ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1223.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1223/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. října 2004 o dovolání obviněného P. K., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 2 To 97/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 16/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 10 T 16/2002, byl obviněný P. K. pod bodem IV. výroku o vině uznán vinným organizováním (správně má být \"organizátorstvím\") trestného činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl obviněný P. K. zproštěn obžaloby státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17. 12. 2002, sp. zn. KZv 173/2002, pro skutek, kterým měl spáchat trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněného P. K. proti výroku, kterým byl obviněný zproštěn obžaloby a obviněný P. K. proti výroku o vině a trestu. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 2 To 97/03, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného P. K. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem IV., jímž byl obviněný P. K. uznán vinným organizátorstvím trestného činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. a) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu. Podle 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a odsoudil ho k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze jako nedůvodné.
Podle rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 2 To 97/03, obviněný P. K. spáchal trestný čin tím, že v blíže nezjištěný den před 28. 3. 2002 předal obviněnému R. T. klíče od kancelářských prostor společnosti P. G. r. v P., N. L. č. 3/2519 s tím, aby je obviněný R. T. použil k vniknutí do těchto prostor a získání kancelářského vybavení a obviněný R. T. je k tomuto cíli využil a z kancelářských prostor této společnosti odcizil kopírku Canon typ NP 6010, telefon s faxem a digitálním záznamníkem KXFP 88CE, tiskárnu HP Desk Jet 840C, dva počítače s monitorem a reproduktory, telefon Panasonic a mobilní telefon Ericsson v celkové hodnotě 35.900,- Kč.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 2 To 97/03, podal obviněný P. K. prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. M. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že byl skutek nesprávně právně posouzen. Obviněný namítal, že soudy obou stupňů pochybily, když neuvěřily jeho tvrzení, že v době, kdy měl klíče předat obviněnému R. T., je již neměl a nesprávně opírají své závěry o výpověď obviněného R. T., která je podle obviněného nevěrohodná. Obviněný je přesvědčen, že v průběhu dokazování nebylo jednoznačně prokázáno, zda po odchodu z firmy G. r. klíče vlastnil či nikoliv. Vrchní soud v Praze se podle obviněného měl zabývat tím, kdo kromě něj měl ještě k dispozici klíče od kanceláří G. r., když bylo zřejmé, že klíče měly i další osoby. Soudy dále údajně nevzaly v úvahu skutečnost, že obviněný R. T. bydlel u něj v bytě, znal jeho každodenní program a pohyb v bytě a měl tedy možnost si klíče vypůjčit a nechat si vyrobit duplikáty bez jeho vědomí. Obviněný uvedl, že tvrzení obviněného R. T. je nevěrohodné a je jediné, které ho usvědčuje. Soud prvního stupně se podle něj nevypořádal se všemi skutečnostmi významnými pro rozhodnutí a některá skutková zjištění nebyla údajně učiněna správně. Obviněný má za to, že soudy měly posoudit jeho jednání jen jako některou z forem trestné součinnosti.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky buď zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 2 To 97/03, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 10 T 16/2002, a sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprošťuje obžaloby nebo zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 2 To 97/03, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2003, sp. zn. 10 T 16/2002, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolatel nesouhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného P. K. uvedla, že jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekoresponduje s odůvodněním dovolání, neboť jím uváděné argumenty se podle jejího názoru týkají výlučně hodnocení důkazů soudy z hlediska právní kvalifikace.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný podal dovolání ve výše uvedeném rozsahu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného obsahuje shodné námitky, které obviněný uplatnil již v rámci odvolání, a se kterými se Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě vypořádal. Obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však namítal, že soudy obou stupňů nesprávně vycházely při posuzování jeho viny z výpovědi obviněného R. T., která je podle obviněného P. K. nevěrohodná a Vrchní soud v Praze se podle jeho názoru měl zabývat otázkou, kdo kromě obviněného měl k dispozici klíče od kanceláří společnosti G. r. Takové námitky se však týkají skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek