ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.167.2004.1
sp. zn. 4 Tz 167/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 18. 11. 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. E., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. E.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Kladně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 6 T 190/2002, byl obviněný L. E. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním v době od měsíce ledna 2002 do 29. 3. 2002, za což mu byl uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 11. 2002.
Trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003, byl obviněný L. E. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 8. 5. 2003, za což byl podle §171 odst. 1tr. zák. s přihlédnutím k §314e tr. ř. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 13. 7. 2003 a právní moci nabyl dne 22. 7. 2003.
Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, byl obviněný L. E. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 3. 2003, za což byl podle §202 odst.1 odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 8. 8. 2003 a právní moci nabyl dne 19. 8. 2003. Výkon trestu dosud nebyl nařízen.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. E. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Okresní soud v Kladně v dané trestní věci napadeným trestním příkazem porušil zákon v neprospěch obviněného, neboť napadeným trestním příkazem byla překročena hranice 400 hodin stanovená jako maximální výměra pro trest obecně prospěšných prací, a to vzhledem k dříve uloženému trestu obecně prospěšných prací rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 6 T 190/2002. Ministr spravedlnosti dále namítá, že napadeným trestním příkazem měl být správně uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003, neboť skutek souzený napadeným trestním příkazem se stal dříve, než byl odsuzující trestní příkaz Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003, obviněnému doručen.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. E. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadený trestní příkaz, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zákona platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zákona může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zákona trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu hodnotí orgány činné v trestním řízení důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud konstatuje, že uvedenými zákonnými ustanoveními se Okresní soud v Kladně při vydání trestního příkazu ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003 a rozhodování o trestu důsledně neřídil.
Ve shodě s podanou stížností pro porušení zákona Nejvyšší soud zjistil, že Okresní soud v Kladně pochybil při ukládání trestu obecně prospěšných prací.
V projednávané trestní věci byl obviněný L. E. nejprve odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 11. 2002, sp.zn. 6 T 190/2002, k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin a poté byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, k dalšímu trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 400 hodin.
Jak se podává ze spisu Okresního soudu v Chomutově, sp.zn. 6 T 190/2002, obviněnému L. E. byl výkon trestu obecně prospěšných prací nařízen usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 6 T 190/2002. Ze sdělení Probační a mediační služby, střediska Chomutov, ze dne 13. 8. 2003 vyplývá, že v době rozhodnutí Okresního soudu v Kladně o uložení dalšího trestu obecně prospěšných prací nezahájil obviněný L. E. výkon trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 6 T 190/2002. V případě odsouzení z trestního příkazu Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, nebyl uložený trest obecně prospěšných prací dosud vůbec nařízen.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému L. E. trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, ve výměře 400 hodin spolu s dosud nevykonaným trestem obecně prospěšných prací již dříve pravomocně uloženým rozsudkem Okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 11. 2002, sp.zn. 6 T 190/2002, ve výměře 400 hodin přesahoval o 400 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud v Kladně trestním příkazem ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zákona a §45a odst. 1 tr. zákona ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 3 T 90/2003 se podává, že samosoudce při nápadu věci z opisu rejstříku trestů věděl, že L. E. byl odsouzen rozsudkem okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 6 T 190/2002 a byl mu za trestný čin dle §247 odst.1, 2 písm. b) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Samosoudce Okresního soudu v Kladně si však před vydáním napadeného trestního příkazu nevyžádal trestní spis Okresního soudu v Chomutově týkající se předchozí trestné činnosti obviněného L. E. (minimálně zprávu o aktuálním stavu výkonu trestu obecně prospěšných prací ve věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod. sp.zn. 6 T 190/2002). V důsledku této skutečnosti nezjistil, že obviněný L. E. dosud nezačal vykonávat trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin z rozsudku okresního soudu v Chomutově ze dne 4. 11. 2002, sp. zn. 6 T 190/2002. Okresní soud v Kladně tak nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu v neprospěch obviněného L. E.
Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou ministra spravedlnosti, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, měl být uložen souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003.
Obviněný L. E. byl trestním příkazem Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003, uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 8. 5. 2003. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 13. 7. 2003 a právní moci nabyl dne 22. 7. 2003.
Trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, byl obviněný L. E. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 13. 3. 2003. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 8. 8. 2003 a právní moci nabyl dne 19. 8. 2003.
Z uvedeného je zřejmé, že posléze uvedený trestný čin byl obviněným L. E. spáchán dříve, než mu byl doručen odsuzující trestní příkaz Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003 (účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému §314e odst. 5 tr.ř.), a proto jsou oba trestné činy ve vztahu souběhu.
Za této situace je třeba přisvědčit námitce uvedené ve stížnosti pro porušení zákona, že trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, měl být obviněnému L. E. správně uložen souhrnný trest za oba uvedené trestné činy při současném zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003, podle zásad uvedených v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Je zřejmé, že všechna porušení zákona, která Nejvyšší soud zjistil na základě důvodů uvedených v podané stížnosti pro porušení zákona, se týkají výhradně výroku o trestu napadeného trestního příkazu. Podle §266 odst. 2 tr. ř. však lze proti výroku o trestu podat stížnost pro porušení zákona jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 400 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kladně ze dne 16. 6. 2003, sp. zn. 3 T 90/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení předcházejícím též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného L. E., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud dále zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Okresnímu soudu v Kladně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby postupoval podle §35 odst. 2 tr. zák. a uložil obviněnému souhrnný trest ve vztahu k trestnímu příkazu Okresního soudu v Chomutově ze dne 5. 6. 2003, sp. zn. 2 T 100/2003 a při rozhodování o trestu aby respektoval další zákonná ustanovení, včetně ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného L. E., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Pro úplnost je třeba poukázat na další pochybení Okresního soudu v Kladně, a to při ukládání trestu obecně prospěšných prací ve věci vedené pod sp.zn. 3 T 90/2003, kdy samosoudce uvedený druh trestu uložil toliko za použití §202 odst. 1 tr. zák., aniž citoval ustanovení §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. (s přihlédnutím k §314e odst. 2 písm. b) tr. ř.), dle kterých je zmíněný druh trestu ukládán. Tímto postupem soud nerespektoval ustanovení §314f odst. 1 písm. d) tr. ř., dle kterého výrok o trestu zahrnuje zákonné pojmenování příslušného druhu trestu s údajem o tom, podle kterého ustanovení trestního zákona byl uložen a byla vyměřena jeho výše, o jeho výši, jakož i v případě některých druhů trestů i stanovení způsobu jejich výkonu, rovněž s údajem, podle kterého ustanovení se tak stalo.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 11. 2004
Předseda senátu:
JUDr. J. P.
Vypracoval:
JUDr. P. Š.