ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1354.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1354/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. prosince 2004 o dovolání, které podal obviněný J. V., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 2 To 527/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 40/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 30. 3. 2004, sp. zn. 2 T 40/2003, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 2. 4. 2003 v 10.57 hodin v budově pošty, kam vstoupil maskován kuklou na hlavě, požadoval po přítomných pracovnicích pošty, poškozených V. K. a G. V., vydání peněz, když přitom zároveň z láhve, kterou si s sebou přinesl, rozléval po přepážkách i za ně neznámou tekutinu a škrtal zapalovačem s tím, že nebudou-li mu peníze vydány, tak tekutinu zapálí, pod kterýmižto opakovanými pohrůžkami mu následně poškozené vydaly částku celkem Kč a poškozené Č. p., s. p., tak svým jednáním způsobil škodu v uvedené výši, přičemž místo činu následně opustil svým osobním vozem tov. zn. Peugeot 405.
Za to byl obviněný J. V. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně bylo postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu rozhodnuto o nároku poškozených na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Šumperku napadli obviněný J. V. jeden z poškozených odvoláními. Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 4. 6. 2004, sp. zn. 2 To 527/2004, podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek v části výroku o náhradě škody a podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl odvolání poškozeného. Opis tohoto usnesení byl obviněnému J. V. doručen dne 9. 8. 2004, jeho obhájkyni také dne 9. 8. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 5. 8. 2004.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci podal obviněný J. V. prostřednictvím své obhájkyně dne 1. 9. 2004 dovolání. V rámci jeho odůvodnění obviněný – aniž poukazuje na jakýkoli dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu – uvádí, že soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily provedené důkazy a že jeho vina nebyla prokázána. Podle názoru obviněného jeho vozidlo nebylo zcela v pořádku a provozuschopné, neboť mělo nějakou závadu na ložisku kola, proto se s ním mohlo jezdit jen se zvýšeným nebezpečím a řádný řidič by ho nepoužil na delší cestu. Dále obviněný poukazuje na výpovědi svědků P. B. a B. B., které se týkají zejména toho, jak obviněný užíval svůj automobil, a domnívá se, že soudy tyto výpovědi nesprávně vyložily, resp. z nich dovodily nesprávné závěry. Ve výpovědi svědkyně G. V. potom obviněný shledává rozpory a jisté nedostatky podle jeho mínění přetrvávají i ve výpovědi svědkyně V. K. . Obviněný rovněž zpochybňuje závěry učiněné z daktyloskopických stop.
Obviněný J. V. závěrem svého dovolání uvádí, že podle jeho názoru orgány činné v trestním řízení neprovedly řádné šetření ve věci a rovněž soudy nedostatečně zvážily veškeré skutečnosti a z výpovědí svědků dovodily nesprávné závěry. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně (a to s poukazem na zcela neadekvátní ustanovení občanského soudního řádu) a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Šumperku k dalšímu řízení.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. V. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru podání obviněného nesplňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. řádu, neboť neobsahuje odkaz na některé z konkrétních ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, o něž obviněný opírá svůj mimořádný opravný prostředek, přičemž dovolací důvod nevyplývá ani ze slovního vyjádření. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud, pokud by tyto nedostatky nebyly ve shodě se zákonem odstraněny, odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného J. V. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci jako odvolacího soudu, kterým byl v podstatě potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, jímž byl obviněný J. V. uznán vinným a byl mu uložen trest, když odvolání obviněného v rozsahu, v němž napadalo výrok o vině a trestu, nebylo akceptováno [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. J. D., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Šumperku dne 1. 9. 2004, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný J. V. však žádný dovolací důvod neuvádí, a to ani formou odkazu na některé z citovaných ustanovení, a omezuje se toliko na popis konkrétních argumentů a námitek vztahujících se k posuzované věci. Zmíněnou obligatorní obsahovou náležitost tudíž dovolání obviněného J. V. postrádá. Současně je však třeba konstatovat, že obviněný podal dovolání dne 1. 9. 2004, přičemž lhůta k podání dovolání, v jejímž rámci mohl podle §265f odst. 2 tr. řádu měnit či poprvé vymezit dovolací důvod nebo důvody, mu podle §265e odst. 1 tr. řádu a §60 odst. 3 tr. řádu uplynula až dne 11. 10. 2004. V průběhu více než jednoho měsíce mezi podáním dovolání a uplynutím dovolací lhůty podle §265e odst. 1 tr. řádu pak měla předsedkyně senátu soudu prvního stupně povinnost, aby vyzvala obviněného, resp. jeho obhájkyni podle §265h odst. 1 tr. řádu k doplnění náležitostí obsahu dovolání ve lhůtě dvou týdnů, kterou jim měla zároveň stanovit s tím, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu. Z trestního spisu je zřejmé, že uvedený postup nebyl dodržen, protože obviněný ani jeho obhájkyně nebyli vyzváni k odstranění obsahových vad dovolání. Obdobný závěr je možné učinit i ohledně další obsahové náležitosti dovolání spočívající v konkrétním návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, který sice obviněný učinil, avšak velmi nepřesně s odkazem na občanský soudní řád.
Vzhledem k nesprávnému postupu soudu prvního stupně v řízení po podání dovolání tedy nemohl Nejvyšší soud z uvedeného zjištění vyvodit důsledky předpokládané ustanovením §265i odst. 1 písm. d) tr. řádu a odmítnout dovolání obviněného pro nesplnění náležitostí jeho obsahu. Proto se dále zaměřil na posouzení námitek obviněného J. V. uvedených v jeho dovolání, zejména z toho hlediska, zda vůbec mohou naplnit některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů, přestože obviněný žádný z nich výslovně neoznačil. Podstatou argumentace obviněného je především tvrzení, podle něhož soudy obou stupňů nesprávně zhodnotily provedené důkazy, takže podle názoru obviněného nebyla zcela prokázána jeho vina a zejména soudy vyvodily nesprávné závěry ze svědeckých výpovědí. Existenci dovolacího důvodu tudíž obviněný J. V. shledává primárně v nesprávném hodnocení důkazů, které byly provedeny, a následně v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy obou stupňů vycházely.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existují dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 tr. řádu, je dovolací soud především vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. V. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se tento obviněný dopustil posuzovaného skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s nímž se ztotožnil odvolací soud. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Ostatně obviněný ve svém dovolání ani netvrdil, že by snad tento skutek vykazoval znaky jiného trestného činu nebo že by nebyl žádným trestným činem.
Obviněný J. V. tedy své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti postupu soudů při hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud tudíž dospěl k závěru, že obviněný J. V. i při absenci odkazu na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Na tomto závěru by pak nemohlo nic změnit, ani kdyby postupem podle §265h odst. 1 tr. řádu své dovolání doplnil o formální odkaz na některý z dovolacích důvodů obsažených v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 2. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y