ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1041.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1041/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. října 2004 o dovolání, které podal obviněný K. D., t. č. ve výkonu trestu ve V. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 11 To 44/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 3/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 2 T 3/2004, byl obviněný K. D. uznán vinným pokračujícím trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák., který spáchal v době od května 1999 do 1. 6. 2000 jednáním, které je podrobně popsáno v bodech 1) - 11) výroku rozsudku, přičemž vzhledem k jejich obsáhlosti nejsou v tomto usnesení Nejvyššího soudu opakovány, a proto se na jejich konkrétní znění odkazuje. Podle §37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 23. 11. 2001, sp. zn. 33 T 20/2001, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 To 167/2002, výrok o trestu, jakož i další výroky, které měly ohledně obviněného v uvedeném výroku o vině svůj podklad. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. za použití §37a tr. zák. ke společnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen i trest propadnutí věci v rozsahu, který je uveden ve výroku rozsudku.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný K. D. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 11 To 44/2004, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., t. j., že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Naplnění tohoto dovolacího důvodu obviněný spatřuje v tom, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. a není zde tedy dána okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, když čin nebyl spáchán v úmyslu získat majetkový prospěch. Uvádí, že není žádným způsobem doloženo, že by mohl mít jakoukoli povědomost o tom, jakým způsobem osoby kupující metamfetamin s touto látkou nadále nakládaly. Ani jeden ze svědků neuvádí, že by s obviněným měl bližší kontakt, že by mu sděloval další nakládání s drogou, zda odjíždějí do svého domovského státu či zůstávají na území České republiky. Podle obviněného přesvědčivým není ani závěr soudu, že se posuzovaného trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. dopustil ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, tedy, že je dána jeho kvalifikace i podle odstavce 4 písm. c) tr. zák. Obviněný má výhrady k argumentaci vrchního soudu, když nejen ze skutkových okolností, ale především z výpovědí svědků absolutně nevyplývá skutečnost, že si drogu opatřoval z nezjištěného zdroje. Ani jeden ze svědků neví, kde a jak si měl obviněný drogu opatřovat. K tvrzení soudu, že na trestné činnosti se podílely nejméně tři osoby (vedle obviněného K. D., neztotožněný dodavatel drogy a dále odběratel), uvádí, že ani z rozhodnutí (usnesení vrchního soudu) ani z obsahu provedených důkazů není patrné, že by tyto osoby tvořily organizovanou skupinu ve smyslu judikaturní definice, resp. že by byly členy takové skupiny. Další dokazování provedeno nebylo a dokazování již provedené nepřineslo v tomto směru obohacení skutkového zjištění, a proto má obviněný za to, že není možné tuto okolnost podmiňující užití vyšší trestní sazby při uznání viny obviněného aplikovat. Obviněný je přesvědčen, že soudy obou stupňů nedostály požadavkům na odůvodnění rozsudku, které vyplývají z ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. Podle názoru obviněného nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §187 odst. 4 písm. c) tr. zák. a není zde tedy dána okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, když čin nebyl spáchán ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. V souvislosti se znaky organizované skupiny poukazuje na to, že se nepodařilo ustanovit další osoby, které by mu měly dodávat drogu. Za těchto okolností se neztotožňuje z rozhodnutím soudu, že mohl být nejméně srozuměn s tím, že svým prodejem umožní další distribuci zakázané látky a stal se tak členem organizované skupiny působí ve více státech, a i s tím, že byly vůbec naplněny znaky charakterizující organizovanou skupinu působící ve více státech. Závěrem konstatuje, že o jeho vině bylo rozhodnuto na základě důkazů a následných úvah soudu, které s sebou přinášejí mnoho nejasností a pochybností, které nebyly dostatečně vysvětleny a vyvráceny. Podle názoru obviněného tak nezbývá, než uplatnit zásadu „v pochybnostech ve prospěch obviněného„. Trest odnětí svobody v trvání jedenácti let považuje obviněný s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti za nepřiměřený.
Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby dovolací soud v rozsahu uvedeném v ustanovení §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil ve výroku o vině a zároveň ve výroku o trestu a s využitím ustanovení §265l tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby tento soud věc znovu projednal a rozhodl o tom, že obviněný svým jednáním naplnil pouze skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a uložil obviněnému přiměřený trest odnětí svobody v dolní polovině trestní sazby.
Nejvyšší státní zástupkyně se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného K. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně, a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Z uvedeného je zřejmé, že v posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný K. D. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu Plzni.
Pokud obviněný v dovolání uvádí: „Není žádným způsobem doloženo, že by mohl mít jakoukoli povědomost o tom, jakým způsobem osoby kupující metamfetamin s touto látkou nadále nakládali, a že z výpovědí svědků nevyplývá skutečnost, že si obviněný drogu opatřoval z nezjištěného zdroje“, je zřejmé, že obviněný K. D. vytýká nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. I další výhrady obviněného směřují proti skutkovým zjištěním. Jde mj. o námitku, že aby bylo možno pachatele uznat vinným ze spáchání trestného činu spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, musí taktéž vědět, že jde o takovouto organizovanou skupinu, a že jeho vinna byla uznána na základě důkazů a následných úvah soudu, které s sebou přinášejí mnoho nejasností a pochybností, které nebyly dostatečně vysvětleny a vyvráceny. Pokud by obviněný uplatňoval jen tyto důvody, bylo by nutné dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Jako za právně relevantní námitku, vztahující se k dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možné považovat námitku obviněného, že z rozhodnutí (usnesení vrchního soudu) není patrné, že by obviněný, neztotožněný dodavatel drogy a odběratel tvořily organizovanou skupinu ve smyslu judikaturní definice. Nejvyšší soud však zjistil, že s otázkou naplnění znaků organizované skupiny působící ve více státech se soudy obou stupňů podrobně vypořádaly a nelze jim v tomto případě nic vytknout. Ze skutkových zjištění těchto soudů je zřejmé, že se jednalo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, jejichž vzájemná součinnost na realizování trestné činnosti vykazovala takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající rozdělení a koordinaci úloh jednotlivých účastníků, že tyto okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho nebezpečnost pro společnost, takže mohly soudy dospět k závěru, že obviněný spáchal trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2. písm. a) tr. zák. ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, konkrétně na území České republiky a Spolkové republiky Německo [§187 odst. 4 písm. c) tr. zák.], a že obviněnému byly všechny tyto okolnosti známy. Proto Nejvyšší soud shledal dovolání obviněného v této části zjevně neopodstatněným.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obviněný uplatnil, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 2 T 3/2004, v němž Vrchní soud v Praze neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 31. 5. 2004, sp. zn. 11 To 44/2004, ztotožnil, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantních námitek v něm uvedených s těmi, které byly vzneseny v rámci odvolacího řízení, je navíc patrno, že obviněný opakuje výtky v řízení již dříve uplatněné, s nimiž se odvolací soud dostatečně a logicky vypořádal.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání, které podal obviněný K. D. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným a toto rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal