ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1129.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1129/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 6. října 2004 o dovolání obviněného I. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 5To 109/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově pod sp. zn. 101T 123/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 101T 123/2003, byl obviněný I. N. uznán vinným trestnými činy výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §155 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému T. Č. škodu ve výši 12.360,- Kč.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 8. 3. 2003 v době od 04: 30 hodin do 05: 20 hodin v H., okr. K., v restauraci D. na ul. K. H. B. v podnapilém stavu za přítomnosti dalších nejméně pěti hostů tyto slovně napadal, vulgárně jim nadával, vyhrožoval jim zastřelením, a když byl napomínán přítomným hostem T. D. ke slušnému chování, tak ho napadl a udeřil vícekrát pěstmi do obličeje, čímž mu způsobil rozsáhlé krevní podlitiny v oblasti čela, tváře, hřbetu nosu, rtů a zlomeninu nosních kůstek, následkem čehož byl poškozený T. D. v pracovní neschopnosti od 8. 3. 2003 do 31. 3. 2003 včetně, obviněný pak dále rozbíjel zařízení restaurace a restaurační sklo, rozbil i vstupní dveře, čímž majiteli restaurace poškozenému T. Č. způsobil škodu ve výši 12.360,? Kč, k zákroku pak byla přivolána hlídka Městské policie H. ve složení M. M. a R. M. a obviněný, který v té době držel v jedné ruce láhev od limonády a v druhé ruce část zlomeného opěradla dřevěné židle, se snažil tímto dřevem udeřit do hlavy strážníka M. M., který však ránu vykryl a opěradlo mu vytrhl z ruky, na místo se pak dostavila ještě hlídka Policie České republiky.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 5To 109/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. P. S. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve vztahu k trestnému činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestnému činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. obviněný namítal, že soudy obou stupňů nesprávně vyhodnotily skutek, když údajně nezohlednily jeho vlastní poranění utrpěná dne 8. 3. 2003. Pro účely dovolacího řízení nechal obviněný vypracovat znalecký posudek z oboru zdravotnictví -odvětví soudního lékařství, týkající se jeho poranění. Obviněný je přesvědčen, že jeho jednání nelze hodnotit jako trestné, neboť jeho útok byl podle něj pouze přiměřenou obranou vůči slovnímu a zejména velmi intenzivnímu fyzickému útoku svědků M. R. a T. D. Obviněný zpochybnil průběh dokazování, když uvedl, že soud si přes opakované žádosti obhajoby nevyžádal jeho lékařskou dokumentaci, a v řízení před soudem vyslechl údajně pouze svědky, jejichž výpovědi potvrzovaly obžalobu. Dokazování bylo tedy podle něj vedeno jednostranně ve prospěch obžaloby. Obviněný má za to, že tímto postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý soudní proces vyplývající z Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách. Obviněný dále poukázal na to, že soudy obou stupňů vůbec neřešily otázku příčetnosti ve vztahu ke všem spáchaným trestným činům, a tím nesprávně hmotně právně posoudily základní předpoklad trestní odpovědnosti. Pokud se týká trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., obviněný se domnívá, že popis skutku neobsahuje zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Dále poukázal na to, že nikdo ze svědků útok neviděl a popřel, že by k útoku došlo. U trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. obviněný uvedl, že v průběhu trestního řízení nebylo zjištěno, kdo poškození zařízení způsobil, když ani žádný ze slyšených svědků obviněného jednoznačně neusvědčil. Obviněný dále namítal, že nebyla ani prokázána hodnota poškozeného zařízení.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 5. 2004, sp. zn. 5To 109/2004, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný nesouhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že většina námitek obviněného je založena na změně skutkových zjištění podle verze obviněného a takovými námitkami se podle jejího názoru dovolací soud nemůže zabývat. Dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle ní odpovídají námitky obviněného, že skutek popsaný v rozhodnutí soudu prvního stupně nenaplňuje zákonné znaky skutkových podstat trestných činů, kterými byl uznán vinným, zejména trestného činu útoku na veřejného činitele a že soudy obou stupňů pochybily při posouzení podmínek pro aplikaci ustanovení §12 tr. zák. a §13 tr. zák. Tyto námitky však nejvyšší státní zástupkyně považuje za neodůvodněné. Je přesvědčena, že soudy obou stupňů učinily potřebná skutková zjištění a v odůvodněních svých rozhodnutí popsaly okolnosti, které naplňují zákonné znaky trestných činů. Dále uvedla, že podle jejího názoru na základě skutkových zjištění soudů nevznikly pochybnosti o příčetnosti obviněného a soudy také správně posoudily, že v případě obviněného nešlo o nutnou obranu podle §13 tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný podal dovolání ve výše uvedeném rozsahu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný opřel svůj mimořádný opravný prostředek o shodné námitky, které uplatnil již v odvolání, a se kterými se soud druhého stupně v odůvodnění svého rozhodnutí v souladu se zákonem vypořádal. Nejvyšší soud shledal, že většinu námitek dovolatele je nutno považovat za námitky skutkového charakteru. Jde o výhrady obviněného ohledně průběhu dokazování a hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Podle obviněného soudy pochybily, když si na základě opakované žádosti obhajoby nevyžádaly lékařskou dokumentaci týkající se jeho zranění. Námitkami skutkového charakteru jsou také námitky, že dokazování bylo vedeno výhradně ve prospěch obžaloby, že soudy nevyslechly svědky navrhované obhajobou, výhrady, že údajně nedošlo k útoku na veřejného činitele, neboť žádný ze svědků útok neviděl a že podle názoru obviněného nikdo ze slyšených svědků obviněného neusvědčil z trestného činu poškozování cizí věci podle §257 odst. 1. tr. zák. a konečně i námitka, že nebyla prokázána hodnota poškození. Všemi těmito námitkami obviněný brojil proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů a domáhal se jejich změny.
S dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje ani ta část dovolání, v níž obviněný namítl, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno jako nutná obrana. Podmínkou nutné obrany podle §13 tr. zák. je mimo jiné to, že ten, kdo jedná v nutné obraně, odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Soudy obou stupňů vyšly ze skutkového zjištění, že to byl právě obviněný, kdo osočoval hosty a vyhrožoval jim, a který poté také bezdůvodně napadl poškozeného T. D. Námitka o nutné obraně je polemikou obviněného s tímto zjištěním a obviněný se jí domáhá změny skutkových zjištění. Jednání obviněného tak jak je popsáno ve skutkové větě výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Karviné - pobočka v Havířově ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 101T 123/2003, odpovídá použité právní kvalifikaci.
Uvedená námitka nenaplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť nesprávná či neúplná skutková zjištění nejsou důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř.
Obviněný v dovolání uplatnil také právní námitky, které však Nejvyšší soud České republiky neshledal důvodnými. Podle obviněného se soudy obou stupňů nezabývaly otázkou jeho příčetnosti ve smyslu §12 tr. zák. v době spáchání trestných činů a z tohoto důvodu údajně nesprávně právně posoudily základní předpoklad trestní odpovědnosti. Nejvyšší soud zjistil, že soud prvního stupně odůvodnil svůj právní závěr o příčetnosti obviněného, přičemž vycházel nejen z výslechů jednotlivých svědků, ale zejména ze zprávy protialkoholní záchytné stanice v K., ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství a z výslechu znalce. Z těchto skutečností bylo spolehlivě prokázáno, že obviněný byl v době spáchání trestných činů příčetný, rozlišoval jednotlivé osoby, orientoval se v prostoru i čase a mohl ovládat své jednání. Nejvyšší soud neshledal ani tuto námitku obviněného důvodnou.
Ve vztahu k trestnému činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněný namítal, že popis skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně podle jeho názoru nevykazuje zákonné znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Nejvyšší soud zjistil, že v rozsudku soudu prvního stupně, jsou uvedena konkrétní skutková zjištění, z nichž vyplývá úmysl obviněného udeřit do hlavy strážníka Městské policie H. M. M.
Nejvyšší soud se nemohl zabývat doplněním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví - odvětví soudního lékařství, ze dne 29. 7. 2004, které obviněný předložil s dovoláním. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Doplnění znaleckého posudku, které bylo vypracováno po rozhodnutí odvolacího soudu, by za splnění zákonných podmínek podle §277 a násl. tr. ř. mohlo být důvodem obnovy řízení.
Nejvyšší soud s ohledem na shora popsané skutečnosti dospěl k závěru, že obviněný podal dovolání, jímž nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolání obviněného je však částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tyto námitky však Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek