ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1171.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1171/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. října 2004 o dovolání obviněného L. C., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 3. 6. 2004, č. j. 6 To 32/2004-1402, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 4/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2003, č. j. 34 T 4/2000-1301, byl obviněný L. C. uznán vinným pokusem trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §8 odst. 1 tr. zák. k §148 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Za tento trestný čin byl obviněnému podle §148 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří roků. Pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu soukromého podnikání s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a to na dobu pěti roků.
Z podnětu odvolání obviněného L. C. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 6. 2004, č. j. 6 To 32/2004-1402, napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného L. C. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a uložil mu podle §148 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání tří roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, a to na dobu tří roků.
Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním. Tento mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle jeho názoru odvolací soud dospěl k závěru o jeho vině předčasně, aniž by provedl důležité důkazy k objasnění skutku a k objasnění subjektivní stránky trestného činu. Rovněž uvedl, že uložený trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný a neodpovídá všem podmínkám stanoveným pro ukládání trestu. Takto uložený trest je podle jeho názoru v rozporu s účelem trestu ve smyslu §23 tr. zák. Vzhledem k těmto skutečnostem se domnívá, že zvolená právní kvalifikace skutku je nesprávná a je na místě zprostit ho obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně k dovolání obviněného uvedla, že za právně relevantní námitky nelze považovat poukaz obviněného na nesprávné hodnocení důkazů obou stupňů nebo na neúplnost provedeného dokazování. Pod tento dovolací důvod je možné zahrnout pouze takové námitky, které směřují proti tomu, že skutek tak, jak byl popsán ve skutkové větě výroku rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, nenaplňuje zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. Pokud jde o otázku ukládání trestu, ve vztahu k zákonnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno brát zřetel na jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. V tomto případě je významný vztah k ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto ustanovení je důvod dovolání dán tehdy, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Nelze tedy prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. V závěrečném petitu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. C. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. lze toto rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla podle §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání je možno podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit nejprve otázku, zda obviněným uplatněné námitky naplňují dovolací důvod, jehož existence je nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Jestliže obviněný tvrdí, že soudy dospěly k závěru o jeho vině předčasně a tudíž že pro objasnění skutku chybí důležité důkazy, a taktéž že ze stejného důvodu nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu, je zřejmé, že primárně se obviněný nedomáhá změny právního posouzení skutku, nýbrž změny ve skutkovém zjištění soudů. Takto koncipovaná námitka však nemá charakter námitky právní, ale skutkové, která není způsobilá věcně naplnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za skutkovou námitku v tomto ohledu lze též pokládat konstatování obviněného ohledně nesprávné právní kvalifikace skutku, v důsledku níž se domáhá zproštění obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., opírá ji totiž opět o vady v provedeném dokazování, příp. vady v hodnocení důkazů. Jak již bylo výše zmíněno, takové námitky stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. To platí i o té části dovolání, v níž obviněný namítl, že uložený trest je nepřiměřený a není adekvátní všem podmínkám stanoveným pro ukládání trestu. Výrok o trestu není možné napadat z toho důvodu, že trest není přiměřený hlediskům stanoveným v §31 odst. 1 tr. zák. nebo účelu trestu podle §23 odst. 1 tr. zák. Dovolání proti výroku o trestu lze opřít jedině o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tj. uložení takového druhu trestu, který není přípustný, nebo uložení přípustného druhu trestu mimo trestní sazbu. To ovšem obviněný v dovolání nenamítal a nepřicházelo to ani v úvahu, protože podle §148 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, který je tedy trestem uloženým v rámci zákonné trestní sazby stanovené v trvání jednoho roku až osm let.
Ačkoli obviněný formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatnil námitky, které tento ani jiný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann