ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.906.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 906/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. října 2004 o dovolání podaném obviněným M. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 2. 2004, sp. zn. 10 To 404/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 26/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 6 T 26/2001, byl obviněný M. P. uznán vinným trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil celkem sedmi útoky, resp. skutky popsanými ve výroku citovaného rozhodnutí, za které mu byl podle §250 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn části obžaloby a podle §228 odst. 1 tr. ř., §229 odst. 2 tr. ř. a §229 odst. 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 13. 2. 2004, sp. zn. 10 To 404/2003, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný M. P. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání podal v rozsahu výroku o vině skutkem popsaným v bodě 7) rozsudku soudu I. stupně, výroku o trestu a výroku o náhradě škody. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení tohoto skutku.
Podle námitek vyjádřených v dovolání byl v průběhu trestního řízení prokázán jiný skutkový stav. Celou směnečnou transakci totiž sjednala jiná osoba, neboť obviněný po zadržení ztratil možnost se směnkou nakládat a další osud směnky je nejasný, když se po určitou dobu nacházela v držení orgánů činných v trestním řízení. Nelze také dovodit příčinnou souvislost mezi jednáním obviněného a vznikem škody, ani úmysl obviněného tuto škodu způsobit. Podle názoru dovolatele směnečný vztah mezi V. P. a L. D. stále trvá, když převzetím a nevrácením směnky nebylo znemožněno vymáhání závazku. Není také pravda, že by obviněný od poškozeného později vylákal směnku zpět a dal mu za ni nekrytý šek, neboť se jednalo o převzetí dluhu bez souhlasu věřitele, tedy o přistoupení k závazku ve smyslu §§533 a 534 občanského zákoníku, kterým poškozený nebyl zbaven možnosti domáhat se plnění na L. D. a ing. J. N. Obviněný se tedy nemohl dopustit trestného činu podvodu. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové v napadené části, kterou byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o vině a trestu za skutek označený pod bodem 7) rozsudku a aby ve věci sám rozsudkem rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání učiněném ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. uvedl, že dovolání je třeba přisvědčit, neboť v konkrétním případě není dán soulad mezi skutkovými zjištěními a právní kvalifikací, pod níž byla tato skutková zjištění podřazena. Je totiž evidentní, že škoda poškozenému vznikla jednáním L. D., který oproti směnce dlužnou částku poškozenému neuhradil. Stejně tak v posuzovaném případě absentuje i skutkový podklad nezbytný k dovození úmyslného zavinění obviněného. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídaly námitky obviněného, podle kterých nelze dovodit příčinnou souvislost mezi úmyslným jednáním obviněného a vznikem škody, podle kterých směnečný vztah mezi V. P. a L. D. stále trvá a jednáním obviněného nemohly být naplněny znaky trestného činu podvodu. Podle názoru Nejvyššího soudu se však jedná o námitky zjevně neopodstatněné, jak bude vyloženo níže. Pod uvedený dovolací důvod nebylo možno podřadit námitky popírající zpětné vylákání směnky obviněným a její nahrazení nekrytým šekem, stejně jako námitky, podle kterých celou směnečnou transakci sjednala jiná osoba. V těchto námitkách se obviněný domáhá změny skutkového stavu věci a prosazení odlišných skutkových závěrů, ze kterých by nevyplývalo naplnění skutkové podstaty trestného činu. Nejvyšší soud je však povinen v řízení o dovolání vycházet ze skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy obou stupňů, neboť jejich změna není možná v rámci žádného z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Dospěl-li tedy soud I. stupně k závěru, že to byl obviněný, kdo směnku na V. P. \"vylákal zpět a dal mu za tuto směnku soukromý šek …, ačkoliv věděl, že šek není dostatečně krytý finančními prostředky…\", je dovolací soud povinen z tohoto skutkového stavu vycházet a námitky jej zpochybňující odmítnout, neboť svým obsahem neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Stejně tak nemůže být v dovolacím řízení přezkoumán \"další osud směnky\" a údajná ingerence jiných osob po okamžiku zadržení obviněného orgány Policie ČR, neboť tyto skutečnosti neměly vliv na trestní odpovědnost obviněného za již dokonaný trestný čin podvodu.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí, kdo uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a tím ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí a způsobí tak na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. Ve vztahu k posuzovanému případu je třeba vzít v úvahu dosavadní soudní praxi (rozhodnutí č. 45/1996 Sb. rozh. tr.), podle které je trestným činem podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. jednání spočívající v předložení nekrytých šeků k vyplacení v peněžním ústavu s vědomím, že na příslušný postžirový účet nebude v brzké době poskytnuto náležité krytí. Podle citovaného rozhodnutí jde o trestný čin podvodu také v případě vědomého vystavování šeků bez existujícího nebo v brzké době očekávaného krytí na účtu (dříve judikovaném pod č. 16/1980 Sb. rozh. tr.). Předpokladem uznání viny trestným činem je i závěr o existenci příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a vznikem škody.
Dovoláním bylo zpochybněno právní posouzení skutku pod bodem 7) výroku rozsudku okresního soudu, ve kterém soudy obou stupňů shledaly znaky dílčího útoku pokračujícího trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Předmětný skutek spočíval v tom, že obviněný \"dne 17. 2. 1999 v H. K. vylákal na V. P., jemuž se představoval jako M. P., směnku na 700.000,- Kč vystavenou L. D., na řad V. P., dne 17. 1. 1999, splatnou do jednoho měsíce, pod záminkou, že vymůže od L. D. dlužnou částku 700.000,- Kč pro V. P. a za uvedenou směnku vlastní, která měla být splatná z účtu 42847-541/0100, kterou však od něho později vylákal zpět a dal mu za tuto směnku soukromý šek 0514, vystavený dne 14. 2. 1999 na 25.000 USD, šekovníka B. of A. T., N. A. R. B. D., T., v USA, s tím, aby si jej nechal proplatit, ačkoliv věděl, že šek není dostatečně krytý finančními prostředky a z důvodu zrušení účtu nebyl K. b., a. s., pobočkou v J., V. P. proplacen, směnku na 700.000,? Kč V. P. rovněž nevrátil, čímž mu způsobil škodu ve výši 700.000,- Kč\".
Z obsahu spisu vyplývá, že prakticky od počátku trestního řízení obviněný popíral jakékoli podvodné jednání vůči poškozenému V. P. a i v odvolání stěžejní část námitek brojila proti posouzení tohoto skutku jako trestného činu. Krajský soud přisvědčil právním závěrům soudu I. stupně, že obviněný podvodným jednáním zbavil poškozeného možnosti uplatnění práva ze směnky a způsobil mu tak škodu ve výši hodnoty směnky jako cenného papíru.
Nejvyšší soud zhodnotil námitky posuzovaného dovolání a dospěl k závěru, že soudy obou stupňů nepochybily, když ve výše popsaném skutkovém stavu věci shledaly znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Jednání obviněného probíhalo v určitém časovém rozmezí, přičemž došlo k naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu. Ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že obviněný vylákal na poškozeném pod smyšleným jménem směnku na 700.000,- Kč, za kterou mu poskytl jednak šek na 25 000 USD, resp. směnku vlastní, ačkoli věděl, že šek na cizí měnu není krytý finančními prostředky na účtě, stejně tak jeho vlastní směnka nemohla být poškozenému proplacena z neexistujícího účtu, tudíž nepochybně uvedl jiného v omyl. Jednáním v podobě vědomého předložení nekrytého šeku, resp. směnky obviněný naplnil objektivní stránku trestného činu podvodu, jak vyplývá i z výše citovaných rozhodnutí.
Nepochybně byl ve vztahu ke způsobené škodě v nezbytné míře naplněn i dovolatelem zpochybněný znak úmyslného zavinění, tedy subjektivní stránky trestného činu. V odůvodnění rozsudku soudu I. stupně (str. 9) je ke skutkovému stavu věci dále uvedeno, že poškozeného při předání šeku nikdo neinformoval, že by šek nebyl způsobilý k proplacení, a (str. 12) že obviněný si musel býti vědom toho, že nedisponuje potřebným majetkem a vydaný šek i směnka jsou tudíž nelikvidní. Tato skutková zjištění jednoznačně vypovídají o subjektivní stránce jednání obviněného v podobě úmyslného znemožnění uspokojení finančního závazku odpovídajícího částce uvedené na směnce resp. šeku. Ke stejnému závěru pak dospěl i odvolací soud, který se námitkou obviněného zabývá především na str. 6, odst. 3 napadeného rozhodnutí. Obviněný chtěl porušit zájem chráněný trestním zákonem a subjektivní stránka posuzovaného jednání tedy spočívala v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák.
Podle §1 zák. č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, ve znění pozdějších předpisů, je směnka cenným papírem. Podrobnou úpravu směnečného a šekového práva obsahuje zák. č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, ve znění pozdějších předpisů. Podstatou cenného papíru je určité právo inkorporované do hmotného substrátu, se kterým je spojena určitá hodnota. U některých cenných papírů zákon samostatný převod konkrétního práva spojeného s cenným papírem umožňuje, ovšem není tomu tak v případě směnky. Závazek zaplatit směnečný peníz je inkorporován do směnky a nelze jej od ní oddělit a převádět jej samostatně. Neexistuje-li směnka, neexistuje ani právo z ní vyplývající. V případě, že oprávněná osoba nemá (z jakéhokoli důvodu) k dispozici směnku, není možno její nárok prokázat jinými skutečnostmi a tato osoba nárok (titul) na plnění z tohoto cenného papíru ztrácí. Protože v posuzovaném případě obviněný směnku na 700.000,- Kč na poškozeném vylákal a (jako konečný důsledek jeho jednání) tuto poškozenému nevrátil, je tedy zřejmé, že mu tím znemožnil uplatnění směnečného nároku. Následně ještě obviněný poškozenému podvodným jednáním (jak je vyloženo shora) předložil za vylákanou směnku nekrytý šek na 25.000 USD, který z důvodu nemožnosti vyplacení částky v něm uvedené nelze považovat za odpovídající ekvivalent - protihodnotu vylákané směnky. V žádném případě proto nelze aktivitu obviněného vykládat jako přistoupení k závazku vyplývajícího ze směnečného vztahu. Jednání obviněného bylo přímou podmínkou vzniku škody a bylo proto se vznikem škody v příčinné souvislosti. Z těchto důvodů je námitka nesprávného právního posouzení skutku nedůvodná.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, je-li zjevně neopodstatněné. Protože stanovisko obviněného ohledně právního posouzení skutku uvedeného v bodě 7) výroku rozsudku soudu I. stupně je v rozporu se stanoviskem Nejvyššího soudu, rozhodl tento v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o odmítnutí posuzovaného dovolání. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. října 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová