ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1169.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1169/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2004 o dovolání podaném obviněným S. E., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 12 To 218/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 29/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 1. 12. 2003, sp. zn. 6 T 29/2003, byl obviněný S. E. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oboru nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodeje na dobu tří roků.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 12 To 218/2004, kterým z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného S. E. uznal vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že \"v době od 12. 7. 2000 do 17. 8. 2000 jako zástupce firmy M. W., s. r. o., H. K., objednal od firmy I. T., s. r. o., na dobírku mobilní telefony se SIM kartou a dalším příslušenstvím v celkové hodnotě 367.702,- Kč, toto zboží úmyslně nezaplatil s tvrzením, že na dobírku mu nepřišlo objednané zboží, ale pouze propagační materiál, který nemíní uhradit i přesto, že mobilní telefony mu byly skutečně dodány a ve své prodejně je prodal zákazníkům\". Za tento trestný čin mu byl podle §250 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikatelské činnosti v oboru nákupu zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodeje na dobu tří roků.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný S. E. ve všech výrocích dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde, neboť nebylo prokázáno, že by se jednání popsaného ve výroku napadeného rozhodnutí dopustil. Odvolací soud se podle názoru obviněného nezabýval skutečnostmi významnými pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, dokazování vedl nesprávným směrem a neprovedl přezkum důvodnosti odvolání. Dovolatel vyslovil nesouhlas s tvrzením soudu II. stupně, že obviněný v hlavním líčení oproti přípravnému řízení měnil výpovědi. Poukázal na skutečnost, že objednatelem telefonů nebyl obviněný, ale společnost M. W., s. r. o., jakožto právnická osoba, a pokud obviněný přebíral balíky osobně, pak v nich až na jedinou výjimku zboží nebylo. Podle názoru dovolatele nelze na základě provedeného dokazování uzavřít, že byly naplněny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu I. stupně jakož i rozsudek odvolacího soudu a sám ve věci rozhodl o zproštění obviněného obžaloby nebo aby věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že, argumentům uplatněným v dovolání nelze přisvědčit a napadená rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit v řízení o dovolání. Podle jeho názoru se jedná o dovolání zjevně neopodstatněné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku zpochybnil postup odvolacího soudu při přezkumu důvodnosti odvolání a hodnocení skutečností významných pro naplnění skutkové podstaty trestného činu. Dále uvedl, že v hlavním líčení neměnil své výpovědi, nebyl objednatelem telefonů a v balících až na jedinou výjimku nepřevzal zboží v podobě telefonů. Tyto dovolací námitky obviněného vyústily v závěr , že jeho jednáním nebyly naplněny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., neboť se jednání popsaného ve výroku napadeného rozhodnutí nedopustil. Nejvyšší soud ve vztahu k těmto dovolacím námitkám dospěl k závěru, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací námitky totiž směřují prvotně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení a vytvářejí nový skutkový stav věci (tj. skutkový stav odlišný od skutkového stavu vyplývajícího z výroku i odůvodnění napadeného rozsudku - srov. mj. tzv. skutkovou větu rozhodnutí: \"telefony mu byly skutečně dodány\"…). Z tohoto změněného skutkového stavu věci pak podle názoru dovolatele vyplývá, že obviněný znaky trestného činu nenaplnil. Obviněný se tak v dovolání domáhá nejprve jiného hodnocení provedených důkazů, které by vyústilo v odlišné skutkové závěry a teprve na podkladě nového skutkového zjištění dovozuje nesprávnost použité právní kvalifikace jeho jednání vypovídající o nenaplnění znaků trestného činu. Obviněný však v dovolání neuvedl jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala soudy obou stupňů učiněné právní posouzení zjištěného skutku, event. která by vytýkala porušení jiných ustanovení hmotného práva. Výlučně prostřednictvím změny skutkových zjištění se dožaduje jiné právní kvalifikace spáchaného činu. Jak vyplývá z předchozích odstavců, Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem není možná prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová