnil nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle §151 odst. 2 tr. ř. jakož i podle advokátního tarifu vydaného vyhláškou č. 177/1996 S., ve znění vyhl. č. 68/2003 Sb. Obhájce podal dne 19. 4. 2004 Krajskému soudu v Českých Budějovicích vyúčtování odměny za právní zastoupení v celkové výši 57 325,- Kč.
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, byla obhájci JUDr. V. P. podle §151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. s odkazem na následně citovaná ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti České republiky o odměnách advokátů za poskytování právní pomoci č. 177/96, ve znění pozdějších předpisů, stanovena odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 57 282,50,- Kč. Nepřiznaná částka 42,50,- Kč, do jejíž výše byl návrh obhájce JUDr. V. P. zamítnut, se týká náhrady cestovních výdajů, a to z důvodu nepatrné odlišnosti výpočtu soudu od výpočtu obhájce. V tomto směru odůvodnění usnesení poukazuje na jinou základní sazbu náhrad podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí (od 1. 1. 2003 – vyhláška č. 569/2002 Sb., která stanoví částku 25,10,- Kč za 1 litr pohonných hmot, od 1. 1. 2004 vyhláška č. 449/2003 Sb. stanoví částku 24,30,-Kč za 1 litr pohonných hmot), kdy je vycházeno z ceny benzinu Natural a průměrné spotřeby benzinu 8,2 litru na 100 km, kterážto spotřeba byla ověřena z kopie velkého technického průkazu vozidla obhájce. Změněna byla rovněž základní sazba podle zákona č. 119/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jíž byla náhrada od 1. 1. 2002 stanovena částkou 3,40,- Kč za 1 km, zatímco od od 1. 1. 2004 částka za 1 km činila 3,50,- Kč v souvislosti s amortizací vozidla. Z tohoto důvodů pak byla obhájcem účtovaná částka krácena o oněch 42,50,- Kč, jak uvedeno výše.
0bviněný K. H. ve stížnosti, jíž proti tomuto usnesení podal dne 10. 5. 2004, uplatnil jedinou a zásadní námitku, že totiž prostudování spisu obhájcem dne 19. 12. 2003 netrvalo tak dlouho, jak obhájce uvedl a účtoval, tudíž obhájci byla přiznána vyšší odměna, než mu přísluší. Podle jeho názoru se obhájce JUDr. V. P. prostudování spisu po skončení vyšetřování účastnil pouze patnáct minut, když s poukazem na jiné povinnosti u soudu z věznice po této době odešel.
Podle §11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu náleží advokátovi mimosmluvní odměna za prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to za každé započaté dvě hodiny. V záznamu o prostudování spisu, který je součástí trestního spisu 1 T 36/2003 (č. l. 321) je uvedeno, že prostudování spisu se dne 19. 12. 2003 v Vazební věznici v Českých Budějovicích zúčastnil obviněný K. H., jeho obhájce JUDr. V. P. a policejní rada kpt. Mgr. H. Ze záznamu dále vyplývá, že prostudování trvalo od 8.15 hodin do 11.15 hodin. Tento záznam je podepsán policejním radou, obviněným a obhájcem obviněného.
Vrchní soud v Praze uvedenou stížnost obviněného usnesením ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 8 To 69/2004, zamítl podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou. V odůvodnění tohoto usnesení se Vrchní soud v Praze poukázal na skutečnost, že o časovém vymezení účasti obhájce při prostudování spisu po skončení vyšetřování není pochyb, vzhledem k vyznačení časového údaje v záznamu o prostudování spisu, a verifikaci tohoto údaje podpisem policejního rady, obhájce a jakož i obviněného. Stížnostní soud na základě těchto skutečností neshledal žádné pochybnosti o správnosti obsahu uvedeného záznamu.
Předpokladem takového rozhodnutí je přitom splnění přezkumné povinnosti uvedené v ustanovení §147 odst. 1 tr. ř. Rozhodnutím o zamítnutí stížnosti se plně potvrzuje správnost všech výroků napadeného usnesení a postupu řízení, které mu předcházelo. Stížnost tedy není důvodná, pokud všechny výroky napadeného usnesení, byly shledány bez vad a vadami netrpěl ani procesní postup předcházející napadenému usnesení.
Nejvyšší soud se ztotožnil s názorem stěžovatele, podle kterého Vrchní soud v Praze neověřil dostatečným způsobem správnost všech výroků napadeného usnesení. Vrchní soud v Praze se dostatečně nevypořádal se stížnostní námitkou obviněného, protože neověřil přesnou dobu účasti obhájce při prostudování spisu při skončení vyšetřování. Ze záznamu o prostudování spisu sice vyplývá, že prostudování trvalo od 8.15 hodin do 11.15 hodin. Nebylo však beze vší pochybnosti zřejmé, že se prostudování spisu po celou uvedenou dobu účastnil také obhájce obviněného JUDr. V. P.
Pokud by si Vrchní soud v Praze vyžádal zprávu Vazební věznice v Českých Budějovicích, na kterou poukázal ministr spravedlnosti, zjistil by z evidence věznice přesný čas příchodu a odchodu obhájce a na základě tohoto údaje by se mohl řádně vypořádat se stížností obviněného. Ostatně i z výše citovaného písemného vyjádření JUDr. V. P. vyplývá, že údaj vyšetřovatele o prostudování spisu obhájcem v době od 8.15 hodin do 11.15 hodin není správný.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona v ustanovení §147 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a to v neprospěch obviněného K. H. Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2004, sp. zn. 8 To 69/2004, zrušil. Zároveň byla zrušena i obsahově navazující rozhodnutí, která vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením napadeného rozhodnutí, pozbyla podkladu, zejména usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 5. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, jakož i usnesení tohož soudu ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 1 T 36/2003, kterým bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného K. H. nahradit státu vyplacenou odměnu a náhradu hotových výdajů ustanovenému obhájci podle §155 odst. 1 a §152 odst. 1 písm. tr. ř. Dále byla zrušena i všechna další rozhodnutí, na zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změnám, k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc byla podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V rámci nového rozhodování o výši obhájcem JUDr. V. P. účtované odměny za právní zastoupení bude muset Krajský soud v Českých Budějovicích vyhodnotit obsah zprávy Vazební věznice v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2004, a nově vyžádat vyjádření či osobně vyslechnout vyšetřovatele kpt. Mgr. H. k okolnostem, které ve svém písemném vyjádření ze dne 16. 11. 2004 uvedl JUDr. V. P. K těmto zprávám by se rovněž měl vyjádřit i obviněný K. H. Teprve po takto doplněném dokazování bude Krajský soud v Českých Budějovicích moci nově rozhodnout podle §151 odst. 2, odst. 3 tr. ř. o určení výše odměny a náhrady hotových výdajů obhájce JUDr. V. P.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. listopadu 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á