ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.225.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 225/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. března 2004 o dovolání, které podal obviněný S. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 3 To 229/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 261/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný S. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 9 T 261/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 5. 2003, sp. zn. 3 To 229/2003, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák. Těchto trestných činů se obviněný dopustil tím, že v přesně nezjištěné době v průběhu měsíce dubna a května 2002 na blíže neurčeném místě v O. nedaleko ulice P. poskytl ve dvou případech zde přítomným osobám P. K., M. Č., L. Ch., A. F. a M. K. přesně nezjištěné množství drogy marihuany, obsahující psychotropní látku tetrahydrocannabinol, jež je uvedena v příloze číslo 2 k zákonu č. 167/1998 Sb. jako omamná látka zařazená do seznamu IV. podle Úmluvy o psychotropních látkách.
Za to byl obviněný S. V. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roky a 6 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání obviněného S. V., kterým napadl rozsudek soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud napadené rozhodnutí podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem. Opis jeho rozsudku byl obviněnému S. V. doručen dne 20. 8. 2003, jeho obhájci dne 25. 8. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 20. 8. 2003.
Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný S. V. prostřednictvím obhájce dne 22. 10. 2003 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný především uvádí, že je mu známa řada rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž byla odmítnuta dovolání obviněných, protože byla podána z jiných důvodů, než jaké vymezuje ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, a současně si je obviněný vědom toho, že důvodem dovolání nemůže být nesprávné skutkové zjištění. Přesto však podle obviněného v jeho trestní věci lze ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu aplikovat. Tvrdí, že provedené důkazy měly vést k jinému závěru o vině, než jaký učinily soudy činné dříve ve věci. Podle názoru obviněného Krajský soud v Ostravě v odůvodnění svého rozhodnutí zmínil, že věrohodnost jeho výpovědi je nutno hodnotit i z hlediska ostatních provedených důkazů, zejména protokolu o vydání věci a závěru znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie. Obviněný proti skutkovým zjištěním učiněným na základě zmíněných důkazů nic nenamítá, avšak o právních závěrech z nich vyplývajících má za to, že byly učiněny v jeho neprospěch, ač bylo možné dospět k závěrům opačným. Obdobně k další části odůvodnění rozsudku odvolacího soudu obviněný uvádí, že soud druhého stupně vyhodnotil rozpory ve výpovědích některých svědků jako zcela nepodstatné, které nemohou zpochybnit jejich celkovou věrohodnost. Podle obviněného přitom tyto rozpory měly vést soudy k jinému závěru. Pokud k němu soudy dříve činné ve věci nedospěly a považovaly za prokázané, že se stal posuzovaný skutek, učinily rozhodnutí, v němž obviněný shledává nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Obviněný S. V. závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265i odst. 3, 4 tr. řádu přezkoumal napadená rozhodnutí a aby podle §265m odst. 1 tr. řádu rozhodl ve věci zprošťujícím rozsudkem podle §226 písm. a) tr. řádu (aniž by se zároveň domáhal i zrušení napadeného rozsudku). Současně obviněný navrhl rozhodnout o odložení výkonu uloženého trestu buď ve smyslu §265h odst. 3 tr. řádu, nebo podle §265o odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného S. V. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže být nesprávné skutkové zjištění soudu a stejně tak v řízení o dovolání nelze uplatnit námitky ohledně neúplnosti skutkových zjištění. Vzhledem k námitkám obviněného se státní zástupkyně domnívá, že uplatněný dovolací důvod není odůvodněn způsobem vyhovujícím požadavkům zákona. Přesto však podle státní zástupkyně lze s právní kvalifikací posuzovaného trestného jednání polemizovat, neboť obviněný byl nesprávně uznán vinným ze spáchání výše citovaných tří trestných činů v jednočinném souběhu. Státní zástupkyně tvrdí, že trestný čin šíření toxikomanie podle §188a tr. zák. je v poměru subsidiarity k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 tr. zák., přičemž navíc nebezpečnost jednání obviněného spočívajícího v podporování mladistvých ve zneužívání omamných nebo psychotropních látek byla dostatečně zohledněna použitím právní kvalifikace jako trestného činu ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 tr. zák. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného buď podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, anebo pokud by přihlédl i ke zmíněným námitkám státní zástupkyně, aby z jeho podnětu zrušil podle §265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí soudu druhého stupně a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu věc přikázal Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného S. V. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím rozsudek Krajského soudu v Ostravě jako odvolacího soudu, kterým byl obviněný S. V. uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. L. K., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Ostravě dne 22. 10. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný S. V. poukazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou námitek obviněného je tvrzení, že soudy dříve činné ve věci nesprávně hodnotily provedené důkazy, čímž dospěly k chybným skutkovým závěrům a na základě toho i k vadným závěrům právním. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný S. V. shledává primárně v hodnocení důkazů, které byly provedeny, resp. v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro posouzení svého jednání jako beztrestného tedy obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale z odlišných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu a jak také obviněný do jisté míry správně uvedl v posuzovaném dovolání, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný S. V., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný S. V. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, resp. z odlišné verze skutkového stavu, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného S. V. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně. Bylo-li toto jednání posouzeno jako výše citované trestné činy, pak dovolací námitky obviněného nezpochybňují skutečnost, že by této právní kvalifikaci neodpovídala rozhodná skutková zjištění, ale dovolání obviněného se domáhá závěru, že měly být zjištěny jiné (odlišné od stávajících) skutkové okolnosti, kterým zvolená právní kvalifikace neodpovídá, resp. které mají vést k závěru, že se posuzovaný skutek vůbec nestal.
Shora zmíněnými námitkami obviněného S. V. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí (byť to v odůvodnění dovolání tvrdí), ale své výhrady v dovolání zaměřil proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti postupu soudů při hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Pokud jde o námitky uplatněné ve vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného a směřující proti správnosti právního posouzení jednání obviněného, Nejvyšší soud je nemohl akceptovat. V dovolacím řízení, pokud není dovolání odmítnuto, lze totiž přezkoumávat ve smyslu §265i odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost jen těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, a to pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Takto vymezenou šíři případného přezkumu není potom možné měnit toliko na podkladě námitek uvedených ve vyjádření podle §265h odst. 2 tr. řádu, neboť obsahem tohoto podání má být jen vyslovení názoru oprávněné osoby [§265d odst. 1 písm. a), b) tr. řádu] na opodstatněnost dovolání podaného druhou oprávněnou osobou, resp. na námitky uplatněné v dovolání. Vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství nad rámec argumentů obsažených v dovolání obviněného tudíž nelze považovat za relevantní podklad pro rozhodování v dovolacím řízení, a proto ani není možné provádět přezkum napadeného rozhodnutí z hlediska oprávněnosti tvrzení uvedených v takovém vyjádření.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný S. V. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Zjištění skutečnosti, že dovolání bylo podáno z jiného než zákonem stanoveného a tudíž přípustného důvodu, pak vedlo i k závěru, že předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. řádu, tj. k odložení nebo přerušení výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním (výkonu trestu odnětí svobody), jak se toho obviněný S. V. ve svém dovolání domáhal. Navíc obviněný tento svůj návrh nijak blíže neodůvodnil a v dovolání neuvedl žádné skutečnosti, které by u něj byly neslučitelné s výkonem trestu odnětí svobody, protože toliko odkázal na důvody svého dovolání. Ostatně ani předseda senátu soudu prvního stupně neučinil v tomto směru návrh na přerušení výkonu trestu odnětí svobody podle §265h odst. 3 tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 3. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y