ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1112.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1112/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. října 2004 o dovolání podaném obviněným R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 To 38/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 153/2003, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 To 38/2004.
Podle §265k odst. 2 tr. řádu se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 6 T 153/2003, byl obviněný R. K. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že \"dne 3. 9. 2003 v 21.45 hodin ve F. na ulici P., na parkovišti hypermarketu T. poté, co byl policejním inspektorem ve služebním stejnokroji Policie ČR, Obvodního oddělení F., nstržm. P. F., vyzván k prokázání totožnosti, udeřil jej pěstí do levé tváře pod oko a způsobil mu zranění spočívající v otoku levé poloviny obličeje s hematomem, v citlivosti krční páteře a bolestech hlavy s dobou léčení v době od 4. 9. 2003 do 15. 9. 2003\". Za tento trestný čin mu byl podle §155 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 To 38/2004, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě napadl obviněný R. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., tedy že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít a byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel uvedl, že dne 16. 4. 2004 byl na základě usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku z téhož dne, sp. zn. 0 Nt 522/2004, vzat do vazby. Dne 19. 4. 2004 proběhlo veřejné zasedání o jeho odvolání, aniž by byl obviněný tomuto veřejnému zasedání přítomen a aniž by byl zastoupen obhájcem. Protože se v době konání veřejného zasedání obviněný nacházel ve vazbě, došlo k porušení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., §202 odst. 4 tr. ř. a §238 tr. ř. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jejího názoru došlo v řízení před odvolacím soudem k závažným procesním pochybením, neboť obviněný v den konání veřejného zasedání o odvolání byl ve vazbě a musel mít proto obhájce. Krajský soud neměl informace o tom, že je obviněný ve vazbě, ve věci tedy jednal, aniž by zjišťoval, zda chce být veřejnému zasedání přítomen. Navrhla tedy, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadené usnesení a přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání rovněž splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán v případech, kdy obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít, a důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existenci prvního z dovolacích důvodů zakládá porušení ustanovení o nutné obhajobě a druhý z uplatněných dovolacích důvodů se vztahuje na případy, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítl nezákonný postup krajského soudu, který konal veřejné zasedání o odvolání, aniž by byl obviněný zastoupen obhájcem a aniž by byl jednání přítomen, přestože se v době konání veřejného zasedání obviněný nacházel ve vazbě v jiné trestní věci. Nejvyšší soud shledal, že tyto námitky svým obsahem korespondují deklarovaným dovolacím důvodům, neboť vytýkají porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a ustanovení o nutné obhajobě. Na podkladě těchto námitek tedy Nejvyšší soud podle §265i odst. 3, 4, 5 tr. ř. přezkoumal napadené rozhodnutí i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Ustanovení o tzv. nutné obhajobě upravuje §36 a násl. trestního řádu. Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. musí mít obviněný v řízení obhájce, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování v zdravotnickém ústavu. Podle názoru právní teorie i praxe (srov. např. č. 16/1970 Sb. rozh. tr.) je obhajoba nutná, i když byl obviněný vzat do vazby v jiné trestní věci.
Podle §263 odst. 4 tr. ř. lze konat veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Nutnou účast obhájce při tomto veřejném zasedání je třeba dovodit z §202 odst. 4, věty druhé tr. ř., podle které v případech nutné obhajoby nelze konat hlavní líčení bez přítomnosti obhájce, a z §263 odst. 3 tr. ř., podle kterého při veřejném zasedání konaném o odvolání musí obviněný mít obhájce ve všech případech, kdy ho musí mít při hlavním líčení.
V předmětné trestní věci Nejvyšší soud zjistil ze spisu vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 0 Nt 522/2004, že dne 16. 4. 2004 byl usnesením tohoto soudu ze dne 16. 4. 2004, sp. zn. 0 Nt 522/2004, obviněný vzat do vazby z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. Tentýž den bylo Krajskému soudu v Ostravě Centrální evidencí vězňů sděleno, že se obviněný nenachází ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody (úřední záznam č.l. 134). Dne 19. 4. 2004, tedy v době, kdy se obviněný nacházel tři dny ve vazbě, konal Krajský soud v Ostravě veřejné zasedání o jeho odvolání v předmětné trestní věci. V protokolu o veřejném zasedání na č. l. 135 je uvedeno, že tohoto zasedání se obviněný neúčastnil, když bylo vykázáno doručení vyrozumění o konání zasedání uložením zásilky u poštovního úřadu. Krajský soud následně rozhodl usnesením podle §202 odst. 2 tr. ř. o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného. Jak vyplývá z protokolu, nebyl obviněný v řízení zastoupen obhájcem.
S přihlédnutím ke shora citované zákonné úpravě nezbývá Nejvyššímu soudu než konstatovat, že veřejné zasedání o odvolání obviněného dne 19. 4. 2004 proběhlo v nepřítomnosti obviněného v rozporu s §263 odst. 4 tr. ř., neboť obviněný se v době konání veřejného zasedání nacházel (byť na základě rozhodnutí učiněného v jiné trestní věci) ve vazbě a neprohlásil, že se účasti při veřejném zasedání vzdává. Současně bylo porušeno ustanovení §36 odst. 1 písm. a) tr. ř., podle kterého měl být obviněný od okamžiku vzetí do vazby zastoupen i v předmětném trestním řízení obhájcem, který měl být veřejnému zasedání přítomen. Nejvyšší soud po provedeném přezkumu podaného dovolání dospěl k závěru, že dovolateli lze v námitce porušení ustanovení o nutné obhajobě a o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání přisvědčit. Dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř. jsou naplněny, když v řízení u odvolacího soudu byla porušena ustanovení o nutné obhajobě a o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Nejvyšší soud proto podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 7 To 38/2004, a podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia odvolacího řízení. Krajský soud v Ostravě bude muset v dalším řízení odstranit výše uvedené vady řízení. V případě, že obviněný nebude v řízení zastoupen zvoleným obhájcem, bude třeba obviněnému obhájce ustanovit a předvolat obviněného i obhájce k veřejnému zasedání o odvolání. V nepřítomnosti obviněného bude možno toto veřejné zasedání konat pouze na základě jeho výslovného vzdání se práva účasti při zasedání. Protože pochybení vytýkaného dovoláním a zjištěného Nejvyšším soudem v řízení o tomto mimořádném opravném prostředku bylo založeno v řízení u Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího, bude na něm, aby je napravil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. října 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová