ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1189.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1189/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. října 2004 o dovolání podaném obviněným K. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 12 To 46/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 15/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 2. 2004, sp. zn. 49 T 15/2003, byl obviněný K. J. uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák., podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Za trestné činy padělání a pozměňování peněz a podvodu byl obviněnému podle §140 odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Za trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů, nedovoleného ozbrojování a neoprávněného držení platební karty mu byl podle §188 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci a podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání věci. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 1. 4. 2003, sp. zn. 4 T 734/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. 12 To 46/2004, kterým z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody pod bodem II., III., IV., jímž byl podle §39 odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného podle §39a odst. 1 písm. b) tr. zák. pro výkon trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců zařadil do věznice s dozorem.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný K. J. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř., protože rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, v napadeném rozhodnutí chybí výrok o zápočtu vazby a bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tohoto ustanovení.
Dovolatel především uvedl, že v souvislosti s trestním řízením u Okresního soudu v České Lípě, sp. zn. 4 T 734/2002, se nacházel od 6. 4. 2001 do 28. 12. 2001 ve vazbě. Krajský soud v Ústí nad Labem následně rozsudek Okresního soudu v České Lípě zrušil a uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody, aniž by však současně rozhodl o započtení vazby do tohoto trestu. V dalších námitkách obviněný vyslovil četné připomínky k průběhu trestního řízení v dané věci a k hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Uvedl, že součástí spisu nejsou protokoly o výsleších svědků, kteří vypovídali ve prospěch obviněného, zpochybnil výpověď svědka J. B., podle jeho názoru falešné peníze dal do automatů někdo jiný. Poukázal na zamítnutí návrhu obhajoby na výslech znalce z oboru chemie v odvolacím řízení a zpochybnil důkaz metodou chromatografie. Podle názoru obviněného mu vina v bodech 1 a 2 výroku rozsudku soudu I. stupně nebyla prokázána, neboť neexistuje přímý důkaz, že chtěl zneužít padělaných peněz pro své obohacení a nepřímé důkazy jsou plné nesrovnalostí a rozporů. K bodům III. a IV. rozsudku soudu I. stupně dovolatel uvedl, že držená zbraň byla stará, střelby neschopná a sloužila pouze k dekoraci. Nalezenou platební kartu chtěl vrátit, ale časem na ni zapomněl. V laboratoři obviněný nikdy drogy nevyráběl, zajištěné zařízení mu sloužilo k jeho chemickým pokusům, jejichž výsledkem bylo např. hnojivo, či přípravek na hubení potkanů. V závěru svého dovolání rekapituloval, že se žalované trestné činnosti nedopustil a napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva na soudní a jinou právní ochranu a na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1, 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a došlo také k porušení zásady presumpce neviny. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek ve všech výrocích o vině a trestu a aby sám ve věci rozhodl o zproštění obviněného obžaloby. Dovolatel současně požádal o odklad výkonu uloženého trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Podle jeho názoru námitky proti bodům I. a II. výroku o vině směřují výlučně proti hodnocení důkazů soudy případně proti odůvodnění rozhodnutí a obsahem neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu. Uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nepřichází v předmětné trestní věci v úvahu a další námitky podaného dovolání jsou zjevně nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g) k), l) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal četné vady průběhu trestního řízení v dané věci a hodnocení důkazů soudy obou stupňů, poukázal na výslechy svědků vypovídající v jeho prospěch, zpochybnil výpověď svědka J. B. Dále upozornil na zamítnutí návrhu obhajoby na výslech znalce z oboru chemie, zpochybnil důkaz metodou chromatografie. Uzavřel, že s ohledem na existující důkazy obviněnému vina v bodě I. rozsudku soudu I. stupně nebyla prokázána. Nejvyšší soud ve vztahu k těmto dovolacím námitkám dospěl k závěru, že je z hlediska jejich obsahu nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací námitky totiž směřují prvotně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení. Z dovolatelem prezentovaného způsobu hodnocení důkazů pak vyplývá, že se obviněný trestných činů nedopustil. Obviněný se tak v dovolání domáhá nejprve jiného hodnocení provedených důkazů, které by vyústilo v odlišné skutkové závěry, jež by vedly ke zproštění obžaloby. Obviněný však v těchto námitkách nezpochybnil soudy obou stupňů učiněné právní posouzení zjištěného skutku, ani nevytkl porušení jiných ustanovení hmotného práva. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení. Změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden. V této části dovolání by tedy připadalo v úvahu jeho odmítnutí podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle názoru Nejvyššího soudu však důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obsahově odpovídá námitka, podle které se obviněný nedopustil trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák., neboť držená zbraň byla stará, střelby neschopná a sloužila pouze k dekoraci, a námitka, zpochybňující naplnění znaků trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák., podle které nalezenou platební kartu obviněný chtěl vrátit. Obě námitky však dovolací soud shledal nedůvodnými, jak je vysvětleno níže.
Trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo bez povolení vyrobí nebo opatří sobě nebo jinému střelnou zbraň anebo ji přechovává. Přechováváním je přitom mj. držení zbraně uvnitř bytových prostor [srov. §2 odst. 1 písm. a) zák. č. 119/2002 Sb, o střelných zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů]. Podle výroku rozsudku soudu I. stupně se tohoto trestného činu dopustil obviněný tím, že si „v blíže nezjištěné době opatřil a do 7. 7. 2003 bez povolení přechovával v B., okres T., ve svém bytě v domě čp. 760 v ulici Z. Ch. střelnou zbraň, a to podomácky upravený pětiranný revolver systému Bull Dog, belgické výroby nezjištěné značky, původní ráže .32 Short C.F. výrobního čísla 13098“. Takto zjištěnému skutkovému stavu odpovídá i jeho právní kvalifikace. Trestnost neoprávněného držení zbraně zásadně neovlivňuje to, že se jednalo o zbraň starou, střelby neschopnou a její použití k dekoraci. Tyto skutečnosti lze zohlednit v rámci úvah o společenské nebezpečnosti jednání pachatele, tedy materiální stránky trestného činu, ale na naplnění formálních znaků skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 1 tr. zák. nemají vliv. Jak vyplývá z rozsudku soudu I. stupně, str. 14, jednalo se o palnou zbraň, k jejímuž držení je třeba zvláštního povolení podle zák. č. 119/2002 Sb, ve znění pozdějších předpisů, které obviněný neměl. Závada, která zbraň činila v době jejího zajištění střelby neschopnou, byla odstranitelná jednoduchou opravou či pouhou výměnou zápalníku, navíc balistickou expertízou bylo zjištěno nedávné použití zbraně ke střelbě. Všechny tyto okolnosti soudy správně vyhodnotily tak, že obviněný neoprávněným držením takovéto zbraně naplnil nejen formální, nýbrž i materiální znaky citovaného trestného činu a námitka nesprávného právního posouzení skutku je proto zjevně neopodstatněná.
Trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. se dopustí, kdo si neoprávněně opatří nepřenosnou platební kartu jiného, identifikovatelnou podle jména nebo čísla, nebo předmět způsobilý plnit její funkci. Podle výroku rozsudku soudu I. stupně se tohoto trestného činu dopustil obviněný tím, že „v blíže nezjištěné době si opatřil a do 7. 7. 2003 neoprávněně držel v B., okres T., ve svém bytě v domě čp. 760, v ulici Z. Ch., nepřenosnou platební kartu jiného identifikovatelnou podle jména a čísla, kdy se jednalo o platební kartu VISA Elektron K. b. a.s. č. 4493 1995 6629 …., na jméno J. S., S. SPOL SRO“. Nejvyšší soud shledal, že takto popsaným skutkem byly naplněny zákonné znaky trestného činu neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zák. Neoprávněným opatřením platební karty je totiž jakékoli získání platební karty bez právního důvodu. K naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu může dojít také v případě, že se karta dostala do držení obviněného nálezem. Podle §135 odst. 1 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, je ten, kdo najde ztracenou věc, povinen ji vydat vlastníkovi případně ji odevzdat příslušnému státnímu orgánu. Obviněný tuto zákonem stanovenou povinnost porušil a jeho držení platební karty bylo tudíž neoprávněné. Současně byly naplněny znaky skutkové podstaty výše uvedeného trestného činu, neboť k trestnosti stačí pouhé neoprávněné opatření platební karty (nejde o trestný čin trvající), aniž by bylo třeba úmyslného zavinění k jejímu použití a skutečnost, že obviněný chtěl platební kartu vrátit, nemá na tento závěr vliv. I tato námitka nesprávného právního posouzení skutku je tedy zjevně neopodstatněná.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tohoto ustanovení. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku tento důvod dovolání citoval, aniž by však k němu uvedl konkrétní dovolací námitky. Tento důvod dovolání tedy nelze považovat za relevantně uplatněný. S ohledem na rozhodnutí učiněné odvolacím soudem (tj. rozsudek který neobsahuje výrok o zamítnutí či odmítnutí řádného opravného prostředku) navíc v dané věci uplatnění tohoto dovolacího důvodu nepřicházelo v úvahu.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný k tomuto dovolacímu důvodu namítl, že Krajský soud v Ústí nad Labem po tom, co zrušil rozsudek Okresního soudu v České Lípě a uložil obviněnému souhrnný trest odnětí svobody, nerozhodl o započtení vazby do tohoto trestu. Dovolací námitka svým obsahem odpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu, jedná se však opět o námitku zjevně neopodstatněnou. Podle §334 odst. 1 tr. zák. totiž o započítání vazby rozhoduje předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Rozhoduje tedy nikoli současně s meritorním rozhodnutím věci, ale v dalším řízení po právní moci rozhodnutí ve věci samé a to samostatným rozhodnutím. Krajský soud tudíž nepochybil, když v odsuzujícím rozsudku nerozhodl současně o započtení vazby a v rozhodnutí tento výrok chybí zcela v souladu s platnou právní úpravou.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jedná-li se o dovolání zjevně neopodstatněné. Protože stanovisko dovolatele ohledně kvalifikace jeho jednání a absenci výroku v rozhodnutí krajského soudu je v rozporu se stanoviskem dovolacího soudu, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o odmítnutí podaného dovolání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. S ohledem na způsob rozhodnutí o podaném dovolání nepřicházelo v úvahu rozhodnutí podle §265o odst. 1 tr. ř. o přerušení výkonu trestu odnětí svobody obviněného.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. října 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová