ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1299.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1299/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání, které podal obviněný I. B., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 7 To 68/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 80 T 18/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný I. B. byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 80 T 18/2003, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině tohoto rozhodnutí. Za to byl podle §213 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Proti citovanému rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku podal obviněný I. B. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 7 To 68/2004, podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl, protože bylo podáno opožděně. Toto usnesení bylo obviněnému doručeno dne 22. 3. 2004.
Dne 7. 5. 2004 podal obviněný I. B. u Okresního soudu ve Frýdku-Místku přípis označený jako dovolání, v němž uvádí, že podává dovolání bez bližšího odůvodnění a současně žádá jmenovaný soud, aby učinil rozhodnutí, že obviněný má nárok na bezplatnou obhajobu, a aby mu přidělil obhájce.
Dne 5. 8. 2004 pak podal obviněný I. B. prostřednictvím ustanoveného obhájce dovolání proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě. Dovolání opřel o dovolací důvody podle §265b odst. g) a l) tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako dovolací soud (§265c tr. řádu) nejprve zkoumal, zda jsou splněny všechny zákonem stanovené podmínky pro podání dovolání a jeho projednání podle ustanovení §265a až §265f tr. řádu, a shledal, že tomu tak není.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, kterým lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon dovolání připouští (§265a odst. 1 tr. řádu). Podle §265d odst. 2 tr. řádu může obviněný podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno. Podle §265e odst. 1 tr. řádu se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Podle §265e odst. 3 tr. řádu je lhůta k podání dovolání zachována mimo jiné také tehdy, je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §265e odst. 4 tr. řádu navrácení lhůty k podání dovolání není přípustné.
Jak vyplývá z tzv. dodejky zařazené na č. l. 78 trestního spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku vedeného pod sp. zn. 80 T 18/2003, obviněný I. B. převzal opis napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě dne 22. 3. 2004, přičemž zvoleného ani ustanoveného obhájce v řízení neměl. Lhůta k podání dovolání tedy obviněnému uplynula ve smyslu §265e odst. 1 tr. řádu za užití §60 odst. 2, 3 tr. řádu dne 24. 5. 2004, což znamená, že tento den byl posledním dnem, kdy mohl obviněný podat dovolání buď přímo u Okresního soudu ve Frýdku-Místku, nebo alespoň předat k poštovní přepravě zásilku obsahující dovolání a adresovanou příslušnému soudu. Obviněný I. B. tak však učinil až dne 5. 8. 2004, tedy po uplynutí zákonem stanovené dovolací lhůty. Jeho přípis doručený soudu prvního stupně dne 7. 5. 2004, byť byl označen jako dovolání, přitom ve smyslu výše citovaného ustanovení §265d odst. 2 tr. řádu nelze za dovolání považovat.
Není tedy pochyb o tom, že dovolání obviněného I. B. bylo podáno po marném uplynutí lhůty uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. řádu, přičemž nenastala žádná z okolností předpokládaných v ustanovení §265e odst. 3 tr. řádu, které by mohly svědčit o zachování této lhůty. Podání samotného obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, pak nejenže nelze považovat za dovolání, jak již bylo zdůrazněno, ale s ohledem na tuto skutečnost také nemůže mít vliv na dodržení dovolací lhůty (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované pod č. T 679. v sešitu 4 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Protože v projednávané věci podal obviněný I. B. dovolání opožděně, Nejvyšší soud toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry