ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1146.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1146/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. října 2004 o dovolání obviněného J. T., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 7Tmo 25/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 1T 147/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 1T 147/2003, byl obviněný J. T. uznán vinným pod bodem 1 výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2 výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a byl odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 7Tmo 25/2004, odvolání obviněného J. T. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné, když současně rozhodl o odvolání spoluobviněného F. M. a o odvolání okresního státního zástupce v Ch. podaného v neprospěch spoluobviněného mladistvého M. Š.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. T. prostřednictvím obhájce JUDr. J. V. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že jeho námitky směřují proti právnímu posouzení skutků pod body 1 a 2 výroku o vině rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 1T 147/2003, neboť podle jeho názoru tyto skutky neměly být kvalifikovány jako trestné činy. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 1 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný tvrdil, že se nepodílel spolu s dalšími obviněnými na loupeži mobilního telefonu poškozenému J. D. To podle něj měl potvrdit sám poškozený, když při rekognici jej neoznačil za pachatele. Obviněný je přesvědčen, že závěry soudů obou stupňů o jeho účasti na tomto trestném činu nemají oporu v provedeném dokazování. Obviněný doznal, že se podílel až na prodeji mobilního telefonu, avšak nevěděl, že šlo o věc získanou trestným činem. Ke skutku pod bodem 2 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že mobilní telefon poškozenému R. G. neodcizil a poukázal na to, že na ubytovně je ubytováno více lidí a mohl ho tedy odcizit kdokoliv jiný. Obviněný se domnívá, že jeho obhajoba nebyla vyvrácena ani výslechem svědkyně L. B.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. 7Tmo 25/2004, a obviněného zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak namítal, že se trestných činů nedopustil a zpochybňoval způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů, které údajně hodnotily provedené důkazy v jeho neprospěch. Obviněný tedy v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Výhrady obviněného tedy nesměřovaly proti právní kvalifikaci skutků, ale obviněný vytýkal soudům způsob hodnocení důkazů a napadal tak soudy učiněná skutková zjištění.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných důvodů totiž musí odpovídat dovolacím důvodům uvedeným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek