ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1135.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1135/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2004 o dovolání obviněného D. B., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 6 To 135/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 568/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 3. 12. 2003, sp. zn. 2 T 568/2003, byl obviněný D. B. uznán vinným trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák., trestným činem hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák., trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Těchto trestných činů se dopustil tím, že dne 11. 8. 2003 po 20.00 hodině v Ž., okres L., v M. ulici před domem č. p., pod otevřeným oknem bytu obývaného jím a jeho rodinou, hrubými výroky urážel manželku M. B., nar., a vyhrožoval zabitím jí i dětem a celé její rodině, poškozená z obavy z něho byt opustila a odešla k rodičům a poté, co slyšela řinkot skla, přivolala policii, obžalovaný hlídku Obvodního oddělení Policie ČR v Ž. ve složení pprap. T. H., nar., pprap. O. V., nar., urážel hrubými výroky pro barvu pleti, vyhrožoval zabitím policistům i jejich rodinám v souvislosti s prováděným zákrokem a pprap. H. strčil oběma rukama do prsou tak, že ztratil rovnováhu.
Za tyto trestné činy byl obviněný D. B. odsouzen podle §155 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný D. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 6 To 135/2004, podle §256 tr. ř jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný připustil, že mezi nimi došlo k hádce s manželkou, protože jejich vztahy byly v té době vážně rozvráceny, ale popřel, že by manželce chtěl ublížit. Domnívá se, že manželka rozhodně neměla obavu z toho, že by jí nebo dětem mohl ublížit nebo dokonce je usmrtit. Naopak ona sama hádky vyvolávala. Její výpověď týkající se těchto skutečností, kterou učinila v přípravném řízení i v hlavním líčení dne 3. 12. 2003, považuje za účelovou, protože manželka usilovala o to, aby byl nepodmíněně odsouzen a nemohl proto užívat byt v jejich společném bydlišti. Je přesvědčen, že v daném případě nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu uvedeného v §197a tr. zák., a to konkrétně důvodnost obavy z uskutečnění skutku. Proto je názoru, že i právní kvalifikace skutku podle §197a tr. zák. není namístě, neboť absence důvodnosti obavy nemůže vést k posouzení skutku podle tohoto zákonného ustanovení, které vyžaduje jednání spočívající ve výhrůžkách usmrcením takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu z jeho uskutečnění.
Obviněný rovněž popřel spáchání trestných činů hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák., útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. Popřel, že by použil vůči policistům rasově zabarvené nadávky. Podle jeho názoru nepostupoval soud prvního stupně správně, jestliže nevzal v této souvislosti v úvahu i výpověď jeho manželky, která v přípravném řízení i při hlavním líčení sice uvedla, že slyšela, jak policistům nadává a vyhrožuje, ale zároveň uvedla, že neslyšela, že by použil vůči policistům rasově zabarvené nadávky. Hlavním usvědčujícím důkazem ohledně těchto trestných činů jsou výpovědi obou policistů, které však obviněný považuje za značně zkreslené a nevěrohodné. Vše nasvědčuje tomu, že se policisté vzájemně domluvili. Kromě jejich výpovědí neexistuje podle jeho názoru žádný jiný důkaz, jímž by bylo prokázáno, že se dopustil zažalovaných skutků.
S ohledem na shora uvedené obviněný D. B. navrhl, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací zrušil ve smyslu §265k tr. ř. napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 6 To 135/2004.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného D. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný D. B. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Okresního soudu v Lounech.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný D. B. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že nechtěl manželce ublížit a že rozhodně neměla obavu z toho, že by jí nebo dětem mohl ublížit nebo dokonce je usmrtit. Stejnou povahu má i námitka, že výpovědi manželky i policistů jsou nevěrohodné. Že jde o skutkové námitky svědčí i konstatování obviněného v úvodu dovolání, kde uvedl, že dovolání podal proto, že nebylo prokázáno, že by skutky spáchal a jeho konstatování v závěru dovolání, že „… kromě výpovědí policistů, které považuji za ne zcela věrohodné, neexistuje žádný jiný důkaz, jímž by bylo prokázáno, že jsem se dopustil zažalovaných skutků …“
Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný D. B. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. října 2004
Předseda senát:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal