ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.224.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 224/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 3. 3. 2004 o dovolání obviněného B. R., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 3 To 308/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 160/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2003, sp. zn. 15 T 160/99, byl obviněný B. R. uznán vinným pod body ad 1), 2) výroku o vině trestnými činy zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 2 tr. zák. a pod bodem ad 3) výroku o vině trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 557/1991 Sb. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §241 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2002, č. j. 13 T 77/2002-174, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 3 To 740/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená I. D., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině i trestu a okresní státní zástupce v Ostravě podal odvolání proti výroku o trestu. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 3 To 308/2003, z podnětu odvolání okresního státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku zrušil výrok o souhrnném trestu a za podmínek ustanovení §259 odst. 3 tr. řádu obviněného B. R. nově odsoudil podle §241 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 13 T 77/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 10. 2002, sp. zn. 3 To 740/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání obviněného zamítnuto.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 3 To 308/2003, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. L. dovolání proti výroku o vině pod bodem ad 3) rozsudku soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný vytýkal soudu prvního stupně, že v rámci důkazního řízení zamítl jeho návrh na provedení důkazu dalším znaleckým posudkem z oboru soudního lékařství, odvětví psychiatrie k posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené I. D. Tento důkaz navrhl proto, že poškozená byla Okresním soudem v Pardubicích odsouzena pro trestný čin křivého obvinění podle §174 odst. 1 tr. zák. a v rámci tohoto řízení byl zpracován znalecký posudek z téhož oboru, z něhož podle obviněného vyplývají zcela odlišné závěry než ze znaleckého posudku k osobě poškozené I. D., který byl zpracován pro účely tohoto trestního řízení proti obviněnému. Dovolatel se domnívá, že dokazování bylo z tohoto důvodu neúplné, a že byly nesprávně vyhodnoceny důkazy, které se týkají posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené I. D. Obviněný namítl, že se trestné činnosti nedopustil, a že poškozená s pohlavním stykem souhlasila. Z těchto důvodů podle něj nemohl být uvedený skutek posouzen jako trestný čin znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný spatřuje v tom, že soud nesprávně posoudil jeho jednání v rozporu s provedenými důkazy a v tom spatřuje nesoulad mezi skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvního i druhého stupně.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal Okresnímu soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že podle dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné namítat nesprávné posouzení skutku jako trestného činu, ačkoli o trestný čin nešlo, není však podle jejího názoru možné namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší státní zástupkyně se domnívá, že obviněný v dovolání uplatnil výlučně námitky proti skutkovým zjištěním a hodnocení důkazů, když namítal nesprávné posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, a aby tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. řádu a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Obviněný dovoláním napadl výrok o vině pod bodem ad 3) rozsudku soudu prvního stupně, který obviněný spáchal tím, že dne 19. 10. 1998 v časných ranních hodinách od 04:00 hod do 09:00 hod v O. d. nejprve v prostorách baru „T.“ pod pohrůžkou násilí přinutil poškozenou I. D., aby s ním z uvedené restaurace odešla do prostoru lužního lesa rozprostírajícího se na pravém břehu řeky O. mezi sídlištěmi P., S. Z. a silniční komunikací R., kde jmenovanou udeřil pěstí do obličeje a donutil, aby se vysvlékla, když současně obnažil sebe a pohlavním údem vnikl do pochvy poškozené a vykonal soulož, bezprostředně poté, co se poškozená oblékla, tuto táhl částečně za ruce, částečně za vlasy dále do prostoru lesa, kde jmenovanou vysvlékl, povalil na zem a po jmenované požadoval orální sex, který zakončil ejakulací do úst, když jmenovanou poté vyzval, aby se rychle oblékla, přičemž ji uhodil pěstí do břicha a udeřil otevřenou dlaní přes ucho a pod pohrůžkou zabití nožem či zlomením vazu jmenovanou opět táhl až k potoku, kde ji přinutil umýt, opakoval jí, že jej bude poslouchat, udeřil jí klackem přes nohu a vlekl dále do lesa, kde ji opětovně vyzval, aby si lehla na břicho a zezadu vnikl pohlavním údem do její pochvy, poté ji vyzval, aby se otočila, opakoval jí, že i ona bude trpět, neboť on také trpí, osahával ji na prsou, kousl ji do krku, když následně poškozenou vyzval, aby se oblékla, postavil se vedle ní, pomočil ji a plivl jí do obličeje, u čehož se hlasitě smál, poté vzal poškozenou za ruce a vedl ji směrem k řece O., kde poškozená využila chvilkové nepozornosti obviněného a požádala o pomoc náhodně projíždějícího cyklistu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, v odůvodnění však namítal pouze způsob hodnocení důkazů, zejména posouzení věrohodnosti výpovědi poškozené a napadal soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný se tak dovoláním domáhal, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Dovolací soud je však vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Nejvyšší soud zjistil, že skutku, jak je popsán pod bodem ad 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, odpovídá právní kvalifikace jako trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zák. ve znění zákona č. 557/1991 Sb. Dovolání neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a nelze je ani podřadit pod jiné důvody dovolání podle §265b tr. řádu. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. řádu. O dovolání obviněného rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 3. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek