ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.183.2004.1
sp. zn. 4 Tz 183/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 16. prosince 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. K., proti I.) pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 1 T 131/2001, a proti II.) pravomocnému rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/2001, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. takto:
I.) Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 1 T 131/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §9 odst. 2 a §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného P. K.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného P. K., pro skutek spočívající v tom, že
spolu s dalším obviněným dne 26. 5. 2001 v době kolem 10.30 hod. v K., prodejně M. s.-o. v ul. H., společně s dalším pachatelem odcizili finanční trezorek s finanční hotovostí ve výši 36.326,- Kč, který byl v otevřené zásuvce pracovního stolu v kanceláři prodejny, a to ke škodě firmy J. Z. M. P., přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu – východ odsouzen dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku do 17. 3. 2002,
který byl právně kvalifikován jako trestný čin krádeže spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 a §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák.
II. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/ 2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. v neprospěch obviněného P. K.
Napadený rozsudek se zrušuje v celém rozsahu v části, jež se týká obviněného P. K.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. se z a s t a v u j e trestní stíhání obviněného P. K., pro skutek spočívající v tom, že
společně s dalším pachatelem dne 13. 7. 2001 v době kolem 9. 00 hod. v Č., okres P. – v., v prodejně J. na náměstí odcizili láhev whisky Kentucky Jack a dvě balení kávy Nescafé Gold, vše v celkové hodnotě 696,- Kč ke škodě poškozeného A. S., přičemž obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu – východ (v napadeném rozhodnutí vadně uvedeno, že šlo o rozsudek) ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku do 17. 3. 2002,
který byl právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně byl obviněný P. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. společně s dalším obviněným tím, že dne 26. 5. 2001 v době kolem10.30 hod. v K., v prodejně M. s. – o. v ul. H. po předchozí domluvě odcizili příruční trezorek s finanční částkou na hotovosti ve výši 36.326,- Kč, který byl v uzavřené zásuvce pracovního stolu v kanceláři prodejny ke škodě firmy J. Z. M. P., a to přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku do 17. 3. 2002.
Za to mu byl v sazbě §247 odst. 2 tr. zák. za použití §45 a §45a ( správně mělo být citováno ustanovení 45a odst. 1 ) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, s dalším přiměřeným omezením, aby dle svých sil nahradil způsobenou škodu.
Obviněnému byl trestní příkaz doručen dne 28. 1. 2002, státnímu zástupci dne 25. 1. 2002, a protože žádná z oprávněných osob nepodala proti tomuto trestnímu příkazu odpor, nabyl právní moci dne 6. 2. 2002.
Okresní soud pro Prahu – východ uznal obviněného P. K. dne 30. 11. 2001 rozsudkem pod sp. zn. 13 T 423/2001, vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že společně s dalším obviněným dne 13. 7. 2001 kolem 9.00 hod. v Č., okres P. – v. v prodejně J. na N. odcizili jednu láhev whisky Kentucky Jack a dvě balení kávy Nescafé Gold, vše v hodnotě 696,- Kč, přičemž obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem ( správně mělo být rozhodnutí označeno jako trestní příkaz ) Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku do 17. 3. 2002.
Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 4 T 109/2001.
Tento rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému P. K. dne 11. 2. 2002.
Proti oběma výše označeným rozhodnutím podal ministr spravedlnosti České republiky podle §266 odst. 1, odst. 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. K. Vytkl v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v obou rozhodnutích v ustanoveních §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., ve znění platném do 1. 1. 2002, a to v návaznosti na ustanovení §16 odst. 1 tr. zák.
Ministr spravedlnosti poukázal na časovou souvislost trestního příkazu Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 1 T 131/2001, a trestního příkazu Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 28. 8. 2001 sp. zn. 1 T 307/2001. Oba samostatně postižené majetkové útoky ze dne 19. 5. 2001 a 26. 5. 2001, kvalifikované jako trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., jimiž byl obviněný P. K. uznán vinným a odsouzen výše uvedenými trestními příkazy, naplňují zákonné podmínky pokračování v trestném činu specifikované v ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. Šlo totiž o jednáním naplňující stejnou skutkovou podstatu trestného činu, přičemž tato jednání byla při zjevné časové návaznosti a podobném způsobu provedení spojena jednotným záměrem.
Jak ministr spravedlnosti dále ve svém mimořádném opravném prostředku uvádí, podle současné právní úpravy, by takovýto samostatný postih byl možný, protože zákon v případě pozdějšího odsouzení umožňuje opětné rozhodnutí o vině a trestu za veškeré skutky, které jsou součástí pokračující trestné činnosti. Shora popsaná jednání však byla spáchána před účinností novely trestního řádu, zákona č. 265/2001 Sb. Nyní platné ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. se však vztahuje jen na taková meritorní rozhodnutí o některém dílčím útoku pokračujícího trestného činu, která nabyla či nabudou právní moci až po účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Ministr spravedlnosti v této souvislosti upozornil na rozhodnutí č. 49/2000 Sb. (zřejmě se jedná o chybu; správně mělo být citováno rozhodnutí č. 49/2002 Sb.). Podle tohoto rozhodnutí nelze s ohledem na princip právní jistoty a ústavního vymezení principu ne bis in idem zmíněné ustanovení aplikovat zpětně. Nyní platné ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. tedy nelze aplikovat na rozhodnutí zakládající překážku věci rozsouzené ohledně některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, která vznikla přede dnem 1. 1. 2002.
Dále ministr spravedlnosti poukázal na obdobnou souvislost rozsudku Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/2001, a trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 4 T 109/2001. Uvedeným trestním příkazem byl obviněný odsouzen za skutek spáchaný dne 16. 7. 2001. Okresní soud pro Prahu – východ o tomto odsouzení věděl, přesto však obviněného uznal vinným skutkem, jehož se dopustil dne 13. 7. 2001. Za oba popsané trestné činy mu byl tímto rozsudkem uložen souhrnný trest při současném zrušení výroku o trestu citovaného trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9. Z výpovědí obviněného lze podle ministra spravedlnosti dovodit, že v tomto případě rovněž existuje jednotící záměr obviněného pokračovat v páchání stejného jednání, že tedy byly naplněny znaky stejné skutkové podstaty, při zcela zjevné návaznosti časové a stejném či obdobném způsobu provedení. Jelikož k oběma jednáním došlo dříve, než bylo pro první z nich sděleno obvinění, jedná se o dva útoky pokračujícího trestného činu. Postupem Okresního soudu pro Prahu – východ byl podle ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., ve znění účinném do 1. 1. 2002, a to v návaznosti na ustanovení §16 odst. 1 tr. zák., neboť Okresní soud pro Prahu – východ měl správně trestní stíhání zastavit pro překážku věci pravomocně rozsouzené.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 1 T 131/2001, a napadeným rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/2001, byl v neprospěch obviněného P. K. porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., tj. věci vrátil soudům prvního stupně, aby je v potřebném rozsahu znovu projednaly a rozhodly, případně aby v obou trestních věcech sám rozhodl podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející, přičemž vzhledem k tomu, že stížností pro porušení zákona byla napadena i část rozhodnutí týkající se jen jedné z více osob, o nichž bylo rozhodnuto týmž rozhodnutím, přezkoumal Nejvyšší soud podle §267 odst. 5 tr. ř. uvedeným způsobem jen tu část rozhodnutí a předcházejícího řízení, která se týkala obviněného P. K., přičemž shledal, že zákon byl porušen.
Nejvyšší soud přezkoumáním spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 T 131/2001 zjistil, že obviněný byl v této trestní věci odsouzen na základě trestního příkazu pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák., jehož se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., přičemž ke spáchání skutku došlo dne 26. 5. 2001. Obvinění pro tento trestný čin bylo obviněnému podle §160 odst. 1 tr. ř. sděleno dne 29. 8. 2001 ( č. l. 11 spisu ). V této souvislosti je třeba konstatovat existenci spisu Okresního soudu pro Prahu – východ sp. zn. 1 T 307/2001, v němž samosoudce rozhodl trestním příkazem ze dne 28. 8. 2001. Obviněný P. K. byl tímto trestním příkazem uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., jehož se dopustil tím, že v době kolem 8.45 hod. dne 19. 5. 2001 v M. u. v Č., okres P. - v., v tamní prodejně L. odcizil a ponechal si digitální posuvné měřítko v hodnotě 2.100,- Kč ke škodě majitele R. P., které poté po výzvě personálu prodejny vrátil zpět, přičemž tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozhodnutím Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Za to mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 27. 9. 2001, když obviněnému byl doručen dne 18. 9. 2001. Obvinění pro tento trestný čin bylo sděleno dne 18. 6. 2001.
Porovnáním dat krádeží, pro které byl obviněný v těchto obou trestních příkazech uznán vinným a odsouzen, je zřejmé, že obou těchto majetkových útoků se dopustil v rozmezí jednoho týdne. Obviněný v rámci svých výpovědí v přípravném řízení v obou případech uvedl, že byl v nepříznivé osobní situaci, rodiče ho vykázali z domu, neměl kde bydlet, byl zcela bez finančních prostředků ke své obživě, a proto si je hodlal opatřovat krádežemi. Jestliže ustanovení §89 odst. 3 tr. zák. vymezuje pokračování v trestném činu jako jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedeny jednotným záměrem naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a v předmětu útoku, pak vzhledem k okolnostem výše uvedeným je zřejmé, že skutky ze dne 19. 5. 2001 a 26. 5. 2001 jsou dvěma útoky jednoho pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e), odst. 2 tr. zák.
Podle ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno proti tomu, proti němuž dřívější trestní stíhání pro týž skutek skončilo pravomocným rozsudkem soudu nebo bylo rozhodnutím soudu nebo jiného oprávněného orgánu pravomocně zastaveno, jestliže rozhodnutí nebylo v předepsaném řízení zrušeno.
Z časové osy výše vytyčené je patrno, že Okresní soud v Kolíně rozhodoval o jednom z útoků pokračujícího trestného činu krádeže trestním příkazem ze dne 23. 1. 2002, avšak učinil tak v době, kdy již o části skutku bylo pravomocně rozhodnuto trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 28. 8. 2001, sp. zn. 1 T 307/2001. Toto pravomocné rozhodnutí bylo překážkou pro níž bylo trestní stíhání ve věci Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 1 T 131/2001, nepřípustné, a trestní stíhání tak mělo být vzhledem k ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastaveno.
Zcela totožnou situaci konstatoval Nejvyšší soud v případě druhého stížností pro porušení zákona napadeného rozhodnutí, a to rozsudku Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/2001.
Tento soud rozhodl dne 30. 11. 2001 pod sp. zn. 13 T 423/2001 rozsudkem, jímž obviněného uznal vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se dopustil dne 13. 7. 2001 v Č. odcizením alkoholu a kávy v celkové hodnotě 696,- Kč.
Z obsahu trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 4 T 109/2001, Nejvyšší soud zjistil, že v této trestní věci bylo obviněnému P. K. dne 6. 8. 2001 sděleno obvinění podle §160 odst. 1 tr. ř. pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jehož se měl dopustit dne 16. 7. 2001. Poté, co pro tento trestný čin byla na obviněného podána dne 27. 9. 2001 obžaloba, rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 trestním příkazem z téhož dne pod sp. zn. 4 T 109/2001, tak, že obviněného uznal vinným žalovaným trestným činem, jehož se dopustil tím, že dne 16. 7. 2001 kolem 15. 00 hod. v P. – H. P. , N. v prodejně S. M. odcizil černé pánské kalhoty v hodnotě 150,- Kč, kdy využil nepozornosti prodavačky , která se věnovala jinému zákazníkovi, kalhoty uschoval pod bundou a bez zaplacení odešel z prodejny, byl však zadržen a způsobil tak majiteli prodejny T. V., se sídlem v P., ul. N. K. o. škodu ve výši 150,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. odsouzen trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trváni jednoho roku. Za to byl obviněnému uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 100 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 13. 10. 2001.
I v tomto případě bylo třeba oba skutky posuzovat s ohledem na časovou souvislost jejich spáchání – 13. 7. 2001 a 16. 7. 2001, s ohledem na záměr obviněného v tomto jednání nadále pokračovat a opatřovat si tak při nedostatku peněz takto prostředky k obživě, jako dva útoky téhož pokračujícího trestného činu, a i na obě tato jednání vztáhnout ustanovení §89 odst. 3 tr. zák.
Okresní soud pro Prahu – východ však nepostupoval v intencích citovaného zákonného ustanovení, a Nejvyšší soud vycházeje z toho, že okresní soud uložil souhrnný trest k rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 4 T 109/2001, se zřejmě úvahou o pokračování v trestném činu vůbec nezabýval. Jakými úvahami se nalézací soud ve skutečnosti řídil a zabýval však nelze z odůvodnění rozsudku zjistit, neboť to neodpovídá ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. jak pokud jde o odůvodnění výroku o vině, tak pokud jde o odůvodnění výroku o trestu.
Nejvyšší soud však i v tomto případě musí poukázat na ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. s konstatováním, že trestní stíhání bylo nepřípustné a rozsudek Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/2001, je porušením zásady „ne bis in idem“.
Nejvyšší soud pokládá v této souvislosti za nutné zdůvodnit, proč postupoval podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2001, i když rozhodoval až po nabytí účinnosti novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb.
Novelizované znění ustanovení §11 odst. 2 tr. ř., po 1. 1. 2002 již nebrání tomu, aby se konalo trestní stíhání ohledně zbylé části pokračujícího trestného činu i v případě, že ohledně některého jiného dílčího útoku skončilo trestní stíhání pravomocným rozsudkem či rozhodnutím o zastavení trestního stíhání, aniž by takové rozhodnutí bylo v předepsaném řízení (tj. v řízení o mimořádném opravném prostředku) zrušeno. Ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. s účinností od 1. 1. 2002 tedy v takovémto případě nebrání konat trestní stíhání, i když existuje důvod zakládající nepřípustnost trestního stíhání ve smyslu §11 odst. 1 tr. ř.
Do účinnosti zákona 265/2001 Sb., byly útoky jednoho pokračujícího trestného činu pokládány za jeden skutek. Teprve od 1. 1. 2002 lze s ohledem na znění ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. za samostatný skutek považovat též dílčí útok pokračujícího trestného činu. Vznikla tak možnost procesního rozdělení pokračujícího trestného činu do více skutků. S tím souvisí výše popsaná změna ustanovení §11 odst. 2 tr. ř. a navazující hmotněprávní úprava obsažená v ustanovení §37a tr. zák. Podle tohoto zákonného ustanovení ( ve znění zákona č. 265/2001 Sb. ) odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu ( §89 odst. 3 tr. zák. ), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívější výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními ve zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení §35 až 37 tu platí obdobně.
Do 30. 12. 2001 byl rozsah zásady ne bis in idem vymezen tak, že došlo-li k pravomocnému meritornímu rozhodnutí o dílčím útoku pokračujícího trestného činu, bylo vyloučeno konat trestní stíhání o zbylé části tohoto pokračujícího trestného činu.
Jak vyplývá z výše uvedeného všechny posuzované útoky byly spáchány před 1. 1. 2002, tedy ještě před tím, než nabyl účinnosti zákon č. 265/2001 Sb.
V projednávaném případě bylo vždy o jednom z útoků obou posuzovaných pokračujících trestných činů rozhodnuto trestním příkazem, který nabyl právní moci před 1. 1. 2002. Těmito trestními příkazy bylo tak rozhodnuto o celém skutku obou pokračujících trestných činů a současně vznikla překážka věci rozsouzené podle ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. V důsledku toho tedy bylo před 1. 1. 2003 (tedy před účinností zákona č. 265/2001 Sb.) vyloučeno konání trestního stíhání pro další dílčí útok téhož pokračujícího trestného činu, protože se jednalo o týž skutek ve smyslu ustanovení §11 odst. 1 pím. f) tr. ř.
S ohledem na princip právní jistoty a ústavní vymezení principu ne bis in idem, jemuž odpovídala i zákonná úprava pokračujícího trestného činu v trestněprávních normách ve znění účinném do 31. 12. 2001, nelze novelizované znění §11 odst. 2 tr. ř. aplikovat zpětně. To znamená, že je nelze použít na rozhodnutí zakládající překážku trestního stíhání spočívající v překážce věci rozsouzené ohledně některého z dílčích útoků pokračujícího trestného činu, která vznikla před 1. 1. 2002 (viz rozhodnutí č. 49/2002 Sb. rozh. tr.). Tvoří-li tedy určité pravomocné rozhodnutí překážku rei judicatae před 1. 1. 2002, tvoří ji i nadále, a novou právní úpravu (§11 odst. 2, §12 odst. 2 tr. ř. a §37a tr. zák.) nelze aplikovat.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že I.) pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 1 T 131/2001, a II.) pravomocným rozsudkem Okresního soudu pro Prahu – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/2001, byl porušen zákon v ustanoveních trestního zákona citovaných ve výroku tohoto rozsudku, a to v neprospěch obviněného P. K. Nejvyšší soud nevyslovil porušení zákona v ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř., jak navrhl ministr spravedlnosti, kteréžto správně užito být mělo, avšak oba okresní soudy je neaplikovaly. Nejvyšší soud naopak vyslovil porušení zákona v těch zákonných ustanoveních, která Okresní soud v Kolíně a Okresní soud pro Prahu - východ vadně užily. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak Nejvyšší soud zrušil trestní příkaz Okresního soudu v Kolíně ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 1 T 131/2001, a rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 30. 11. 2001, sp. zn. 13 T 423/2001, v části týkající se obviněného P. K. v celém rozsahu. V obou případech zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz a na zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změnám k nimž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Vzhledem k tomu, že v konkrétní věci byly dány zákonné předpoklady ustanovení §271 odst. 1 tr. ř., mohl Nejvyšší soud ve věci sám podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. rozhodnout.
I.Podle tohoto zákonného ustanovení zastavil trestní stíhání obviněného P. K. pro skutek spočívající v tom, že spolu s dalším obviněným dne 26. 5. 2001 v době kolem 10.30 hod. v K., prodejně M. s.-o. v ul. H., společně s dalším pachatelem odcizili finanční trezorek s finanční hotovostí ve výši 36.326,- Kč, který byl v otevřené zásuvce pracovního stolu v kanceláři prodejny, a to ke škodě firmy J. Z. M. P., přesto, že byl trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu – východ odsouzen dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku do 17. 3. 2002, který byl právně kvalifikován jako trestný čin krádeže spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 a §247 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. zák. a
II.) rovněž podle §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. zastavil pro skutek spočívající v tom, že společně s dalším pachatelem dne 13. 7. 2001 v době kolem 9. 00 hod. v Č., okres P.- v., v prodejně J. na náměstí odcizili láhev whisky Kentucky Jack a dvě balení kávy Nescafé Gold, vše v celkové hodnotě 696,- Kč ke škodě poškozeného A. S., přičemž obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu pro Prahu – východ (v napadeném rozhodnutí vadně uvedeno, že šlo o rozsudek) ze dne 29. 12. 2000, sp. zn. 13 T 296/2000, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku do 17. 3. 2002, který byl právně kvalifikován jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná
4