ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1172.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1172/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. října 2004 o dovolání obviněného R. J., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 3 To 97/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 8/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný R. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 50 T 8/2001, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., kterého se dopustil ve spolupachatelství s obviněnými L. V. a J. J. Za tento trestný čin byl obviněný R. J. odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., k trestu odnětí svobody v trvání šesti let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 800.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému R. J. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej, zprostředkování obchodů na dobu tří let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to dvou kusů mezinárodně obchodovatelných zlatých slitků o váze á 1 kg, uložených v depozitu vrchního státního zastupitelství pod pol. – poř. č.; dále 6.760,- DEM uložených v depozitu vrchního státního zastupitelství pod pol. – poř. č. a 1.505.000,- Kč uložených v depozitu vrchního státního zastupitelství pod pol. –poř. č.
Proti tomuto rozsudku podali obviněný L. V. a R. J. odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 3 To 97/2003, byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušen ohledně obviněných L. V. a R. J. ve výroku o vině, ve výroku o uložených trestech a způsobu jejich výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil Vrchní soud v Olomouci sám rozhodnutí, kterým obviněného R. J. uznal vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v úmyslu maximalizovat zisk obcházením daňové povinnosti v době od 4. 4. 1996 do 21. 1. 1998 v Rakouské republice, v bance R., pobočka D., takto nakoupil spolu s obviněnými L. V. a J. J., jehož věc byla vyloučena k samostatnému projednání postupně:
v roce 1996
obvinění L. V. a J. J. nejméně 181 kg,
dále obviněný L. V. sám nejméně 87,5 kg,
v roce 1997
obviněný L. V. a J. J. nejméně 308 kg,
dále obviněný L. V. sám nejméně 561 kg,
obviněný R. J. sám nejméně 61 kg,
v roce 1998
obviněný L. V. sám neméně 100 kg,
obviněný R. J. nejméně 12 kg
mezinárodně obchodovatelných slitků ryzího zlata ve formě zlatých cihel o hmotnosti á 1 kg, které po nákupu převezli do České republiky, zejména přes hraniční přechody M. – D., H. – L., H. – K., aniž dovážené zlato přihlásili k celnímu odbavení, přestože byli k tomuto postupu dle §80 odst. 1 zák. č. 13/1993 Sb. ve znění platném v době páchání trestného činu (Celní zákon) povinni a vyhnuli se tak zaplacení DPH ve výši 22% z kupní ceny dováženého zlata, kdy příslušná daňová povinnost při dovozu jim vznikla dle ustanovení §43 a násl. zák. č. 588/1992 Sb. ve znění platném v době páchání trestného činu (Zákon o dani z přidané hodnoty), přičemž takto dovezené zlato prodávali odběratelům ve vnitrozemí, a to firmě S., a. s., V. –J., a firmě S., a. s., J., v množství nejméně 650,75 kg ryzího zlata, jednak dalším nezjištěným odběratelům, přičemž nepřihlášením tohoto zboží k celnímu a daňovému řízení při dovozu a z toho plynoucím neodvedením daně z přidané hodnoty způsobili České republice zastoupené Celním úřadem B., B., škodu ve výši:
obviněný L. V. a J. J. společně nejméně 36.824.991,- Kč,
dále obviněný L. V. sám nejméně 55.603.530,- Kč,
a obviněný R. J. sám nejméně 5.499.746,30 Kč
Za tento trestný čin byl obviněný R. J. podle §148 odst. 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §53 odst. 1 tr. zák. a §54 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 800.000,- Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl stanoven pro případ, že by ve stanovené lhůtě peněžitý trest nebyl vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému R. J. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem dalšího prodeje, prodej a zprostředkování obchodu na dobu tří let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to dvou kusů mezinárodně obchodovatelných zlatých slitků o váze á 1 kg, uložených v depozitu vrchního státního zastupitelství pod pol. – poř. č.; dále 6.760,- DEM uložených v depozitu vrchního státního zastupitelství pod pol. – poř. č. a 1.505.000,- Kč uložených v depozitu vrchního státního zastupitelství pod pol. – poř. č.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný R. J. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že, rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávné hmotně právním posouzení. Obviněný se domnívá, že soudy obou stupňů skutek nesprávně právně posoudily, neboť podle jeho názoru nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 tr. zák. Obviněný nepopírá, že předmětné zlato bylo nakupováno v Rakouské republice, ale popírá, že by toto zlato dovážel do České republiky. Tato obhajoba byla podle jeho názoru prokázána dodacími listy jednotlivých společností vykupujících zlato, kdy tyto dodací listy jsou v tomto směru jednoznačné a lze tedy konkretizovat, o jaké zlato šlo. Upozorňuje rovněž na výpověď svědkyně M. B., z níž podle jeho názoru vyplývá, že žádné zlaté cihly do České republiky nepřevážel. Obviněný má za to, že nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu podle §148 tr. zák., protože závěry soudů prvního i druhého stupně o tom, že veškeré zlato nakoupené obviněným a spoluobviněnými v Rakousku bylo dovezeno na území České republiky a nepřihlášeno k daňovému řízení, nemají oporu v provedeném dokazování. Obviněný dále namítal, že zpráva Interpolu V. ze dne 20. 5. 1998 (č. l. 561-564), jež byla podle §213 odst. 1 tr. ř. přečtena jako listinný důkaz při dokazování před soudem prvního stupně, je k prokázání jeho viny nepoužitelná, protože z ní nevyplývá, na základě jakého právního předpisu byly předmětné osoby sledovány. Nepochybně se jedná o jeden z operativně-pátracích prostředků, který zásadním způsobem narušuje základní lidská práva. Proto se obviněný domnívá, že pokud soudy neprovedly jím navrhované důkazy k posouzení možnosti vyhodnocení zákonnosti a použitelnosti předmětného listinného důkazu před soudem, zásadním způsobem pochybily a tím porušily jeho právo na spravedlivý proces.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný R. J. navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §265l tr. ř. přikázal věc soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který se domnívá, že podstatou námitek obviněného jsou výlučně výtky vůči nesprávnému hodnocení provedených důkazů soudem nalézacím a poté i soudem druhého stupně a z nich vyplývající pochybení obou soudů při vymezení klíčových skutkových závěrů. Podle názoru státního zástupce obviněný naprosto shodně se svojí obhajobou, kterou uplatňoval již v řízení o odvolání, namítá, že zlato, nakoupené v Rakouské republice, nikdy do České republiky nedovezl a poukazuje na některé z provedených důkazů, jež mají tuto jeho verzi prokázat. Státní zástupce je přesvědčen, že obviněný se takto domáhá pouze přehodnocení provedených důkazů, které by měly vést ke změně skutkových závěrů, a teprve v návaznosti na to i k jinému, pro něj příznivějšímu právnímu posouzení, tedy k závěru, že nebyly naplněny obligatorní znaky skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák. Obviněný podstatu zvoleného dovolacího důvodu shledává zcela výlučně ve svých tvrzeních o nesprávnosti skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely, a také v provedeném hodnocení důkazů. Podmínku pro jiné právní posouzení svého jednání za této situace obviněný R. J. dovozuje nikoliv z jiného právního posouzení skutku, obsaženého ve výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, ale z odlišných skutečností, než jaké obě soudní instance braly v úvahu. Podle názoru státního zástupce jsou obviněným zpochybňované závěry soudů první a druhé instance jednoznačně závěry skutkovými, což vylučuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
K námitce, že ze spisového materiálu nevyplývá, na základě jakého právního předpisu došlo ke sledování osob, přičemž obviněným navrhované důkazy k posouzené zákonnosti a použitelnosti předmětné listiny nebyly soudem akceptovány, státní zástupce uvedl, že ani v tomto případě nelze hovořit o naplnění deklarovaného dovolacího důvodu, tak jak je upraven v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže obviněný namítá nesprávnost právního posouzení stíhaného skutku, avšak tento svůj názor dovozuje z toho, že soudy obou stupňů chybně provedly jeden z důkazů, nevytýká jim vady při aplikaci hmotného práva, ale porušení procesních ustanovení, což v řízení o dovolání není možné.
Na základě výše uvedeného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl z důvodu uvedeného v ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného R. J. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou-obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Z uvedeného plyne, že Nejvyšší soud musí zásadně vycházet ze skutkového zjištění učiněného v předcházejícím řízení, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost spadající do nalézacího řízení, nemůže se od učiněného skutkového zjištění odchýlit, a je tedy jím vázán (srov. usnesení Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Nejvyššímu soudu totiž nepřísluší v rámci daného dovolacího důvodu hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávat úplnost provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Proto s odkazem na tento dovolací důvod lze vytýkat toliko vady právní. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný R. J. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Vrchního soudu v Olomouci.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný R. J. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že závěry nalézacího a odvolacího soudu o tom, že veškeré zlato nakoupené obviněným a spoluobviněnými v Rakousku bylo dovezeno na území ČR a nepřihlášeno k daňovému řízení, nemají oporu v provedeném dokazování. Stejnou povahu má i námitka obviněného, týkající se svědkyně M. B.
K námitce obviněného, že zpráva Interpolu V. ze dne 20. 5. 1998 (č. l.), jež byla podle §213 odst. 1 tr. ř. přečtena jako listinný důkaz, není použitelná, protože z ní nevyplývá, na základě jakého právního předpisu byly předmětné osoby sledovány a tím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud uvádí následující.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který uplatnil obviněný R. J., znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. ř. Obviněný namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval mimo jiné i z porušení určitých procesních ustanovení, které sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. ř.], které však obviněný neuplatnil. Není pochyb o tom, že obviněný i v tomto směru podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, proti hodnocení provedených důkazů, a proti porušení procesních předpisů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., a nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný R. J. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. ř. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal