ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.321.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 321/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2004 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 8 To 91/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 1 T 1/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 1 T 1/2003, byl obviněný M. K. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 1 tr. zák. za použití §40 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti roků. Podle §39a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou.
Trestný čin spáchal obviněný tím, že dne 30. 6. 2002 kolem 07:30 hod. v obci O., okres K., v domě č. p. 118, v pokoji v přízemí, ve stavu kombinované opilosti až středního stupně, který si přivodil požitím alkoholu, pervitinu a marihuany, ve zlobném afektu ze žárlivosti na bývalou přítelkyni M. S., napadl jejího nového partnera poškozeného M. S. slovy, že ho zabije, a pak se ho pokusil nožem o délce čepele 22 cm bodnout velkou silou do břišní krajiny do míst v oblasti slepého střeva, vzestupného tračníku tlustého střeva a větví kyčelní tepny, přičemž v důsledku toho, že poškozený v poslední chvíli uhnul, bodl ho do krajiny nad pravým bokem s vyústěním bodné rány v pravé bederní krajině tak, že nůž nepronikl do dutiny břišní a nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života poškozeného M. S.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výroku o vině i výroku o trestu. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 8 To 91/03, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. řádu jako nedůvodné.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 8 To 91/03, podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. K. H. dovolání proti výroku o vině i trestu opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, neboť se domnívá, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku. Obviněný namítl, že ze skutkových zjištění nelze dovodit jeho úmysl usmrtit poškozeného M. S. Na poškozeného zaútočil bezmyšlenkovitě a v afektu až v momentě, kdy údajně poškozený obviněného neustále verbálně napadal a vykazoval ho z místnosti. Dodal, že na poškozeného zaútočil ve stavu, kdy byl pod vlivem alkoholu, drog a psychického vypětí, přičemž nemířil cíleně na břicho poškozeného, ale bodl ho do oblasti kyčelní kosti, a to silou energickou nikoli však silou značnou. Úmysl usmrtit poškozeného nelze podle obviněného dovodit ani z údajné výhrůžky zabitím. Obviněný má za to, že soud nesprávně kvalifikoval jeho jednání podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák., když podle něj jeho jednání mělo být kvalifikováno jen jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (265c tr. řádu) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. řádu, dovolání bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu. Podle dovolacího důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku jen tehdy, jestliže skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Hodnocení dovolacího soudu, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině v tzv. skutkové větě rozsudku a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci v tzv. právní větě rozsudku. S odkazem na tento dovolací důvod lze tedy vytýkat výhradně vady hmotně právní. Nelze namítat vady skutkové, například vadné hodnocení důkazů nebo neúplnost dokazování.
Obviněný opřel své dovolání o právní námitky týkající se subjektivní stránky pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného nelze z provedeného dokazování dovodit jeho úmysl usmrtit poškozeného a soud měl podle něj jeho jednání kvalifikovat podle §8 odst. 1 tr. zák., §222 odst. 1 tr. zák. a nikoli podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný uplatnil shodné námitky, kterými se zabýval soud druhého stupně v rámci řízení o odvolání obviněného. Odvolací soud se s těmito námitkami náležitě vypořádal a přesvědčivě odůvodnil právní kvalifikaci jednání obviněného jako pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák.
Nejvyšší soud České republiky přitom zjistil, že soudy obou stupňů věnovaly zjišťování subjektivní stránky náležitou pozornost a za splnění všech zákonných podmínek dospěly k jednoznačnému závěru, že obviněný spáchal trestný čin v úmyslu přímém podle §4 písm. a) tr. zák. a správně kvalifikovaly jednání obviněného jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák. Při svém hodnocení vycházely z okolností, které potvrzují úmysl obviněného usmrtit poškozeného, jako byly výhrůžky zabitím, jejichž vážnost podporují další skutečnosti, jednak vzájemný vztah mezi obviněným a poškozeným, jakož i nástroj, který byl k útoku použit, tedy masivní nůž o délce čepele 22 cm, jehož nebezpečnosti si obviněný musel být vědom. Další okolností potvrzující úmysl obviněného usmrtit poškozeného je skutečnost, že útok byl veden proti břišní krajině, kde jsou uloženy životně důležité orgány. Také verbální projevy obviněného před útokem i ty projevy, které následovaly po útoku, potvrzují, že vyhrožování zabitím poškozeného bylo míněno vážně.
Na podporu argumentů soudu druhého stupně Nejvyšší soud České republiky uvádí, že obviněný sice reálně způsobil poškozenému těžkou újmu na zdraví, avšak z dalších skutečností vyplývá jednoznačný závěr o úmyslu obviněného k ještě závažnějšímu následku, než jaký ve skutečnosti způsobil, tedy, že obviněný věděl, že svým jednáním může poškozeného usmrtit a také tento následek chtěl způsobit. Trestný činy vraždy se liší od trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. jen formou zavinění. Rozhodující je tedy subjektivní stránka, totiž k jakému následku směřoval úmysl pachatele (srov. č. 20/1969 Sb. rozh. tr.). Aby bylo možno pachatele uznat vinným pokusem trestného činu vraždy musí být bezpečně prokázán jeho úmysl tento trestný čin spáchat, přičemž je zapotřebí vycházet z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl pachatel veden, co útoku předcházelo, jak byl útok proveden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel záměrně útočil proti takové části těla, kde jsou uloženy orgány důležité pro život apod. Teprve v případě, že objasnění všech těchto okolností prokazuje úmysl pachatele spáchat trestný čin vraždy, třebas v úmyslu nepřímém, je možno jej uznat vinným tímto trestným činem, případně jeho pokusem (srov. č. 19/1969 Sb. rozh. tr.). Subjektivní stránku trestného činu lze přitom dokazovat, kromě doznání pachatele, zpravidla pouze nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného myšlení a uvažování usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení zájmu chráněného trestním zákonem.
Dokazováním bylo potvrzeno, že způsobení těžké újmy na zdraví poškozeného jako méně závažného následku bylo jen dílem náhody, protože poškozený instinktivně uhnul ráně, která byla podle znaleckého posudku znalce z oboru zdravotnictví odvětví soudního lékařství a forenzní traumatologie prof. MUDr. P. S., DrSc. vedena energicky silou proti břišní krajině a byla způsobilá k vyvolání smrtelného následku. Na základě všech těchto skutečností soudy obou stupňů dospěly ke spolehlivému závěru o skutečném úmyslu obviněného a řádně odůvodnily právní kvalifikaci jednání obviněného jako pokusu trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák., §219 odst. 1 tr. zák.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, Nejvyšší soud zjistil, že obviněný tento dovolací důvod neodůvodnil. Z vymezení obsahu dovolání v ustanovení §265f odst. 1, 2 tr. řádu je zřejmé, že nepostačuje pouhé formální uvedení některého z důvodů vymezených v §265b tr. řádu odkazem na toto zákonné ustanovení, ale tento důvod musí být skutečně v podaném dovolání tvrzen a odůvodněn. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. řádu.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek