ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.945.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 945/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 24. listopadu 2004 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jindřicha Urbánka soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Františka Púryho dovolání obviněného D. Š., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 552/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 11/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 552/2003, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 91 T 11/2003.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se současně zrušují další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265m odst. 1 tr. ř. se
obviněný D. Š.,
z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. ř.
zprošťuje obžaloby
státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 23. 1. 2003, sp. zn. 1 Zt 885/2003, pro skutek spočívající v tom, že ačkoliv dne 20. dubna 2001 v Brně uzavřel se společností O., a. s., P., leasingovou smlouvu na pronájem vozidla Mitsubishi Galant, 2,5I, na dobu 36-ti měsíců a byl seznámen se zněním leasingové smlouvy a smluvními podmínkami, od 26. srpna 2001 přestal pravidelně platit stanovené leasingové splátky, na řádně převzatou výzvu leasingové společnosti ze dne 30. října 2001 k vydání předmětu leasingu současně s oznámením o ukončení smlouvy nereagoval a bez vědomí a souhlasu leasingové společnosti předmětné vozidlo nechal po podpisu zprostředkovatelské a kupní smlouvy z 4. 1. 2002 převést za získané odstupné ve výši 30.000,- Kč na další osobu, přičemž předmětný automobil byl k datu 18. ledna 2002 předán prostřednictvím původního dodavatele vozidla – A. C. B., s. r. o., do užívání M.K., nar. 23. 6. 1976; společnosti O. , a. s., tak způsobil škodu ve výši 149.290,70 Kč,
tedy, že si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobil tak na cizím majetku škodu nikoli malou,
čímž měl spáchat trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.,
protože v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 91 T 11/2003, byl obviněný D. Š. uznán vinným trestný činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, který mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu dvou let. Odvolání obviněného proti tomuto rozsudku bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 552/2003.
Proti tomuto usnesení podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v §256b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné hmotně právní posouzení skutku obviněný spatřuje v tom, že soudy obou stupňů podle jeho názoru nesprávně posoudily smlouvu, kterou uzavřel se společností A. C., s. r. o., (dále jen A. C., s. r. o., B.) jako smlouvu zprostředkovatelskou o prodeji vozidla, zatímco podle obsahu smlouvy šlo o převod leasingu. Obviněný namítl, že mu nemůže být kladen za vinu převod vozidla bez souhlasu jeho vlastníka (společnosti O., a. s., - dále jen O., a. s.,), když společnost A. C., s. r. o., B. v rozporu se zmocněním provedla místo převodu leasingové smlouvy prodej automobilu. Za této situace není podle obviněného dána subjektivní stránka trestného činu ve vztahu k převodu automobilu na třetí osobu.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 552/2003, a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněného, že obviněný v dovolání pouze opakuje námitky, které již uplatňoval v řízení před soudy obou stupňů. Podle jejího názoru si obviněný musel být vědom toho, že leasingová společnost požaduje vrácení automobilu a doplacení dlužných splátek, a že nesouhlasí s převodem leasingové smlouvy, která byla ukončena podstatně dříve, než došlo k převodu vozidla. Proto každé nakládání obviněného s vozidlem bez souhlasu jeho vlastníka, je nutno považovat za jednání, které naplňuje znak „přisvojení si“ ve smyslu §248 tr. zák. Povaha smlouvy uzavřené obviněným se společností A. C., s. r. o., B., je z tohoto hlediska irelevantní, protože obviněný v uvedené situaci nebyl oprávněn uzavírat žádnou smlouvu. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud zjistil, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě a u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud neshledal důvody pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
Po přezkoumání zjistil, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podstatou námitek obviněného je tvrzení, že soudy nesprávně posoudily charakter smlouvy, kterou uzavřel se společností A., s. r. o., B., a proto chybí subjektivní stránka trestného činu, za který byl odsouzen. Nejvyšší soud zjistil, že obviněný D. Š. uzavřel dne 20. 4. 2001 jako nájemce leasingovou smlouvu s pronajímatelem společností O., a. s., Praha 1, zastoupenou společností B. T., s. r. o., (dále jen B. T., s. r. o., B.), jejímž předmětem byl osobní automobil tovární značky Mitsubishi Galant, 2,5I, v pořizovací ceně 370.000,- Kč, jehož dodavatelem byla společnost A. C., s. r. o., B. Vozidlo převzal dne 26. 4. 2001 od uvedeného dodavatele. Jako držitel uvedeného vozidla byl podle záznamu v technickém průkazu ze dne 16. 1. 2001 uveden Ing. J. K.. Společnost A. C., s. r. o., B. uzavřela dne 12. 2. 2001 smlouvu o poskytování zprostředkovatelských služeb se společností B. T., s. r. o., B., podle níž je předmětem plnění z této smlouvy ze strany dodavatele tj. společnosti A. C., s. r. o., B., zajišťování klientů vhodných pro uzavření leasingové smlouvy na osobní a užitkové automobily, a to za provizi ve výši 1-3% z ceny předmětných vozidel podle dohody. Dne 29. 10. 2001 byla obviněnému doručena výzva společnosti O., a. s., ze dne 22. 10. 2001 k zaplacení dlužných splátek za užívání předmětu pronájmu. Následovala výzva téže společnosti adresovaná obviněnému k vydání předmětu leasingu dne 13. 11. 2001 jejich obchodnímu zastoupení, a to společnosti B. T., s. r. o., B. Tato výzva byla obviněnému doručena dne 9. 11. 2001. Obviněný dne 4. 11. 2002 uzavřel se společností A. C., s. r. o., B., smlouvu nazvanou Smlouva zprostředkovatelská a kupní, v níž byl obviněný uveden jako prodávající - zájemce o zprostředkování. Předmětem projede bylo vozidlo Mitsubishi Galant, 2,5I, barva zelená metalíza. V kolonce smlouvy „Cenové a platební podmínky“ je uvedeno: „Převod leas.“, provize 5% a dále je uvedeno „Odstupné 30.000,- Kč“.
Obviněný D. Š. vypověděl u hlavního líčení dne 1. 9. 2003, že předmětný automobil byl původně majetkem Ing. K., který mu zprostředkoval uzavření leasingové smlouvy s O., a. s., , přičemž tuto smlouvu podepsal právě s Ing. K., nikdo ze společností O., a. s., nebo B. T., s. r. o., B. u podpisu leasingové smlouvy nebyl. Dále vypověděl, že byl s Ing. K. dohodnut, že auto může kdykoliv vrátit, k čemuž také došlo někdy kolem 20. 11. 2001, protože měl problémy s placením leasingových splátek a poslední splátku zaplatil někdy v listopadu 2001. Kolem 20. 11. 2001 automobil předal Ing. K., který mu řekl, že si ho buď nechá a bude platit splátky, nebo zařídí cessi u leasingové společnosti. Nebylo to první vozidlo obviněného, které měl na leasing a zase je vracel přes Ing. K., kterého zná již šest let a důvěřuje mu. Na výzvu společnosti O., a. s., k vrácení automobilu nereagoval, protože věřil Ing. K., že splátky doplatí a automobil převede. Ing. K. viděl výzvu k vrácení automobilu a řekl mu, aby automobil nevracel společnosti B. T., s. r. o., B., že vozidlo převedou. Později zjistil, že vozidlo bylo předáno jistému K., pak Z. a nakonec M. Č., který se mu ozval někdy v květnu 2003. Poté navštívil společnost O., a. s., P., oznámil, kde se auto nachází a zaplatil po dohodě s touto společností vše podle konečného vyúčtování. Polovinu z částky 261.000,- Kč mu dal Ing. K., protože mu naznačil, že jej dostal do problémů.
Skutečnosti uvedené ve výpovědi obviněného potvrdil svědek Ing. J. K., který vypověděl, že je jediným jednatelem a společníkem společnosti A. C., s. r. o., B. a současně smluvním partnerem společnosti B. T., s. r. o., B., která je obchodním zástupcem společnosti O., a. s., P. Dále uvedl, že je oprávněn k uzavírání leasingových smluv, tedy i k jednáním ohledně převodů vozidel na jiné nájemce. Potvrdil, že dne 26. 4. 2001 uzavřel leasingovou smlouvu s obviněným D. Š., předmětem leasingu byl osobní automobil zn. Mitsubishi Galant 2,5I. Koncem r. 2001 jej obviněný navštívil a dotazoval se na možnost převedení vozidla na jiného nájemce. Přitom se dohodli, že bude hledat jiného zájemce o vozidlo. Poté jednal se společností O., a. s., P. i se zástupci společnosti B. T., s. r. o., B., avšak po nějaké době mu zájemce o vozidlo M.K. oznámil, že si vše rozmyslel, že si auto nevezme a předal mu podklady pro převod vozidla na jistého Z. z R. Tyto doklady svědek dal společnosti B. T., s. r. o., B., která žádost o cessi zamítla. Pokud jde o tzv. ukončení leasingové smlouvy, nebylo pro něj podstatné, zda smlouva s obviněným byla předčasně ukončena, protože by zprostředkovatelskou smlouvu sepsal stejným způsobem, i kdyby to věděl, neboť je to běžná praxe. (č. l. 97-98 spisu). Svědek P. M., bývalý pracovník společnosti B. T., s. r. o., Brno uvedl, že bylo běžnou praxí, že záležitosti kolem převodu leasingové smlouvy vyřizoval za klienta Ing. K. (č. l. 109 spisu). Z předávacího protokolu ze dne 18. 1. 2002 (č. l. 32 spisu) vyplývá, že předmětem předání mezi předávajícím A. C., s. r. o., B. a přebírajícím M. K., byl osobní automobil tovární zn. Mitsubishi Galant 2,5I. Pod textem protokolu je připsáno: „Přebírající je seznámen se skutečností, že osobní vozidlo je vázáno leas. smlouvou.‘‘ Již z těchto důkazů, kromě dalších, zejména listinných důkazů, je zřejmé, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a je tedy naplněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť soudy obou stupňů nesprávně posoudily subjektivní stránku trestného činu.
Nejvyšší soud proto zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 8 To 552/2003, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 91 T 11/2003. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil i další rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci rozsudkem (§265m odst. 1 tr. ř.). Zákonnou podmínkou je to, že rozhodnutí může učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Při rozhodování podle §265m odst. 1 tr. ř. vychází Nejvyšší soud z právního stavu v době po zrušení napadeného rozhodnutí, tedy ex nunc. Vzhledem k tomu, skutkový stav věci byl správně zjištěn, Nejvyšší soud mohl podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodnout. Vycházel přitom zejména z výpovědí obviněného D. Š. a svědků Ing. J. K. a M.K., P. M., A. N. i všech listinných důkazů. Dospěl přitom ke zjištění, že skutkový děj, který tvoří základ obžaloby se skutečně stal, avšak nezakládá trestný čin proto, že chybí subjektivní znaky trestného činu. Trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. je trestným činem úmyslným. Závěr o zavinění pachatele trestného činu musí být vždy prokázán výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplývat. V této věci z provedených důkazů beze všech pochybností vyplývá, že obviněný převzal vozidlo od společnosti A. C., a. s., B., zastoupené jednatelem Ing. J. K., s nímž opakovaně jednal i poté, co byl vyzván k vrácení vozidla leasingové společnosti, a Ing. K. jej utvrzoval v tom, že vozidlo převede. Je tedy zřejmé, že obviněný byl subjektivně přesvědčen o tom, že Ing. K. věc s leasingovou společností vyřídí, neboť obviněný mu v tomto ohledu zcela důvěřoval, a nakonec obviněný předmětné vozidlo po úhradě všech leasingových splátek od leasingové společnosti O., a. s., P. odkoupil. Z těchto skutkových okolností nelze dovodit závěr o úmyslu obviněného přisvojit si cizí věc, která mu byla svěřena.
Nejvyšší soud proto obviněného D. Š. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutek, kvalifikovaný jako trestný čin zpronevěry podle §§248 odst. 1, 2 tr. zák., protože pro nedostatek subjektivní stránky není v žalobním návrhu označený skutek trestným činem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek