ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1170.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1170/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2004 dovolání, která podali obviněný R. G. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., a obviněný L. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 10 To 406/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 2 T 21/2003, a rozhodl takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. G. odmítá .
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 2 T 21/2003, byli obvinění R. G., R. G., L. H. a J. D. uznáni vinnými, že
1. obvinění R. G. a L. H. společně
dne 16. 4. 2002 kolem 03.00 hod. po vzájemné dohodě maskováni černými kuklami na hlavách, s rukavicemi na rukou a vybaveni kapesními svítilnami vnikli po překonání oplocení na pozemek a následně po vytlačení okna od sociálního zařízení do rodinného domku ve S., ul. U p., okr. K., zde probudili spící majitelku domu J. R., úderem otevřené dlaně do obličeje a pod pohrůžkou užití dalšího fyzického násilí na ní požadovali vydání finančních prostředků a po prohledání rodinného domku odcizili zlatý řetízek s křížkem, zlatý špendlík ve tvaru srdce a vázu z tmavého skla se zlatými ornamenty, výšky cca 20 cm, a z místa činu uprchli, přičemž způsobili poškozené J. R. celkovou škodu na odcizených věcech ve výši 3.100,- Kč,
2. obvinění R. G., R. G. a L. H. společně
a) dne 20. 6. 2002 kolem 03.00 hod. po vzájemné dohodě vyháčkováním vstupních vrat a následně rozlomením vložky FAB u dveří, vnikli maskováni v obličeji punčochami či kuklami do rodinného domku čp., v obci L., okr. K., zde vzbudili svícením baterkou do očí majitelku rodinného domku J. Č., pod pohrůžkou usmrcení a za použití přímého násilí – úderů do zad a rukou požadovali po poškozené vydání finančních prostředků, poté po prohledání rodinného domku odtud odcizili finanční hotovost ve výši 10.000,- Kč včetně dámské peněženky v hodnotě 250,- Kč a z místa činu uprchli, přičemž způsobili poškozením telefonního přístroje a vstupních dveří do domku J. Č. škodu ve výši 2.300,- Kč a fyzickým napadením jí způsobili drobná zranění, podlitiny v oblasti temene a zad,
b) dne 22. 6. 2002 kolem 02.00 hod. po vzájemné dohodě přelezli dvoumetrová vrata na pozemek a následně vnikli neuzamčenými vstupními dveřmi do rodinného domku v Š. čp., okr. K., kde údery dlaní do obličeje probudili spící majitelku domku Z. F., pod pohrůžkou užití dalšího násilí požadovali po ní vydání finančních prostředků, a když jim tato z obavy o své zdraví a život vydala tašku, odcizili z ní dvě peněženky s celkovou finanční hotovostí 3.000,- Kč, řidičský průkaz, občanský průkaz a z místa činu uprchli,
c) dne 29. 6. 2002 kolem 03.00 hod. po vzájemné dohodě po přelezení vrat na dvůr, vnikli odemčenými dveřmi na verandu rodinného domku v obci T. čp., okr. K., zde údery do obličeje probudili spící majitelku domku V. G., požadovali po ní vydání finančních prostředků, shodili poškozenou z postele, tloukli ji, dům prohledali, odcizili poškozené finanční hotovost ve výši 11.000,- Kč a z místa činu uprchli, přičemž způsobili poškozené G. četná drobnější zranění,
d) dne 30. 6. 2002 kolem 23.30 hod. po vzájemné dohodě po vylomení vchodových dveří, vnikli do rodinného domku čp. v obci M., okr. L., zde maskováni kuklami na obličeji a pletenými rukavicemi, s nožem v ruce, probudili majitelku domu B. P., drželi jí ruku na obličeji a požadovali po ní vydání finančních prostředků, když je odmítala vydat, jeden z obviněných vytáhl přesně nezjištěnou střelnou zbraň, touto jí mířil na hlavu, strkal jí zbraň do úst, hrozil usmrcením, až jim z obavy o svůj život vydala 1.500,- Kč, poté ji svázali a z místa činu uprchli, přičemž jí způsobili zranění, a to především mnohočetné podlitiny na obličeji a na zádech,
e) dne 19. 7. 2002 kolem 01.00 hod. po vzájemné dohodě po přelezení železných vrat a následně po vylomení zámku FAB u dveří, vnikli do objektu rodinného domu čp. v obci D., okr. L., maskováni v obličeji kuklou, s pistolí a baterkami v ruce, probudili spící majitelku rodinného domku Hanu K., dali jí polštář na ústa, aby nekřičela, požadovali po ní vydání finančních prostředků, až tato z obavy o své zdraví jim sdělila, že má peníze v peněžence v zásuvce v obýváku, kde se zmocnili finanční částky 1.450,- Kč a požadovali další peníze, vkladní knížky, či peněžní karty, hrozili jí pálením elektrickou žehličkou, přikládali pistoli ke spánku, až z obavy z naplnění výhrůžek jim vydala finanční hotovost ve výši 7.000,- Kč, po prohledání domku odcizili šperkovnici se zlatými předměty a z místa činu uprchli, přičemž způsobili poškozené K. celkovou škodu na hotovosti ve výši 8.450,- Kč a na odcizených zlatých předmětech ve výši 9.820,- Kč, poškodili telefonní přístroj, zámek dveří a vložku FAB v celkové hodnotě 440,- Kč,
f) dne 20. 7. 2002 kolem 00.30 hod. po vzájemné dohodě vnikli maskováni kuklami na obličeji pootevřeným oknem do rodinného domku čp. v obci M., okr. R., vzbudili spící majitelku domku D. S., a požadovali po ní pod pohrůžkou usmrcení a s pistolí v ruce vydání finančních prostředků a zlata, přičemž z obavy o svůj život jim tato vydala finanční částku 20.000,- Kč, poté z místa činu uprchli,
3. obvinění R. G., R. G., L. H. a J. D. společně
a) dne 26. 6. 2002 kolem 01.00 hod. v P., okr. L., vnikli společně, maskováni černými kuklami, po přelezení oplocení a rozlomení bezpečnostní vložky zámku dveří do rodinného domku čp., majitelku domu J. F., fyzicky napadli, přiložili jí polštář na obličej, vláčeli ji místnostmi domu, požadovali na ní, aby jim dala peníze, poté dům prohledali a odcizili odtud ke škodě poškozené částku 22.000,- Kč, tři porcelánové sošky ve tvaru tanečnic a jednu sošku jezdce s koněm,
b) dne 17. 7. 2002 kolem 00.30 hod. po vzájemné dohodě, po vyražení vchodových dveří vnikli do objektu rodinného domku čp., T. Ú., Z., okr. K., maskováni kuklami, zde probudili spící majitelku domu R. P., svícením baterkou do očí, s pistolí a nožem v ruce po ní požadovali vydání finančních prostředků, až jim z obavy o své zdraví vydala krabičku s prstýnky a náušnicemi, po prohledání bytu jí odcizili z kredence pytlíček s medailonky, hodinkami a dalšími cennostmi, vše v celkové hodnotě 4.350,- Kč a z místa činu uprchli,
c) dne 21. 7. 2002 kolem 01.30 hod. po vzájemné dohodě vnikli po vyražení vchodových dveří do objektu rodinného domku čp. v obci K., okr. R., maskováni kuklami na obličeji, vzbudili majitelku domu M. M., a jejího manžela B. M., s pistolí a nožem v ruce na nich požadovali vydání finančních prostředků, až jim poškozená z obavy z naplnění výhrůžek vydala finanční hotovost 38.000,- Kč, poškozenou povalili na gauč a požadovali pod pohrůžkou užití střelné zbraně vydání dalších finančních prostředků, tloukli ji do obličeje a škrtili ji, proto jim vydala z obavy o svůj život vkladní knížku P. s. s částkou 240.000,- Kč a další vkladní knížku s uloženou částkou 50.000,- Kč, dále jim vydala svůj snubní prsten, který měla na ruce, po prohledání domu odcizili i snubní prsten manžela B. M., a další zlaté předměty v celkové částce 6.200,- Kč a z místa činu uprchli,
d) dne 22. 7. 2002 kolem 01.00 hod. po vzájemné dohodě, po přelezení oplocení, maskováni kuklami, vnikli na pozemek a následně po rozlomení vložky FAB u dveří do rodinného domku čp. v obci H., okr. K., škrcením probudili majitelku J. K., držením střelné zbraně u její hlavy, přiložením nahřáté žehličky k jejímu obličeji, údery do obličeje a kopáním po ní požadovali vydání finanční hotovosti, přičemž z obavy o svůj život jim vydala hotovost ve výši 22.000,- Kč, následně ji svázali, po prohledání domku odcizili náramky, náušnice včetně dalších věcí ze žlutého kovu v celkové hodnotě 3.240,- Kč a z místa činu uprchli,
přičemž obžalovaný R. G. se jednání shora uvedeného dopustil přesto, že již byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 4 T 85/93, ze dne 8. 2. 1994, mj. uznán vinným spácháním trestného činu loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 20. 3. 1997 a obžalovaný R. G. se tohoto jednání dopustil přesto, že již byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně, sp. zn. 4 T 18/95, ze dne 14. 9. 1995, odsouzen mj. za spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 3 písm. b) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třech roků se zařazením do věznice s ostrahou, který vykonal dne 9. 9. 1997.
Takto zjištěné jednání okresní soud právně kvalifikoval u obviněného R. G. v bodech ad 1), 2), 3) jako trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., které spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., z toho v bodě ad 1) podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a u obviněného L. H. v bodech ad 1), 2), 3) jako trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák., z toho v bodě ad 1) podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byli odsouzeni, a to obviněný R. G. podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák., §41 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti roků a obviněný L. H. podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byli oba obvinění pro výkon trestu zařazeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných R. G. a J. D. a o uplatněných nárocích řady poškozených na náhradu škody.
Proti shora citovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 10 To 406/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o vině ohledně všech obviněných v bodech 1), 2), 3a) a 3b) a ohledně obviněných R. G. a R. G. též v bodě 3d), dále v celém výroku o trestech a ve výroku o náhradě škody poškozeným V. G., R. P. a D. S. v celém rozsahu a ve výroku o náhradě škody poškozené J. K. pouze ve vztahu k obviněným R. G. a R. G. Podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl. Obviněný R. G. byl za trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. spáchané jednáním popsaným pod bodem 3c) napadeného rozsudku odsouzen podle §234 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Obviněný L. H. byl za trestné činy loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. spáchané jednáním popsaným pod body 3c) a 3d) napadeného rozsudku odsouzen podle §234 odst. 1, §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli oba obvinění pro výkon trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Rovněž bylo rozhodnuto o odsouzení obviněných R. G. a J. D. a bylo konstatováno, že zůstal nedotčen výrok o náhradě škody poškozené M. M. v celém rozsahu a poškozené J. K. ve vztahu k obviněným L. H. a J. D. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení výroku o vině a výroku o náhradě škody vrácena soudu prvního stupně.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 4. 2. 2004 Okresnímu státnímu zastupitelství v Kladně, dne 5. 2. 2004 obviněnému L. H., jeho obhájci JUDr. J. L. a obhájci obviněného R. G. JUDr. P. K. a dne 10. 2. 2004 obviněnému R. G. (viz č. l. 1009 tr. spisu).
Proti konstatovanému rozsudku Krajského soudu v Praze podali obvinění R. G. (dne 22. 3. 2004) a L. H. (dne 29. 3. 2004) dovolání, a to prostřednictvím svých výše jmenovaných obhájců u Okresního soudu v Kladně.
Mimořádným opravným prostředkem obviněný R. G. napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku o vině, trestu a náhradě škody poškozené M. M., přičemž ho opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek v napadené části a svým rozhodnutím jej zprostil obžaloby podle §226 písm. c) tr. ř.
V kontextu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně v bodě 3c) výroku o vině spočívá na nesprávném posouzení důkazů. Soud uvádí, že proti všem čtyřem obviněným bylo shromážděno dostatek důkazů. Obviněný zdůraznil, že v jeho případě není jediný přímý důkaz, že by tento trestný čin spáchal. V této souvislosti v podrobnostech poukázal na výpověď svědkyně M. M., kterou učinila bezprostředně po spáchání uvedeného trestného činu, neboť žádným způsobem neidentifikovala, že skutek spáchal právě on. Svědkyně jej neoznačila při fotorekognici a ani z jejího výslechu u hlavního líčení nelze dovodit, že by jej na rozdíl od obviněného D. poznala na 100 %. V průběhu hlavního líčení neuvedla, že by některým z pachatelů byl Rom. Podle dovolatele je z výpovědi svědkyně zřejmé, že jeho osobu identifikovala pouze při hlavním líčení a pouze podle výšky (konstatovala, že obviněné poznala podle výšky při jejich příchodu do jednací síně a podle kulatých obličejů, přestože měli podle jejího tvrzení volnou masku, v níž nejsou obrysy obličejů prakticky vidět). Uvedl, že pokud soud vyhodnotil tento důkaz jako spolehlivé poznání obviněného R. G. poškozenou a na základě tohoto důkazu jej odsoudil, byl důkaz nesprávně posouzen. Ani další nepřímý důkaz, který ohledně jeho osoby přichází v úvahu, a to telefonický rozhovor mezi obviněnými H. a D., neprokazuje, že by trestný čin spáchal. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný namítl, že Krajský soud v Praze rozhodl o jeho odvolání, přičemž z rozsudku Okresního soudu v Kladně zrušil výroky o vině v bodech ad 1), 2), 3a), 3b), 3d), výrok o trestu a částečně výrok o náhradě škody. Nerozhodl však o jeho odvolání, jímž byl napaden výrok o vině pod bodem 3c) rozsudku soudu prvního stupně a za spáchání tohoto trestného činu mu uložil trest.
Obviněný L. H. napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu a jako důvod dovolání uvedl ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle názoru obviněného výrok o vině spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť žádným z provedených důkazů nebylo bezpečně prokázáno, že by se trestné činnosti dopustil. V uvedeném ohledu namítl, že je v rozporu s realitou tvrzení, že poškozená bezpečně poznala pachatele, kteří byli maskováni. Pokud totiž byli pachatelé skutečně maskováni tak, jak je uvedeno v rozsudku, není v možnostech poškozených tyto pachatele identifikovat údajně podle tvaru obličeje a očí. Poukázal, že pokud se Krajský soud v Praze ztotožnil s jeho námitkami ohledně viny u ostatních skutků, potom stejné pochybnosti existují i v případě skutků, u nichž byla jeho vina uznána. Obviněný konstatoval, že je zcela nepřezkoumatelný způsob vyhodnocení zajištěných pachových stop, neboť proces srovnávání pachových stop byl proveden pouze svědkyní P., nebyl k němu přizván žádný další policista a jeho průběh nebyl zaznamenán žádným záznamovým zařízením. Navíc o tomto vyšetřovacím úkonu nebyli vyrozuměni obhájci obviněných. Protože byl tento důkaz získán v rozporu se zákonem za porušení ústavou zaručeného práva obviněného na obhajobu, je nepoužitelný a nelze k němu přihlížet. Z popsaných důvodů nemají skutková zjištění oporu v provedeném dokazování, resp. obviněný se uvedeného jednání nedopustil a nelze je právně posoudit jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 3 tr. zák. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Praze a tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
V souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil předseda senátu soudu prvního stupně dne 5. 10. 2004 opis dovolání obviněných Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovoláním písemně vyjádřit a souhlasit s jejich projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací soud však ke dni svého rozhodnutí vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Rovněž konstatoval, že obsah dovolání vyhovuje náležitostem vyžadovaným zákonem a formulovaným v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
k) v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
V rámci zákonem vymezeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Vedle těchto vad ohledně právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení.
V řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je Nejvyšší soud povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265b tr. ř. a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnými R. G. a L. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání oba obvinění vznášejí výhrady ke skutkovým zjištěním včetně hodnocení provedených důkazů (v podrobnostech namítají absenci přímých i nepřímých důkazů svědčících o jejich vině, zejména nemožnost, aby poškození bezpečně poznali maskované pachatele, nesprávné posouzení výpovědi poškozené M. M. stran identifikace obviněného R. G., nepřezkoumatelnost způsobu vyhodnocení zajištěných pachových stop v případě obviněného L. H. a nepoužitelnost tohoto důkazu v trestním řízení, tvrdí že skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování), přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně spatřují nesprávné právní posouzení předmětných skutků. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V posuzovaném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující popis skutků, jak ve uveden ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 3c) [ohledně obou obviněných] a pod bodem 3d) [ohledně obviněného L. H.]. V dovolání obvinění nenamítají, že tyto skutky, které shledal ve zmíněném rozsahu bezchybnými i odvolací soud, byly nesprávně právně posouzeny jako výše konstatované trestné činy, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obou obviněných výlučně o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně zakotvený dovolací důvod. Nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu v případě dovolání obviněného L. H. a v dosud probrané části dovolání obviněného R. G.
V kontextu dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., o který opřel své dovolání obviněný R. G., Nejvyšší soud považuje za nutné uvést, že citovaný důvod lze aplikovat, pokud nebyl učiněn určitý výrok, který v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou nebo určitý výrok učiněn byl, ale není úplný. Důvod dovolání obviněný spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud sice zrušil v rozsudku okresního soudu ohledně jeho osoby částečně výrok o vině v bodech 1), 2), 3a), 3b), 3d), dále celý výrok o trestu a částečně výrok o náhradě škody, a nově rozhodl o trestu, avšak nerozhodl o jeho odvolání proti výroku o vině pod bodem 3c) v rozsudku soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud nepovažuje uvedený názor dovolatele za správný. Předně nutno konstatovat, že krajský soud se odvoláním obviněného zabýval i v případě jeho námitek ohledně výroku o vině v bodě 3c) v rozsudku okresního soudu, jak vyplývá z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, přičemž je neshledal důvodnými. Ze zásad, jimiž se řídí rozhodování odvolacího soudu po přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně postupem podle §254 tr. ř., a které jsou obsahem ustanovení §258 odst. 1, 2 tr. ř. a §256 tr. ř. vyplývá, že jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, odvolací soud zruší rozsudek jen v této části. Pokud však zruší, byť jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, aniž by jakýmkoliv dalším svým výrokem musel zároveň rozhodovat o tom, že ostatní výroky v rozsudku soudu prvního stupně, resp. zbývající části výroku o vině, zůstávají nedotčeny. Z uvedeného vyplývá, že pokud odvolací soud částečně vyhoví podanému odvolání, nemusí již samostatným výrokem podle §256 tr. ř. rozhodovat o zamítnutí „zbývající části“ odvolání, popřípadě vyslovit, že v ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Ostatně případné konstatování soudu druhého stupně o tom, že „v bodě 3c) výroku o vině zůstává napadený rozsudek nedotčen“, by bylo možno považovat spíše za nadbytečné a v praxi je používáno pouze pro lepší srozumitelnost rozhodnutí. Ve světle shora rozvedených argumentů nelze námitce obviněného R. G. proti postupu Krajského soudu v Praze přisvědčit a v této části je podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podaná dovolání odmítl, a to v případě obviněného L. H. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a v případě obviněného R. G. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné (z obou výše shledaných důvodů pro odmítnutí dovolání tohoto dovolatele je podstatnější). Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. (přezkoumat výroky dovoláními napadených rozhodnutí a řízení, které jim předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k