ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1071.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1071/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. prosince 2004 o dovoláních podaných obviněnými J. B. a D. E., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 3 To 490/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 172/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. B. a D. E. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 70 T 172/2000, byl obviněný J. B. uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který mu byl podle §118 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců, a obviněný D. E. byl uznán vinným trestným činem neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle téhož ustanovení uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto ohledně obviněných P. P., P. F. a P. P..
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 3 To 490/2003, kterým z podnětu odvolání okresního státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), tr. ř. zrušil v odsuzující části v celém rozsahu ve vztahu k obviněným P. P., J. B., P. F. a D. E. a podle §259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že mj. obviněné J. B. a D. E. uznal vinnými trestnými činy účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. a §43 tr. zák., kterých se dopustili společně s P. P., a P. F. tím, že „obviněný P. P. v době nejméně od února 1998 do 17. 11. 1999, obviněný J. B. v době nejméně od dubna 1998 do listopadu 1998 jako fyzické osoby provozující podnikatelskou činnost na základě živnostenských oprávnění, obviněný P. F. v době nejméně od prosince 1998 do 17. 11. 1999 jako osoba bez živnostenského oprávnění vystupující pod firmou M. a obviněný D. E. v době nejméně od prosince 1998 do konce roku 1999 jako jednatel obchodní společnosti CK O. posléze přejmenované na CK C., všichni se záměrem dosáhnout neoprávněného majetkového prospěchu formou soustavných zisků, bez povolení Ministerstva práce a sociálních věcí prováděli nábor zájemců o práci v USA na základě placené inzerce v tisku, jejich instruování o podmínkách pobytu a práce v USA, o způsobu, jak úspěšně absolvovat pohovor na velvyslanectví USA v Praze pro udělení turistického víza, přípravu odletu, zajištění jejich převzetí na území USA dalšími osobami, za což od těchto vybírali finanční částky ve výši 1.200,- Kč až 7.200,- Kč jako manipulační poplatek, přičemž si byli vědomi skutečnosti, že touto činností podporují osoby, nalézající se na území USA seskupené ve zločinném spolčení a v případě obviněného P. P. zejména ve prospěch P. P. vystupujícího pod jménem „L.“, P. G. a P. P. a v případě obviněného J. B. ve prospěch P. P., obviněného D. E. a obviněného P. F. ve prospěch P. P. a P. G., kteří ve vzájemné součinnosti a prostřednictvím dalších podřízených osob zajišťovali převzetí zájemců o práci po příletu na území USA, jakož i jejich ubytování, zaměstnání a výplatu mezd, přičemž těmto osobám byly z mezd ve prospěch organizace strhávány částky ve výši asi 400 USD až 600 USD a takto následně na částkách zaslaných jim z USA jako provize za zajištěné pracovníky získali obviněný P. P. v době od 3. 7. 1998 do 22. 3. 1999 částku nejméně ve výši 521.139,- Kč, obviněný J. B. v době 5. 6. 1998 do 6. 4. 1999 částku nejméně 478.634,- Kč, obviněný P. F. za dobu od 8. 1. 1999 do 22. 9. 1999 částku ve výši nejméně 92.745,- Kč“. Za tyto trestné činy byl obviněným J. B. a D. E. podle §163a odst. 1 tr. zák., §44 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byli podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazeni do věznice s ostrahou. Současně bylo rozhodnuto podle §256 tr. ř. o zamítnutí odvolání obviněných J. B., P. F. a D. E. a o zproštění obžaloby obviněného P. P.
Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadli obvinění J. B. a D. E. dovoláními podanými prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Mimořádné opravné prostředky opřeli oba obvinění o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a obviněný D. E. navíc o důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, a o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí a současně byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech g) a k) tohoto ustanovení.
Obviněný J. B. směřoval svůj mimořádný opravný prostředek proti výroku o vině i trestu. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. shledával „v nesprávné subsumpci zjištěného skutkového stavu pod právní kvalifikaci trestného činu účasti na zločinném spolčení podle §163a odst. 1 tr. zák. a trestného činu nedovoleného podnikání spáchaného v úmyslu zločinnému spolčení pomáhat ve smyslu §118 odst. 1 tr. zák. ve spojení s §43 tr. zák“. Namítl, že zjištěný skutkový stav neobsahuje kvalifikační znaky zločinného spolčení, neboť skutková věta postrádá specifikaci spolčení a jeho organizační struktury. Podpora P. P. jako jedné osoby nemůže být ztotožněna s podporou zločinného spolčení, když navíc soud neučinil závěr, že by obviněnému existence nějakého zločinného spolčení byla známa. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný D. E. svým dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku o vině, trestu a výroku o zamítnutí jeho odvolání. Namítl, že zprostředkování zaměstnání nemůže být podnikáním ve smyslu §2 obchodního zákoníku, neboť se nejedná o živnost a zákon č. 9/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, není předpisem upravujícím podnikání. Proto činností obviněných mohlo dojít toliko k porušení správních předpisů upravujících zprostředkování zaměstnání, ale nikoli k trestnému činu neoprávněného podnikání ve smyslu §118 tr. zák. Naplněn nebyl ani znak tohoto trestného činu „ve větším rozsahu“, neboť odvolací soud jeho naplnění dovodil pouze z doby, po kterou se obviněný jednání dopouštěl, když absentuje vyčíslení jeho příjmů. Jedná se o nesprávné právní posouzení skutku a současně je v této části výrok o vině v příslušné části skutkové věty neúplný. Tyto vady ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. byly dány i v řízení předcházejícím rozhodnutí o zamítnutí odvolání obviněného, aniž by byly splněny zákonné procesní podmínky pro takové rozhodnutí. Obviněný dále vyslovil pochybnosti o správnosti právního posouzení skutku jako trestného činu podle §163a odst. 1 tr. zák. s odkazem na nekonkrétnost skutkových zjištění a neúplnost výroku o vině, neboť chybí konkrétní skutkové okolnosti o vnitřní organizační struktuře společenství, o funkcích a dělbě činností osob na něm zúčastněných, a zejména absentuje skutkový závěr o srozumění obviněného s takovými okolnostmi. Z výše popsaných důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o vině, trestu a zamítnutí jeho odvolání, a aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. a v písemném vyjádření uvedl, že zprostředkování zaměstnání lze pokládat za jiné výdělečné podnikání ve smyslu §118 odst. 1 tr. zák., ke kterému je třeba povolení příslušného orgánu. Skutečnost, že v tzv. skutkové větě rozhodnutí nebyl kvalifikován majetkový prospěch obviněného E. lze potom považovat za pouze formální vadu výroku o vině ve smyslu §120 odst. 1 tr. ř. Námitky obviněných ohledně právní kvalifikace podle §163a odst. 1 tr. zák. a s tím související aplikace §43 tr. zák. však státní zástupce považoval za důvodné. Spolčení působící na území jiného státu se zabývalo činností trestnou podle práva tohoto státu, z napadeného rozhodnutí však nevyplývá, že se jednalo o činnost trestnou též podle práva českého. Popis skutku je přitom značně povšechný a kusý i ve vztahu k dalším znakům zločinného spolčení, navíc s ohledem na §163a odst. 2 tr. zák. nebylo na místě aplikovat při ukládání trestu současně i §44 tr. zák., avšak toto pochybení nebylo v dovolání uplatněno. Námitky obviněného D. E. k důvodům uvedeným v §265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř. však nelze považovat za relevantní a obsahově odpovídající těmto důvodům. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněných D. E. a J. B. a podle §265k odst. 2 tr. ř. také ohledně obviněných P. P. a P. F., a aby přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., byla podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, v obou případech označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., u obviněného D. E. navíc také jako důvody podle §265b odst. 1 písm. k), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, obvinění J. B. a D. E. v odůvodnění svých mimořádných opravných prostředků uvedli k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zčásti totožné námitky, podle kterých zjištěný skutkový stav neobsahuje kvalifikační znaky zločinného spolčení, neboť chybí skutkové okolnosti o vnitřní organizační struktuře společenství, o funkcích a dělbě činností osob na něm zúčastněných a absentuje skutkový závěr o srozumění obviněných s takovými okolnostmi. Podpora jedné osoby obviněným J. B. nemůže být podle jeho názoru ztotožněna s podporou zločinného spolčení. D. E. dále namítl, že se obvinění nemohli dopustit neoprávněného podnikání ve smyslu §118 tr. zák., neboť zprostředkování zaměstnání není živností a nemůže být proto podnikáním ve smyslu §2 obchodního zákoníku, když navíc nebyl naplněn znak „ve větším rozsahu“. Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky po obsahové stránce odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, neboť zpochybňují právní posouzení skutku nebo jiné hmotně právní posouzení, avšak posoudil je jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud je v řízení o dovolání zásadně povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje důvodnost námitek nesprávného hmotně právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů při tom nemůže změnit. Opodstatněnost námitek obou dovolatelů proto byla hodnocena v návaznosti na skutkový stav věci vyplývající především z odsuzujícího rozsudku soudu druhého stupně. Jak je vyloženo v následujících odstavcích, námitkám z věcného hlediska nebylo možno přisvědčit.
Zločinné spolčení je podle §89 odst. 17 tr. zák. definováno jako společenství více osob s vnitřní organizační strukturou, s rozdělením funkcí a dělbou činností, které je zaměřeno na soustavné páchání trestné činnosti. V posuzované věci se skutek stal v letech 1998-1999, tedy před účinností novely zákona č. 134/2002 Sb. účinné od 1. 7. 2002, takže v tomto případě bylo třeba pro uznání viny prokázat také znak zaměření spolčení na dosahování zisku. Naplnění tohoto znaku však žádný z dovolatelů nezpochybnil, proto nebyl v tomto řízení o dovoláních předmětem přezkumu, ačkoli jej odvolací soud do svých skutkových zjištění zahrnul.
Jako první se Nejvyšší soud zabýval opodstatněností námitek shodných u obou dovolatelů zpochybňujících naplnění znaků zločinného spolčení v podobě organizační struktury společenství, dělby funkcí a činností osob na něm zúčastněných. Bylo třeba vyjít ze shora citované skutkové věty rozsudku odvolacího soudu, podle které si obvinění „byli vědomi skutečnosti, že touto činností podporují osoby, nalézající se na území USA seskupené ve zločinném spolčení“ a podle které činnost J. B. byla vykonávána ve prospěch P. P. a činnost D. E. ve prospěch P. P. a P. G., „kteří ve vzájemné součinnosti a prostřednictvím dalších podřízených osob zajišťovali převzetí zájemců o práci po příletu na území USA, jakož i jejich ubytování, zaměstnání a výplatu mezd“. V odůvodnění rozsudku odvolací soud (str. 15) doplnil skutek popsaný ve výroku tak, že se obvinění „znali s osobami z USA …, tedy s osobami, o nichž věděli, jakou činností se v USA zabývají, aby dosáhli z této protiprávní činnosti pravidelných zisků i to, že tyto osoby jsou vzájemně za tímto účelem spolčeni…“, dále že (str. 21): „… tito a další osoby v USA se za účelem této nezákonné činnosti, tj. zaměstnávání osob za úplatu bez pracovního povolení, organizovali, navzájem se scházeli, uzavírali mezi sebou smlouvy o vedlejších smlouvách, dodávali si navzájem pracovní síly… a to i mimo jiné prostřednictvím shora uvedených obviněných … a rovněž osoby z USA následně z této činnosti měly soustavné zisky.“ Na str. 24 rozsudku potom odvolací soud uvádí, že „obvinění měli vědomost o tom, že osoby, s nimiž spolupracovali a v jejichž prospěch prováděli nábor pracovních sil na území ČR pro nelegální práce v USA, se tam organizují, existuje mezi nimi hierarchie nadřízenosti a podřízenosti, rozdělení funkcí, dělba určitých činností a že tato činnost je v USA nezákonná, vykonávaná v rozporu se zákony dané země v úmyslu dosahovat pravidelných zisků z práce těchto nelegálně zaměstnaných osob…(str. 25)… byli si také vědomi následného postupu osob na území USA… ve vztahu k tam přibyvším osobám vybavených toliko turistickými vízy. Věděli, že určité osoby je v USA budou na letištích přijímat, následně je budou buď ony nebo osoby další zaměstnávat, i to, jakým způsobem budou za odvedenou práci odměňovány apod… věděli, jaké mají tyto osoby, byť ne všechny mezi sebou kontakty, a jakým způsobem poté funguje zaměstnávání nelegálních pracovníků…“
Skutkové okolnosti citované v předchozím odstavci z výroku napadeného rozsudku i z jeho odůvodnění poskytují dostatečný podklad pro závěr o naplnění znaků organizační struktury zločinného spolčení a dělby funkcí a činností osob na něm zúčastněných, tudíž námitky dovolatelů v tomto smyslu jsou zjevně neopodstatněné. Lze shrnout, že obvinění si byli vědomi skutečnosti, že svou činností podporují osoby seskupené ve zločinném spolčení, které ve vzájemné součinnosti s rozdělením úkolů a prostřednictvím dalších podřízených osob zajišťovaly převzetí zájemců o práci po příletu na území USA, jejich ubytování, zaměstnání a výplatu mezd. Obvinění věděli, jakou činností se osoby v USA zabývají, že mezi nimi existuje hierarchie nadřízenosti a podřízenosti, znali následný postup spolčených osob ve vztahu k zájemcům o práci - věděli, že určité osoby je budou na letištích přijímat, následně je budou buď ony nebo osoby další zaměstnávat (rozdělení funkcí a dělba činností), i to, jakým způsobem budou za odvedenou práci odměňovány apod. Věděli, jaké mají tyto osoby mezi sebou kontakty, a jakým způsobem funguje zaměstnávání nelegálních pracovníků. Skutkový stav věci tak zahrnuje dostatečné okolnosti, které z pohledu zákonné definice dostatečně vyjadřují znalost obviněných o organizační struktuře zločinného spolčení a dělbě funkcí a činností osob na něm zúčastněných. V tomto směru je tedy třeba považovat závěr odvolacího soudu ohledně naplnění znaků zločinného spolčení ve smyslu §89 odst. 17 tr. ř. za správný.
Dále bylo třeba zabývat se argumentem obviněného J. B., podle kterého podpora P. P. jako jediné osoby nemůže odpovídat podpoře zločinného spolčení. K této námitce je třeba uvést, že podle názoru právní teorie i praxe (viz Právní rozhledy, 1995, č. 10, str. 393 a násl.) lze za podporu zločinného spolčení považovat nejen pomoc poskytnutou zločinnému spolčení jako celku, ale i pomoc poskytnutou jednotlivému členu takového spolčení za podmínky, že to je v zájmu zločinného spolčení. Skutečnost, že podpora P. P. byla v zájmu celého zločinného spolčení vyplývá mj. z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu (str. 25): „Bez protiprávní činnosti obviněných na území ČR by stěží mohly osoby v USA …svoji činnost realizovat a dosahovat soustavných zisků.“ Této skutečnosti si byl obviněný J. B. vědom, a proto postačovalo, že svojí činností přímo podporoval pouze jednu osobu za předpokladu, že si byl vědom výše citovaného fungování a organizace spolčených osob na území USA. Nad rámec odůvodnění odvolacího soudu je třeba k námitce obviněného uvést, že účinné provozování zločinného spolčení skupinou osob vyžaduje mimo jiné i to, že se jeho samotní členové vzájemně neznají, což se ještě více předpokládá u osob, které je „pouze“ podporují. Tímto způsobem se spolčení brání svému odhalení, především pak na úrovni osob nejvýše organizačně postavených. Bylo by proti samotné podstatě zločinného spolčení, aby i osoby organizačně zařazené na nižším stupni hierarchie znaly byť jen jména všech dalších členů či podporovatelů. Tato námitka dovolatele J. B. taktéž není opodstatněná. Ze stejných důvodů nemohl dovolací soud přisvědčit jeho další námitce, podle které soud neučinil závěr, že by obviněnému byla existence nějakého zločinného spolčení známa. Vědomí o existenci zločinného spolčení je v rozsudku odvolacího soudu popsáno ve vztahu ke všem obviněným a nepochybně vypovídá i o vědomí obviněného J. B. o existenci a činnosti zločinně spolčených osob v USA (srov. shora citované skutkové závěry: „byli si vědomi…, věděli…, měli vědomost o tom…“ atd.).
Jako další bylo třeba posoudit opodstatněnost námitky dovolatele D. E. , podle které zákon č. 9/1991 Sb. není předpisem upravujícím podnikání a zprostředkování zaměstnání není podle našeho práva podnikáním, tudíž se v případě obviněných nemohlo jednat o neoprávněné podnikání ve smyslu §118 tr. zák. Odvolací soud se v daném případě totožnou námitkou zabýval v rámci odvolacího řízení a své závěry podrobně zdůvodnil na str. 22 napadeného rozhodnutí. Na úvahy odvolacího soudu lze na tomto místě plně odkázat a stručně (viz §265i odst. 2 tr. ř.) shrnout důvody odmítnutí dané námitky jako zjevně neopodstatněné.
Podnikání je definováno v §2 zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění dalších předpisů. V odst. 1 tohoto ustanovení je podnikání definováno jako soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Podle druhého odstavce, písm. c) citovaného ustanovení je podnikatelem podle obchodního zákoníku mj. osoba, která podniká na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů. Podle §5 odst. 1 zák. č. 1/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zprostředkování zaměstnání může provádět za úhradu právnická nebo fyzická osoba, jestliže má k takové činnosti povolení. Podle §11 písm. k) zák. č. 9/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, povolení právnickým nebo fyzickým osobám k výkonu zprostředkování zaměstnání za úhradu uděluje Ministerstvo práce a sociálních věcí, které navíc může zprostředkování zaměstnání v cizině povolit, pokud bude prováděno v souladu s mezinárodními dohodami sjednanými s příslušnými státy, jimiž je Česká republika vázána. V této souvislosti je možno odkázat na rozhodnutí č. 59/1999 Sb. rozh. tr., podle kterého jednání pachatele spočívající v tom, že za úplatu provádí nábor pracovních sil pro práci v cizině, má charakter zprostředkování zaměstnání a lze je pokládat za “jiné výdělečné podnikání” ve smyslu §118 odst. 1 tr. zák., ke kterému je třeba povolení příslušného orgánu státní správy. Pokud obviněný k takové činnosti nemá povolení, jedná neoprávněně ve smyslu tohoto ustanovení. V citovaném rozhodnutí byl judikován prakticky totožný případ - nábor osob jako pracovních sil pro práce konané v USA mající charakter zprostředkování zaměstnání. Je třeba zdůraznit, že k podnikání, jehož podstatou bylo zprostředkování zaměstnání za úplatu, obvinění neměli výše uvedené povolení orgánu státní správy. Nedostatek potřebného povolení k posuzované činnosti tedy zakládá znak neoprávněnosti ve smyslu §118 odst. 1 tr. zák.
Podle další námitky dovolání D. E. byl znak „ve větším rozsahu“ odvolacím soudem dovozen toliko z doby, po kterou obviněný činnost vykonával, přičemž absentovalo vyčíslení jeho příjmů. Podle vyjádření dovolatele se jedná o nesprávné právní posouzení skutku a současně je v této části výrok o vině v příslušné části skutkové věty neúplný ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Ani této námitce však nebylo možno z věcného hlediska přisvědčit.
Podmínkou trestnosti neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 tr. zák. je naplnění znaku neoprávněného podnikání ve větším rozsahu. Tuto otázku je třeba posuzovat v souvislosti s celým souhrnem okolností, které charakterizují jednání obviněného. Významná jsou zejména zjištění po jak dlouhou dobu obviněný zprostředkování zaměstnání provozoval, kolikrát tuto svou činnost inzeroval v tisku, v jakých novinách, časopisech či jiných tiskovinách své inzeráty uveřejňoval, s jak širokým okruhem osob, které přicházely v úvahu jako pracovní síly získané pro práce v USA, navázal kontakt a jednal s nimi, apod., počet osob, které nakonec za účelem výkonu prací do USA skutečně odcestovalo aj. Jak velkého zisku obviněný skutečně dosáhl, je v této souvislosti okolnost důležitá, ale sama o sobě není rozhodná pro posouzení věci z toho hlediska, zda šlo o neoprávněné podnikání provozované ve větším rozsahu. Rozsah podnikání není dán pouze výsledkem provozované činnosti, neboť za součást a tedy i rozsah provozovaného podnikání je třeba pokládat souhrn všech dílčích jednání, která k dosažení zamýšleného výsledku směřovala (srov. shora citované rozhodnutí č. 59/1999 Sb. rozh. tr.). Vzhledem ke skutkovým zjištěním vyplývajícím z rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že obvinění ve vzájemné spolupráci posílali do USA větší množství lidí po dobu delší šesti měsíců. Ze svědeckých výpovědí citovaných v rozhodnutí krajského soudu dále vyplývá, že zájemci o práci v USA byli získáváni prostřednictvím inzerce v tisku, k této činnosti byla obviněnými zřízena v Praze kancelář, že obviněný E. na americkou ambasádu nosil „pasy v kufru“ atd. Nejvyšší soud z těchto důvodů dospěl k názoru, že absence vyčíslení příjmů sama nevylučuje naplnění znaku „ve větším rozsahu“ skutkové podstaty trestného činu neoprávněného podnikání, neboť tento znak lze dovodit z ostatních skutkových okolností a námitka dovolatele D. E. je tak zjevně neopodstatněná z hlediska právního posouzení skutku [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ]. Z hlediska úplnosti výroku napadeného rozhodnutí [§265b odst. 1 písm. k) tr. ř.] pak uplatněný dovolací důvod nenaplňuje ani formálně, neboť neúplný popis skutkových okolností, které zakládají znaky skutkové podstaty trestného činu, neznamená neúplnost výroku rozsudku ve smyslu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
Dovolatel D. E. uplatnil ve svém dovolání i důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a to v obou jeho alternativách. Tento dovolací důvod je naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V posuzovaném případě soud druhého stupně projednal odvolání obviněných a rozhodl rozsudkem o vině a trestu, nepřipadá proto v úvahu první alternativa tohoto dovolacího důvodu. Druhou alternativu pak lze uplatnit v případech, byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V dané trestní věci však nebyly námitky podporující důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. shledány opodstatněnými a nelze tudíž za opodstatněné považovat ani námitky podporující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud tedy považuje za věcně neopodstatněné námitky dovolatelů, podle kterých zjištěný skutkový stav neobsahuje kvalifikační znaky zločinného spolčení v podobě vnitřní organizační struktury společenství, funkcí a dělbě činností osob na něm zúčastněných a podle kterých nelze dovodit srozumění obviněných s takovými okolnostmi. Stejně tak vzhledem ke skutkovému stavu věci a dosavadní právní praxi nebylo možno přisvědčit námitce obviněného J. B., že podpora jedné osoby nemůže být podporou zločinného spolčení, a námitce D. E., podle které zprostředkování zaměstnání není živností a podnikáním. V posuzovaném případě nebyly shledány vady v právním posouzení jednání obviněných, skutkový stav věci byl tedy právně kvalifikován v souladu s hledisky vyplývajícími z platné právní úpravy.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že námitky uvedené v dovoláních obviněných J. B. a D. E. jsou nedůvodné a obě dovolání zjevně neopodstatněná. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. prosince 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová