ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.671.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 671/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání ze dne 15. července 2004 o dovoláních obviněných Ing. J. K. a JUDr. I. P., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 6/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. J. K. odmítá .
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. I. P. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, ve znění opravného usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. a obviněný JUDr. I. P. pomocí k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250 odst.1, 4 tr. zák. Obviněný Ing. J. K. byl za tento trestný čin odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Obviněný JUDr. I. P. byl za zmíněný trestný čin odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu poskytování právních služeb advokátem - členem Advokátní komory na sedm let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla Ing. J. K. uložena povinnost vydat poškozeným MUDr. J. P. a MUDr. M. P. nemovitosti v P., O. ul. čp. 127/28 - obytný dům na pozemku parc. č. 791 - zapsané na LV 1229 pro katastrální území P.
Podle výroku o vině uvedeného rozsudku obvinění spáchali trestné činy tím, že v úmyslu podvodně vylákat převod vlastnického práva k nemovitosti v P., O. čp. 127/28 na pozemku parc. č. 791, zapsané na LV 1229 pro katastrální území P. v tržní hodnotě nejméně 15.500,000,- Kč z původního vlastníka MUDr. M. P., zemřelé dne 4. 9. 2000, ve prospěch obviněného Ing. J. K. za údajnou kupní cenu 5.000.000,- Kč, obviněný JUDr. I. P. na žádost obviněného Ing. J. K. vypracoval kupní smlouvu se smlouvou o zřízení věcného břemene, písemný dodatek této kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene a návrh na vklad vlastnického práva a zapsání věcného břemene do katastru nemovitostí, vše datované dnem 8. 6. 2000, na nichž obviněný Ing. J. K. vyhotovil nebo nechal vyhotovit falešný podpis MUDr. M. P., dále obviněný JUDr. I. P. jako advokát s č. osvědčení ČAK č. 24.. na písemném vyhotovení kupní smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, jejím dodatku a na písemném vyhotovení návrhu na povolení vkladu vlastnického práva pro obviněného Ing. J. K. do katastru nemovitostí, datovaných dnem 8. 6. 2000, v rozporu se skutečností ověřil pravost podpisu MUDr. M. P. jako údajné prodávající, obviněný Ing. J. K. potom dne 28. 12. 2000 doručil předmětnou kupní smlouvu spolu s návrhem na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke Katastrálnímu úřadu P., ke dni 17. 1. 2000 rozhodl o povolení vkladu vlastnického práva k uvedené nemovitosti ve prospěch obviněného Ing. J. K. s právními účinky vkladu ke dni 28. 12. 2000, čímž obvinění poškozenému MUDr. J. P. a MUDr. M. P., jakožto právním nástupcům zemřelé MUDr. M. P., způsobili škodu ve výši nejméně 10.500.000,- Kč, což je částka představující rozdíl mezi tržní hodnotou nemovitosti stanovenou znalcem z oboru ekonomiky, stavebnictví - tržní oceňování nemovitostí na částku 15.500.000,- Kč a částkou 5.000.000,- Kč, kterou obviněný Ing. J. K. uhradil jako údajnou kupní cenu nemovitosti ve prospěch účtu údajné prodávající MUDr. M. P., vedeného u Č. s., a. s., Obvodní pobočka P., R. 29 pod č. 1932848…/0800.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, podali odvolání obvinění Ing. J. K. a JUDr. I. P., oba proti výrokům o vině i trestu a výroku o vydání nemovitostí a dále poškozený MUDr. M. P., který podal odvolání proti výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, podle 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o náhradě škody a podle §265 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené MUDr. J. P. a MUDr. M. P. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání poškozeného MUDr. M. P. odmítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění dovolání. Obviněný Ing. J. K. podal prostřednictvím obhájkyně JUDr. I. Š. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Obviněný JUDr. I. P. podal dovolání prostřednictvím obhájce JUDr. P. R., v němž neuvedl, o který z dovolacích důvodů se dovolání opírá.
Obviněný Ing. J. K. opřel dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Dovolání podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, kromě výroku ad I rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, kterým bylo rozhodnuto o náhradě škody a poškození byli odkázáni s jejich nároky na náhradu škody na občanskoprávní řízení a kromě výroku ad II uvedeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, kterým bylo zamítnuto odvolání poškozeného MUDr. M. P.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný namítal, že v rozsudku soudu druhého stupně chybí výrok, kterým by soud rozhodl o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je obviněný přesvědčen, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť podle něj nebylo v trestním řízení prokázáno, že by se trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. vůbec dopustil. Znovu poukázal na to, že mu majitelka nemovitostí MUDr. M. P. skutečně nemovitosti prodala a vlastnoručně podepsala příslušné listiny. Obviněný vytýkal soudům obou stupňů, že vycházely pouze z nepřímých důkazů, o nichž podle jeho názoru existují vážné pochybnosti. Poukázal zejména na údajné rozpory v závěrech tří písmoznaleckých posudků, které soudy obou stupňů podle jeho názoru neodstranily a namítal nesprávný postup soudů, které jeho návrhy na zpracování jeho dalšího posudku odmítly jako nadbytečné. Další vadu, která podle obviněného přispěla k nesprávnému právnímu posouzení skutku, spatřuje v tom, že nebylo provedeno zkoumání duševního stavu poškozeného MUDr. M. P., jehož chování považuje za nestandartní. Provedením tohoto důkazu mělo být podle obviněného vysvětleno, proč MUDr. M. P. měla v úmyslu nemovitosti prodat a proč tuto skutečnost tajila před poškozeným MUDr. M. P.
Dovolatel Ing. J. K. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudky soudů obou stupňů a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
V dovolání obviněného JUDr. I. P. není uvedeno, o který dovolací důvod obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opírá. Obviněný vytýkal soudu prvního stupně porušení ustanovení §2 odst. 5, 13 tr. ř. a porušení čl. 40 Listiny práv a svobod. Obviněný je dále přesvědčen, že bylo zkráceno jeho právo na obhajobu, a to tím, že mu nebylo umožněno, aby si nechal zpracovat znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Další výhrady obviněného směřovaly proti způsobu hodnocení odborné způsobilosti znalců Vrchním soudem v Praze. Obviněný je přesvědčen, že postup soudu přesahuje zásadu volného hodnocení důkazů. Poukázal též na údajnou rozpornost při hodnocení závěrů znaleckých posudků. Obviněný se domnívá, že při výsleších znalců došlo k určitému kvalitativnímu posunu v hodnocení pravosti sporných podpisů MUDr. M. P. ,,směrem k možnosti uznat je za pravé\". Podle názoru obviněného soud druhého stupně nesprávně hodnotil také některé svědecké výpovědi.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudky Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, a Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, zrušil a přikázal, aby byla věc v potřebném rozsahu znovu projednána a rozhodnuta, přičemž neuvedl, kterému soudu by měla být věc vrácena k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného Ing. J. K. uvedla, že námitky uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tento dovolací důvod nenaplňují. Obviněný podle ní namítá výlučně údajné nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů a prosazuje vlastní skutkovou verzi. Námitky směřující proti skutkovému základu napadeného soudního rozhodnutí neodpovídají formálně uvedenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. Námitka uplatněná obviněným v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. sice obsahem naplňuje uvedený dovolací důvod, avšak nejvyšší státní zástupkyně ji považuje za nedůvodnou. Odvolací soud podle ní rozhoduje o odvolání jako o celku a nemusí rozhodovat samostatným výrokem ohledně každého výroku rozsudku soudu prvního stupně, který byl napaden odvoláním. Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného Ing. J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné a souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Pokud jde o dovolání obviněného JUDr. I. P. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že v něm není uveden žádný dovolací důvod, o který by bylo dovolání formálně opřeno a na dovolací důvod nelze podle ní usuzovat ani z obsahu dovolání. Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky toto dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. , protože nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. Pokud by obviněný dovolání doplnil uvedením některého dovolacího důvodu, navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání, které bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.). především zkoumal, zda dovolání obviněných mají všechny obsahové a formální náležitosti, zda byla podána včas a oprávněnými osobami a zda dovolání poskytují podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obou obviněných jsou přípustná, byla podána u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. a proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Dovolání obviněného Ing. J. K. má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr, ř., dovolání obviněného JUDr. I. P. tyto náležitosti postrádá a není v něm ani uveden důvod, o který se dovolání opírá.
Obviněný Ing. J. K. podal dovolání ve výše uvedeném rozsahu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání podané z uvedeného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší sou je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. V takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popřípadě do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav věci korigovat prostředky k tomu zákonem určenými. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.
Dovolací námitky obviněného však tomuto důvodu dovolání neodpovídají. Obviněný totiž v dovolání brojí výlučně proti hodnocení důkazů soudy a proti úplnosti provedeného dokazování. Důvodem dovolání však nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový dovolací důvod v zákoně není uveden. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. proto není naplněn.
Obviněný Ing. J. K. podal dovolání též z důvodu uvedeného v §265b odst. l písm. k) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Podle obviněného chybí v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, výrok, kterým by tento soud rozhodl o jeho odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně proti výroku o vině i trestu.
Nejvyšší soud zjistil, že Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03 o odvoláních obviněných Ing. J. K. a JUDr. I. P. a poškozeného MUDr. M. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, tak, že podle §258 odst. l písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody a podle §265 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozené MUDr. J. P. a MUDr. M. P. s nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále podle §256 tr. ř. zamítl odvolání poškozeného MUDr. M. P.
Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně (§254 tr. ř.). a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. l, 2 tr. ř. a §256 tr. ř., vyplývá, že považuje-li odvolací soud za vadný jen výrok o náhradě škody, rozhodne tak, že zruší jen tento výrok, aniž by jakýmkoliv dalším svým výrokem zároveň rozhodoval o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, tj. výrok a vině a výrok o trestu zůstávají nedotčeny a že se v tomto rozsahu odvolání zamítá. V takovém případě rozhodnutí odvolacího soudu není zatíženo vadou spočívající v chybějícím nebo v neúplném výroku ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 1. 2003, sp. zn. 7 Tdo 1079/2002). Obviněný Ing. J. K. podal odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, proti výroku o vině a trestu i proti výroku o náhradě škody (doslova proti uložení povinnosti vydat poškozeným nemovitosti popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení tohoto soudu ze dne 23. 10. 2003). Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 10 T 6/2002, jen ve výroku o náhradě škody, protože rozhodnutí o uplatněném nároku na náhradu škody bylo v přezkoumávané části rozsudku nesprávné, a o nárocích poškozených poté rozhodl podle §265 tr. ř. a §229 odst. 1 tr. ř. tak, že se poškození odkazují s nároky na náhradu škody nařízení ve věcech občanskoprávních. Za této situace Vrchní soud v Praze neměl důvodu rozhodovat výslovně o tom, že se odvolání obviněného Ing. J. K. zamítá. Podle §256 tr. ř. totiž odvolací soud postupuje jen tehdy, jestliže je odvolání nedůvodné v celém rozsahu. Částečné zamítnutí odvolání nepřichází v úvahu. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal, že v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu nechybí žádný výrok a dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. není dán.
Obviněný JUDr. I. P. podal dne 11. 5. 2004 u Městského soudu v Praze dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 1. 2004, sp. zn. 6 To 133/03, prostřednictvím svého obhájce JUDr. P. R. Podle §265d odst. 2 tr. ř. může obviněný dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Tento zákonný požadavek je odůvodněn povahou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek klade zvýšené nároky především na přesné obsahové náležitosti dovolání, které vymezují přezkumnou činnost dovolacího soudu a jejichž nedodržení může být důvodem odmítnutí dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V dovolání musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. ř.). Obviněný JUDr. I. P. v dovolání žádný dovolací důvod neuvedl, a to ani formou odkazu na některé citované ustanovení trestního řádu, a omezil se jen na námitky, které se vztahují k jeho trestní věci. Podle §265h odst. 1 tr. ř. měl předseda senátu soudu prvního stupně vyzvat obviněného, resp. jeho obhájce, k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů, kterou měl zároveň stanovit, a upozornit jej, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Z obsahu trestního spisu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 10 T 6/2002, je zřejmé, že předseda senátu tohoto soudu nepostupoval podle §265h odst. 1 tr. ř.
Při posuzování existence dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož se obviněný JUDr. I. P. dopustil skutku tak, jak je uvedeno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací. Tomuto popisu skutku potom odpovídá právní posouzení skutku jako pomoci k trestnému činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák. Z výše uvedeného vyplývá, že námitky obviněného JUDr. I. P. by nemohly naplnit žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť je nelze podřadit pod žádný důvod dovolání. Dovolání obviněného JUDr. I. P. nemá všechny požadované obsahové náležitosti podle §265f odst. 1 tr. ř. a přicházelo by v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Protože však řízení před soudem prvního stupně nebylo postupováno podle §265h odst. 1 tr. ř., Nejvyšší soud posoudil námitky obviněného JUDr. I. P. a dospěl k tomu, že tyto námitky nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že již uběhla lhůta k podání dovolání a důvody dovolání a rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, lze měnit jen po dobu trvání této lhůty, nemohlo by se na tomto závěru nic změnit ani v případě, že by obviněný dovolání doplnil o tvrzený dovolací důvod a o odkaz na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného Ing. J. K. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Obviněný uplatnil většinou námitky skutkové, jimiž se Nejvyšší soud nemohl z výše uvedených důvodů zabývat. Jedinou právní námitkou obviněného byla námitka, že v rozhodnutí chybí výrok o zamítnutí jeho odvolání a tato námitka nebyla shledána důvodnou. Dovolání obviněného JUDr. I. P. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. neboť dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovoláních obou obviněných rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek