ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1319.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1319/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. listopadu 2004 o dovolání, které podal obviněný V. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 61 To 311/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 5 T 57/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný V. F. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 5 T 57/2003, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body I./1. až I./11. výroku o vině tohoto rozsudku a které spočívalo v tom, že v roce 1999 až 2001 opakovaně poskytl pervitin obsahující psychotropní látku metamfetamin dalším osobám, z nichž některé byly mladší 18 let.
Dále byl obviněný V. F. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným pod bodem II. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že dne 16. 12. 2001 kolem 21.00 hod. v P., udeřil M. M., dřevěnou krabičkou do obličeje a způsobil mu zranění oka, které si vyžádalo dlouhodobou pracovní neschopnost po řadu měsíců a dvě operace a způsobilo zamlžené vidění (tržná rána na levém víčku, pohmoždění očního bulbu, krvácení do spojivky a přední komory oka, odchlípení sítnice), došlo také ke snížení pracovní způsobilosti a k omezení běžného způsobu života poškozeného.
Spolu s odděleně stíhaným M. M. se obviněný V. F. dále dopustil jednáním uvedeným pod body III./1. a III./2. výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., a to jednáním spočívajícím v tom, že v přesně nezjištěné době léta roku 2000 v P., odcizil z lamp veřejného osvětlení spodní hliníkové kryty v hodnotě 4 600,- Kč ke škodě společnosti E.-C., s. r. o., P., N. (bod 1.), a dále v přesně nezjištěné době léta roku 2000 v P., J., odcizil z lampy veřejného osvětlení spodní hliníkový kryt v hodnotě 1 500,- Kč ke škodě společnosti E.-C., s. r. o., P. (bod 2.).
Obviněný byl rovněž uznán vinným návodem k trestnému činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b) [v rozsudku uvedeno i podle písm. c)], §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., a to jednáním popsaným pod bodem IV. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, tedy tím, že v přesně nezjištěné době měsíce července 2001 v P., v ulici K.S. a na křižovatce H. a D. povolil úchytové matky u sadových patic z lamp veřejného osvětlení v hodnotě 3 800,- Kč ke škodě společnosti E.-C., s. r. o., P., N., a následně navedl k jejich odcizení M. B., a M. V. (odděleně stíhané), kteří tyto patice skutečně odcizili.
Za to a za jednání, kterým byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 2 T 122/2002, byl obviněný V. F. odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu ze zmíněného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 11. 2002, sp. zn. 2 T 122/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle §228 odst. 1 tr. řádu bylo dále rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody a podle §226 písm. a) a b) tr. řádu byl potom obviněný zproštěn obžaloby pro další čtyři skutky.
Citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 napadl obviněný V. F. odvoláním, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2004, sp. zn. 61 To 311/2004, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 30. 8. 2004, jeho ustanovenému obhájci také dne 30. 8. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 24. 8. 2004.
Proti zmíněnému usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný V. F. prostřednictvím své zvolené obhájkyně dne 14. 9. 2004 dovolání, a to z důvodu „nesprávného právního posouzení“ a dále z důvodu „poškození práva obviněného na obhajobu postupem odvolacího soudu“. Ohledně trestné činnosti, která je mu kladena za vinu pod body I./1. až I./11. výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný trvá na své výpovědi, že se nedopustil jednání, které je zde popsáno. Jak dále obviněný uvádí, drogy sice užíval a v letech 1999 až 2001 si kupoval pervitin, ale ten nikdy nedával svým známým. Obviněný se spolu s dalšími osobami podílel na opatřování finančních prostředků k nákupu drog, přičemž každý tak činil podle svých finančních možností, pro drogy společně jezdili a potom je užívali. Uvedené osoby se tedy samy spoluúčastnily nákupu drog, takže podle názoru obviněného nebyl spáchán trestný čin.
Pokud jde o další skutek, obviněný V. F. nepovažuje za pravdivé, že by způsobil M. M. vážné zranění. Obviněný považuje poškozeného za toho, kdo opakovaně obtěžoval rodinu obviněného, přičemž v den oslavy narozenin jeho otce poškozený se svými kamarády vypnul v domě přívod elektrického proudu. Poté došlo ke strkanici, padaly rány, otec však situaci uklidnil a všichni zúčastnění celou věc projednali. Ke zranění poškozeného tedy sice došlo, avšak podle názoru obviněného se tak mohlo stát různým způsobem, např. poškozený si mohl zranění způsobit i sám. Obviněný v této souvislosti zpochybňuje výpověď poškozeného a jeho přátel.
Obviněný V. F. se dále cítí být poškozen na svých právech na obhajobu, protože se údajně nemohl domoci obhajoby u své ustanovené obhájkyně. Zvolil si tedy jinou obhájkyni, která požádala soud o poskytnutí lhůty ke zdůvodnění odvolání. Obviněný následně podle svého vyjádření našel dne 10. 8. 2004 ve schránce předvolání k veřejnému zasedání na stejný den a domníval se, že zvolená obhájkyně se ho také zúčastní. Byla zde však přítomna jen obhájkyně zastupující v substituci jeho ustanoveného obhájce, proto žádal o odročení jednání, avšak odvolací soud uvedl, že ve spise není žádný doklad o zvolení nové obhájkyně, a provedl veřejné zasedání.
Obviněný V. F. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu výkonu trestu odnětí svobody až do rozhodnutí o dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného V. F. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který poukázal na to, že v dovolání nejsou označeny dovolací důvody. Podle názoru státního zástupce ze slovního popisu vyplývá, že obviněný uplatnil důvody podle §265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu. Pokud jde o první z nich, státní zástupce považuje za zřejmé, že v době rozhodování odvolacího soudu nebyla tomuto soudu doručena plná moc udělená zvolené obhájkyni, proto odvolací soud nepochybil, jestliže nadále jednal s ustanovenou obhájkyni. Dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pak podle názoru státního zástupce spatřuje obviněný toliko vadném hodnocení provedených důkazů, a napadá tedy soudem učiněná skutková zjištění. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství proto závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. b) a e) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný V. F. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), a dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu].
Pokud však jde o stanovené náležitosti dovolání (§265f odst. 1 tr. řádu), obviněný V. F. nedodržel zcela zákon, neboť jeho dovolání neobsahuje žádný dovolací důvod, resp. odkaz na příslušné zákonné ustanovení, v němž je uveden uplatněný dovolací důvod. Tento nedostatek v obsahových náležitostech podaného dovolání ovšem neodstranil soud prvního stupně postupem podle §265h odst. 1 tr. řádu, jak bylo jeho povinností, proto Nejvyšší soud nemohl z uvedeného zjištění vyvodit důsledky předpokládané ustanovením §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu a odmítnout dovolání obviněného pro nesplnění náležitostí jeho obsahu. Ze slovního vyjádření uvedeného v dovolání pak lze usoudit, že obviněný zřejmě dovozuje existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Další dovolací námitka obviněného, podle níž byl zkrácen na svých právech na obhajobu, pak souvisí s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, který spočívá v tom, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že ten je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy obou stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněný V. F. však v rámci první části svých dovolacích námitek především tvrdí, že se nedopustil jednání popsaného pod body I. a II. výroku o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, resp. že se tyto skutky staly jinak, a tím zpochybňuje závěry, které soudy obou stupňů dovodily z provedených důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí. Podle názoru Nejvyššího soudu tak existenci dovolacího důvodu v uvedeném rozsahu shledává obviněný v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž vycházely soudy obou stupňů, popřípadě ve svém odlišném názoru na to, jaké skutkové okolnosti vyplývají z provedeného dokazování. Předpoklady pro jinou právní kvalifikaci svého jednání tedy obviněný v tomto směru dovozuje nikoli z odlišného právního posouzení skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z jiných (pro něj příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné či neúplné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný V. F. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v naznačeném rozsahu z odlišné verze skutkového stavu či z odlišného hodnocení důkazů, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného V. F. to pak především znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutků tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Jestliže obviněný ve svém dovolání zpochybnil existenci či správnost těchto skutkových zjištění, jsou jeho námitky mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
V druhé části svého dovolání obviněný V. F. uvedl, že se cítí být poškozen na svých právech na obhajobu. K tomuto přesvědčení dospěl na podkladě tvrzení, podle něhož se nemohl domoci obhajoby u své ustanovené obhájkyně (obhájce), proto si zvolil jinou obhájkyni, která požádala soud o poskytnutí lhůty ke zdůvodnění odvolání. Veřejného zasedání odvolacího soudu se však tato nově zvolená obhájkyně nezúčastnila, protože zde byla přítomná jen obhájkyně zastupující v substituci obhájce ustanoveného obviněnému. Obviněný tedy požádal o odročení jednání, avšak odvolací soud mu nevyhověl s poukazem na to, že ve spise není žádný doklad o zvolení nové obhájkyně, a poté proběhlo veřejné zasedání odvolacího soudu.
K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že žádný z dovolacích důvodů nespočívá v obecném či jakémkoli porušení práva obviněného na obhajobu. Na rozdíl od důvodu podle §258 odst. 1 písm. a) tr. řádu, pro který může odvolací soud zrušit rozsudek soudu prvního stupně napadený odvoláním, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu naplněn jen tehdy, jestliže – jak již bylo výše zmíněno – obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Dovolacím důvodem je tedy jen toto kvalifikované porušení práva na obhajobu. V rámci svých dovolacích námitek ovšem obviněný V. F. netvrdí, že by v určitém okamžiku v průběhu trestního stíhání v posuzované věci nebyl zastoupen obhájcem, ač ho podle zákona měl mít. Podstatou výhrad obviněného je totiž jeho názor, podle něhož byl zastoupen jiným obhájcem, než kterým chtěl být zastoupen. Taková námitka tedy nemůže naplnit nejen citovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, který s ní jako jediný svou podstatou souvisí, ale nezakládá ani žádný jiný důvod dovolání.
V této souvislosti pak Nejvyšší soud poukazuje na obsah spisového materiálu, z něhož je rovněž zřejmé, že v dosavadním řízení nenastala situace, kdy by obviněný V. F. neměl obhájce, ačkoli ho mít měl. V jeho trestní věci byly splněny podmínky nutné obhajoby ve smyslu §36 odst. 3 tr. řádu, a proto byl obviněnému bezodkladně ustanoven obhájce, který také jeho obhajobu skutečně v průběhu celého řízení vykonával, a to včetně podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a účasti u veřejného zasedání v odvolacím řízení (byť ve formě substituce). Přitom odvolací soud neměl žádný podklad k tomu, aby zprostil ustanoveného obhájce povinnosti obhajovat obviněného, protože mu obviněný ani obhájkyně, kterou si měl nově zvolit, nepředložili plnou moc či jiný doklad osvědčující uvedenou změnu. Za těchto okolností pak nepřicházelo v úvahu ani odročení veřejného zasedání odvolacího soudu. Nemohl být tudíž naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. řádu, který jako jediný připadal v úvahu v návaznosti na slovní popis důvodů dovolání, přestože na něj obviněný ve svém dovolání výslovně nepoukázal.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný V. F. podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, odmítl dovolání obviněného a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Způsob vyřízení podaného dovolání pak vedl i k závěru, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu, tj. k odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním (výkonu trestu odnětí svobody), jak se toho obviněný V. F. ve svém dovolání domáhal. Navíc obviněný tento svůj návrh nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem uloženého trestu odnětí svobody. Ostatně ani předseda senátu soudu prvního stupně neučinil v tomto směru návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §265h odst. 3 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y