ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.1400.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 1400/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 8. prosince 2004 o dovolání obviněného J. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 8 To 3/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 15 T 823/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 15 T 823/2002, byl obviněný J. R. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §221 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 24. 10. 2000 kolem 15:00 hodiny v R. před, vulgárně nadával H. R., vyzýval ji k odchodu od domu a přitom ji otevřenou dlaní udeřil z boku a zezadu do hlavy, a když se H. R. před jeho údery levou rukou bránila, udeřil ji rukou do ukazováku její levé ruky, čímž jí způsobil zranění – trhlinu ušního bubínku vpravo a vykloubení mezičlánkového kloubu na ukazováku levé ruky, v jejichž důsledku byla H. R. omezena v obvyklém způsobu života po dobu nejméně čtyř týdnů.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 21. 11. 2003, sp. zn. 15 T 823/2002, podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 8 To 3/2004, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. M. V. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítal, že se soud druhého stupně ztotožnil s právním hodnocením soudu prvního stupně, ačkoliv podle názoru obviněného u jeho jednání nebyl ani jeden přímý svědek a soudy tedy podle něj vycházely pouze z tvrzení poškozené H. R. Soudy dále údajně nevzaly v úvahu pochybnosti znalce o zranění poškozené, ani to, že jí nebyla vystavena v souvislosti se zraněním pracovní neschopenka. V dalším obviněný poukázal na obsah svého odvolání.
Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí a přikázal krajskému soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že námitky uplatněné v dovolání neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a pouze zpochybňují skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů. Takové námitky podle jejího názoru neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z tohoto důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však namítal, že soudy obou stupňů nesprávně vycházely při svém hodnocení pouze z výpovědi poškozené H. R., že nezohlednily údajné pochybnosti znalce o zranění poškozené a ani skutečnost, že poškozené nebyla v souvislosti se zraněním vystavena pracovní neschopnost. Takové námitky se však týkají skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku. Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek