ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1318.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1318/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. listopadu 2004 o dovolání obviněného F. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 9 To 269/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 2 T 48/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 2 T 48/2004, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dva roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit L. M., škodu ve výši 219.600,- Kč.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že jako zástupce firmy C. na základě smlouvy o spolupráci uzavřené s poškozenou L. M., jako zástupkyní společnosti L. M. – L., se sídlem P., převzal v průběhu roku 2002 čtyřnásobnou lisovací formu na kulatou dózu 40x40 mm v hodnotě 219.600,- Kč, kterou po ukončení předmětné smlouvy o spolupráci nevrátil poškozené společnosti, a to ani po provedených urgencích a předmětnou formu si tak neoprávněně přisvojil a způsobil tak poškozené společnosti škodu ve výši 219.600,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 2 T 48/2004, podal obviněný odvolání, kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 9 To 269/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. D. M. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný v dovolání namítl, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť lisovací forma pro něj nemá žádný hospodářský a finanční význam. Je tedy přesvědčen a údajně také bylo nepochybně prokázáno, že mu nevznikl žádný majetkový prospěch. Obviněný dále poukázal na to, že nebylo jednoznačně prokázáno, že formu poškozené nevrátil, když u něj ani nebyla nalezena. Poškozená měla podle něj řešit situaci podáním žaloby na náhradu škody. Obviněný se dále domnívá, že se soudy náležitě nezabývaly stanovením výše náhrady škody, neboť lisovací forma byla používána jeden rok a její hodnota se tedy podle jeho názoru snižovala.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004, sp. zn. 9 To 269/2004, i rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 2 T 48/2004, a aby nově rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z tohoto důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s tím, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., v odůvodnění však namítal, že soudy obou stupňů nebylo spolehlivě prokázáno, že lisovací formu nevrátil, a že mu tím vznikl majetkový prospěch a dále, že soudy při stanovení výše škody nezohlednily pokles ceny lisovací formy, která byla již rok používána. Takové námitky se však týkají skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek