ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.174.2004.1
sp. zn. 4 Tz 174/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 9. prosince 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného L. R., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 8 To 883/2003, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 8 To 883/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného L. R.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se také usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 5 T 65/2000.
Zrušují se také všechna další rozhodnutí, na obě zrušená usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Okresní soud v Chebu vydal dne 28. 1. 2003 pod sp. zn. 5 T 65/2000, usnesení podle §60 odst. 1 tr. zák., jímž rozhodl, že se obviněný L. R. ve zkušební době podmíněného odsouzení z rozsudku téhož soudu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. 5 T 65/2000, neosvědčil, a trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců vykoná podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. ve věznici s dozorem.
Proti tomuto usnesení podal v zákonné lhůtě stížnost obviněný L. R. O podané stížnosti rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 8 To 883/2003, tak, že ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou.
Ministr spravedlnosti České republiky podal proti posledně citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. R. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních 147 odst. 1 písm. a), b), §149 odst. 1, §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. a §60 odst. 1 tr. zák.
Ve svém mimořádném opravném prostředku ministr spravedlnosti poukázal na skutečnost, že při rozhodování o výkonu podmíněně odloženého trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců z rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. 5 T 65/2000, jehož zkušební doba v trvání dvou a půl roku započala dne 19. 12. 2000 a končila dne 19. 6. 2003, přehlédly jak Okresní soud v Chebu, tak Krajský soud v Plzni tu skutečnost, že uvedený rozsudek byl zrušen ve výroku o trestu souhrnným trestem odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, který byl uložen na základě rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 13. 8. 2002, sp. zn. 3 T 18/2001. V době rozhodování soudů obou stupňů tak zákonný důvod k přeměně trestu podle §60 odst. 1 tr. zák. nebyl dán.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 8 To 883/2003, byl v neprospěch obviněného L. R. porušen zákon v namítaném rozsahu, a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. jednak zrušil napadené usnesení, jednak usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 5 T 65/2000, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky ( dále jen Nejvyšší soud ) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §147 odst. 1 tr. ř. je povinností nadřízeného orgánu při rozhodování o stížnosti přezkoumat správnost všech výroků napadeného usnesení, proti nimž může stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení.
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. nadřízený orgán zamítne stížnost není-li důvodná.
Podle ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. jestliže podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, vysloví soud, že se osvědčil; jinak rozhodne, a to popřípadě již během zkušební doby, že se trest vykoná.
Nejvyšší soud po přezkoumání věci dospěl k závěru, že se stížnostní senát Krajského soudu v Plzni uvedenými zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Chebu sp. zn. 5 T 65/2000 Nejvyšší soud zjistil, že samosoudkyně tohoto soudu rozhodla dne 19. 12. 2000 rozsudkem, jímž obviněného L. R. společně s dalším obviněným uznala vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustili tím, že dne 6. 12. 1999 kolem 23.00 hod. v M. L., okres Ch. na H. ul. po rozbití skleněné výplně výkladní skříně prodejny zlatnictví odcizili tři plata se 22 kusů zlatých prstenů v hodnotě 79.440,- Kč ke škodě L. R. Za to byl obviněnému v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo omezení, že ve zkušební době musí řádně pracovat a v případě ztráty zaměstnání se ucházet o práci u Úřadu práce podle místa bydliště. Vzhledem k tomu, že po vyhlášení rozsudku se jak státní zástupce tak obviněný vzdali práva odvolání, přičemž obviněný si nepřál, aby v jeho prospěch podaly odvolání osoby uvedené v ustanovení §247 odst. 2 tr. ř., nabyl ve vztahu k němu rozsudek právní moci dnem vyhlášení, tj. 19. 12. 2000.
Ze spisu téhož okresního soudu sp. zn. 3 T 18/2001 Nejvyšší soud zjistil, že rozsudkem ze dne 13. 8. 2002 byl obviněný L. R. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. Uvedených trestných činů se podle rozsudku dopustil tím, že
1. v blíže nezjištěné době v měsíci červnu 2000 v M. L., okres Ch. pomocí platební karty Visa Elektron, kterou měl zapůjčenu od své přítelkyně Š. B., a poté v době od 11. 7. do 28. 7. 2000, neoprávněně vybral z účtu matky jmenované, R. M., který měla vedený u Č. s., a.s. peněžní částku nejméně 6.000,- Kč, kterou použil pro vlastní potřebu,
2. v blíže nezjištěné době od 18.30 hod. dne 13. 10. 2000 do 8.30 hod. dne 27. 10. 2000 v M. L., okres Ch., na parkovišti za hotelem K. vnikl po vypáčení bočního okénka do autobusu zn. Karosa a odsud odcizil videorekordér zn. Thomson v hodnotě 8.550,- Kč ke škodě D. o. s. Č., s.r.o., dále polštářek v hodnotě 100,- Kč ke škodě řidiče autobusu Z. Ch., a na zařízení autobusu způsobil uvedené společnosti další škodu ve výši 200,- Kč,
3. blíže nezjištěného dne v měsíci červenci 2000 v M. L., okres Ch., si vypůjčil od J. P. barevný televizor zn. Tesla v hodnotě 7.225,- Kč tím, že jej vrátí, až bude opraven televizor jeho matky, později se však rozhodl, že televizor nevrátí, předal ho další osobě k prodeji a získal pro sebe částku jednak 1.000 AT ( rakouských šilinků ) a 500,- Kč.
Za to mu byl v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák.uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání jedenáctí měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného v rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 19. 12. 2000, sp. zn. 5 T 65/2000, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Stejným rozsudkem byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že poté, co dne 27. 5. 2000 převzal v M. L., okres Ch., od D. Š. mobilní telefon zn. Sagem v hodnotě 4.995,- Kč, který měl jmenovaný na leasingovou smlouvu uzavřenou se společností A. C. P. B. se slibem poskytování splátek ve výši 1.000,- Kč měsíčně, telefon si však neponechal ani jej nevrátil, ale prodal prostřednictvím další osoby, a takto měl získat částku 2.500,- Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18. 1. 2003.
Samosoudkyně Okresního soudu v Chebu rozhodla dne 28. 1. 2003 usnesením, tedy v době, kdy již ve věci sp. zn. 5 T 65/2000, byl pravomocně zrušen výrok o trestu, že se podle §60 odst. 1 tr. zák. obviněný ve zkušební době tohoto odsouzení neosvědčil, trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců vykoná a pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Důvodem pro tento procesní postup bylo zjištění, že obviněný L. R. nevedl ve zkušební době podmíněného odsouzení řádný život, znovu se dopustil trestné činnosti, za níž byl odsouzen jednak rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 11. 12. 2002, sp. zn. 7 T 60/2002, pro skutek spáchaný dne 12. 10. 2001, kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., přičemž soud upustil od uložení souhrnného trestu podle §37 tr. zák., který měl být podle §35 odst. 2 tr. zák. ukládán k trestnímu příkazu Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 10. 2001, sp. zn. 2 T 75/2001. V této trestní věci byl obviněný odsouzen pro skutek ze dne 7. 7. 2001, kvalifikovaný jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b),e), odst. 2 tr. zák. dílem dokonaný a dílem nedokonaný podle §8 odst. 1 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b),e), odst. 2 tr. zák., v souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za to mu byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Obviněnému bylo usnesení doručeno dne 2. 4. 2003, v zákonné třídenní lhůtě podal proti němu dne 4. 4. 2003 stížnost, která byla Krajskému soudu v Plzni coby soudu stížnostnímu předložena dne 19. 12. 2003.
Pro úplnost je třeba konstatovat, že v době rozhodování Okresního soudu v Chebu o přeměně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody, tj. ve veřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2003, nebyla vyhotovena porozsudková agenda ve věci téhož soudu sp. zn. 3 T 18/2001, tudíž nebyl vyhotoven ani trestní list obviněného, a samosoudkyně o existenci tohoto rozsudku nevěděla. Nemohla to totiž zjistit ani z nového opisu rejstříků trestů, který vyžádala, ani z osobního výslechu obviněného, neboť ten se k veřejnému zasedání nedostavil. Z obsahu spisu je naopak patrno, že opis rozsudku Okresního soudu v Chebu sp. zn. 3 T 18/2001, byl do spisu sp. zn. 5 T 65/2000, založen až dne 18. 2. 2003, spolu s upozorněním soudní úřednice, že výrok o trestu ve věci sp. zn. 5 T 65/2000, byl zrušen souhrnným trestem ve věci sp. zn. 3 T 18/2001 ( č. l. 239, 240 spisu).
Tato zjištění však byla známa stížnostnímu soudu, který kromě opisu rozsudku sp. zn. 3 T 18/2001, měl k dispozici i nový opis rejstříku trestů obviněného ze dne 22. 12. 2003 ( č. l. 266-268 ), kde již zrušení původního trestu v rozsudku Okresního soudu v Chebu sp. zn. 5 T 65/2000, bylo vyznačeno. Povinností Krajského soudu v Plzni co soudu druhého stupně bylo podle §147 odst. 1 tr. ř. řádně přezkoumat napadené usnesení i řízení, jež mu předcházelo, přičemž této své povinnosti řádně nedostál a porušil tak zákon v citovaném ustanovení. Pokud by tuto povinnost řádně aplikoval v napadené věci, nemohl by stížnost obviněného jako nedůvodnou podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnout, ale naopak napadené usnesení zrušit podle §149 odst. 1 tr. ř. Zákonným předpokladem pro rozhodnutí podle §60 odst. 1 tr. zák., tedy zda se obviněný ve zkušební době osvědčil, případně zda obviněný podmíněně odložený trest odnětí svobody vykoná či nikoli, je existence výroku o trestu. V situaci, kdy výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Chebu sp. zn. 5 T 65/2000, byl zrušen výrokem o trestu v rozsudku téhož soudu sp. zn. 3 T 18/2001, nemohlo být o přeměně trestu z rozsudku sp. zn. 5 T 65/2000, rozhodováno, neboť neexistoval, a pro aplikaci ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. tak nebyly dány zákonné podmínky.
Nejvyšší soud proto z důvodů, jež jsou podrobně výše popsány, vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. 8 To 883/2003, byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1, §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §60 odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného L. R.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení zrušil, stejně jako i usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 5 T 65/2000, jakož i všechna další rozhodnutí, která na obě zrušená usnesení obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á