ECLI:CZ:NS:2004:4.TZ.4.2004.1
sp. zn. 4 Tz 4/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2004 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného R. M., proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, čj. 11 T 134/2000-91, a rozhodl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř., takto:
Stížnost pro porušení zákona se zamítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. května 2002, čj. 5 T 114/2001-96, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v nočních hodinách ze dne 6. 3. 2001 na 7. 3. 2001 v O. – H., na ulici Dr. M., z baru T. v areálu restaurace S. odcizil jeden kus UV zářivkové trubice TESLA délky 120 cm v hodnotě 200,- Kč ke škodě majitele baru O. H., ačkoliv byl rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 1998, sp. zn. 7 T 204/98, jenž nabylo právní moci dne 1. 5. 1999, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14-ti měsíců, který dne 22. 8. 1999 vykonal, a rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 2 T 119/97, jenž nabylo právní moci dne 23. 5. 2000, jako mladistvý odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. s tím, že bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu se zřetelem na trest uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. 5 T 38/98. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 20. 6. 2002.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, čj. 11 T 134/2000-91, byl obviněný R. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 20. 7. 2000 kolem 21.30 hodin v O.-H., na ul. K., když odcizil ze šesti oken základní školy celkem 50 kusů hliníkových lišt o délce 1 metr v hodnotě 850,- Kč ke škodě M. O., Úřadu městského obvodu O.-J., odbor školství a kultury, ačkoliv byl rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 4. 1998, sp. zn. 7 T 204/98, jenž nabylo právní moci dne 1. 5. 1999, odsouzen mimo jiné pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14-ti měsíců, který dne 22. 8. 1999 vykonal a rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2000, sp. zn. 2 T 119/97, jenž nabylo právní moci dne 23. 5. 2000, jako mladistvý odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. s tím, že bylo upuštěno od uložení souhrnného trestu se zřetelem na trest uložený mu rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. 5 T 38/98. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo M. O., Úřad městského obvodu O.-J., s celým svým nárokem odkázáno na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 7. 5. 2003.
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. března 2003, čj. 1 T 77/98-487, byl obviněný R. M., společně se dvěma spoluobviněnými, uznán vinným jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., jednak trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jednak trestným činem neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustili jednáním dne 7. 5. 2000 v době od 3.00 do 5.50 hodin, za což byl obviněnému R. M. podle §249 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 3 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému R. M. společně a nerozdílně spolu s oběma spoluobviněnými uložena povinnost zaplatit na náhradě škody J. Ď. částku ve výši 56.320,- Kč a J. P. částku ve výši 6.640,- Kč. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 5 T 114/2001, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2002, jakožto i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 10. 2003, když usnesením Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 6 To 366/2003-532 bylo odvolání obviněného R. M. proti tomuto rozsudku podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, čj. 11 T 134/2000-91, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. M. Okresnímu soudu ministr spravedlnosti vytýká porušení zákona v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. V této souvislosti poukázal na pochybení Okresního soudu v Ostravě v tom, že lustrací u tohoto soudu nezjistil, že v době vyhlášení rozsudku dne 20. 9. 2002 byl jmenovaný již odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 5 T 114/2001 pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., za který mu byl uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, přičemž s výkonem tohoto trestu v té době nebylo ještě započato, neboť nebyl ani nařízen. Další pochybení shledává v tom, že soud nezjistil, že oba uložené tresty jsou ve vztahu vzájemné souhrnnosti, neboť skutek, který byl předmětem postihu v trestní věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 11 T 134/2000, byl spáchán dne 20. 7. 2000, tedy předtím, než byl vynesen rozsudek v trestní věci Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 5 T 114/2001, tedy přede dnem 24. 5. 2002. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě došlo k porušení zákona ve výše uvedených ustanoveních trestního zákona v neprospěch obviněného R. M., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek ve výroku o trestu zrušil a zrušil též všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí přecházející a dospěl k závěru, že v projednávané věci nebyla podána důvodně.
Z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. března 2003, čj. 1 T 77/98-487, je zřejmé, že spolu s uloženým nepodmíněným souhrnným trestem odnětí svobody ve výměře 8 měsíců byl tímto rozsudkem zároveň zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2002, sp. zn. 5 T 114/2001, kterým byl obviněnému R. M. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Za této situace dospěl Nejvyšší soud k závěru, že podání stížnosti pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, čj. 11 T 134/2000-91, není odůvodněno takovou vadou napadeného rozhodnutí, že by setrvání na právní moci rozhodnutí a jeho nezměnitelnosti znamenalo vážné ohrožení nestranného a spravedlivého rozhodování, neboť účel podané stížnosti pro porušení zákona, tj. náprava konkrétního nesprávného rozhodnutí, již byl naplněn vydáním rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. března 2003, čj. 1 T 77/98-487. Nejvyšší soud se přitom zabýval i námitkou ministra spravedlnosti, kdy v konkrétní věci došlo při ukládání trestu obviněnému k nerespektování ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., když skutek, za který byl obviněný odsouzen stížností napadeným rozsudkem, byl spáchán předtím, než byl vyhlášen rozsudek v trestní věci Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 5. 2002, čj. 5 T 114/2001-96. Vzhledem ke zrušení výroku o trestu tohoto rozsudku nebylo Nejvyšším soudem shledáno, že by uložený trest odnětí svobody byl v případě obviněného R. M. v rozporu s kritérii obsaženými v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto stížnost pro porušení zákona proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 20. 9. 2002, čj. 11 T 134/2000-91, jako nedůvodnou podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k