ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1366.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1366/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. listopadu 2004 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 2 To 52/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 4/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 49 T 4/2003, byl obviněný J. S. uznán vinným pod body 1) a 2) výroku o vině trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. a neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák., pod bodem 3) výroku o vině byl uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2001. Za tyto trestné činy i za sbíhající se trestné činy porušování domovní svobody podle 238 odst. 1 tr. zák., neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zák. a útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), c) tr. zák. byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2001, za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let a pěti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 6. 2002, sp. zn. 2 T 79/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné sexuologické léčení, které vykoná ústavní formou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 49 T 4/2003, podal obviněný odvolání pouze proti výroku o vině pod bodem 3) napadeného rozsudku. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 2 To 52/2004, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný spáchal trestný čin pod bodem 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně tím, že dne 22. 11. 2001 okolo 02.30 hodiny ve V. M. pronásledoval A. P., která před ním začala utíkat, avšak upadla obličejem na živičnou vozovku, obviněný jí vulgárně nadával, pak jí sedl na záda, tloukl jí hlavou o silnici, bil ji pěstmi do hlavy a v úmyslu ji usmrtit, ji rdousil oběma rukama a následně jí nasadil chvat, tzv. kravatu, přičemž poškozené silně vyvracel krk do strany, a svého jednání zanechal poté, co se na místo dostavil O. J., přičemž uvedený způsob útoku mohl vést k ohrožení života poškozené, a tohoto jednání se obviněný dopustil přes tu skutečnost, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 3. 1994, sp. zn. 1 T 24/92, který nabyl právní moci dne 8. 6. 1994, mimo jiné odsouzen pro pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků a z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 2. 5. 2001, sp. zn. Pp 5/2001, přičemž mu byla stanovena zkušební doba v trvání sedmi roků.
Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 2 To 52/2004, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. J. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve kterém napadl pouze výrok o vině pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný se domnívá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť soudy údajně neprokázaly jeho úmysl usmrtit poškozenou A. P. Poukázal na to, že Krajský soud v Ostravě vycházel pouze z výpovědi poškozené A. P. a znaleckého posudku MUDr. O. C., přičemž se údajně blíže nezabýval znaleckým posudkem prof. MUDr. J. K., DrSc. Obviněný dále odkázal na obsah svého odvolání s tím, že se domnívá, že jeho jednání mělo být kvalifikováno jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2004, sp. zn. 2 To 52/2004, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2004, sp. zn. 49 T 4/2003, ve výroku o vině pod bodem 3) a nařídil Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že s námitkami obviněného se již vypořádal soud druhého stupně v rámci řízení o odvolání. Je přesvědčena, že soudy obou stupňů správně kvalifikovaly jednání obviněného jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání podle citovaných ustanovení trestního řádu, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu dovolacím soudem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Obviněný v dovolání uplatnil námitku týkající se subjektivní stránky trestného činu. Vytýkal soudům obou stupňů, že neprokázaly jeho úmysl usmrtit poškozenou A. P. a uvedl, že jeho jednání mělo být kvalifikováno pouze jako trestný čin ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák.
Závěr soudu o tom, že je tu zavinění podle trestního zákona a v jaké formě je závěrem právním, který se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu plynoucích z provedeného dokazování. Nejvyšší soud shledal, že obviněný ve skutečnosti namítá nesprávné skutkové závěry učiněné soudy obou stupňů a domáhá se revize skutkových zjištění. Obviněný uvedl, že soudy vycházely při svém hodnocení pouze z výpovědí poškozené A. P. a znaleckého posudku MUDr. O. C. a údajně se blíže nezabývaly znaleckým posudkem prof. MUDr. J. K., DrSc. Výhrady obviněného tedy nesměřují proti právní kvalifikaci skutku jak je popsán ve skutkové části výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, ale obviněný napadal soudy učiněná skutková zjištění a v dovolání polemizoval se způsobem hodnocení důkazů soudem. Obviněný se dovoláním domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Obviněný se snaží dosáhnout mírnější kvalifikace skutku na základě odlišného posouzení skutkového stavu věci. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Obsah konkrétně uplatněných důvodů musí odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek