ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1211.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1211/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2004 dovolání obviněného L. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., které podal proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 4 To 485/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 368/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 3. 2004, sp. zn. 1 T 368/2003, byl obviněný L. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 24. 6. 2003 krátce před 06.00 hod. jako řidič osobního automobilu zn. Fiat Regata, SPZ, na silnici první třídy č., asi 1,5 km za J. H., řídil toto vozidlo ve směru na T. po přehledném úseku komunikace, kde byl dopravním značením stanoven zákaz předjíždění, nedovolenou rychlostí nejméně okolo 130 km/hod., třebaže se blížil ke křižovatce s vedlejší silnicí vlevo ve směru jeho jízdy, která byla označena výstražnou dopravní značkou s dodatkovou tabulkou o tvaru křižovatky, a ve vyznačeném jízdním pruhu před vozidlem obžalovaného jela motocyklistka V. M. na motocyklu zn. Simson, SPZ, která také dávala světelné znamení o změně směru jízdy vlevo, takže přesto, že nakonec začal intenzivně brzdit, při středu vozovky do vlevo odbočujícího motocyklu narazil a poškozená V. M. při tom utrpěla poranění více pro život důležitých orgánů a na místě dopravní nehody zemřela. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §224 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu šesti roků.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný L. S. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 2004, sp. zn. 4 To 485/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Dne 25. 8. 2004 učinil obviněný L. S. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti citovaným rozhodnutím soudů prvního a druhého stupně, které bylo adresováno a doručeno Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci dne 26. 8. 2004. Mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil do výroku o vině i trestu a jako důvod dovolání sice uvedl ustanovení §265b písm. f) tr. ř., avšak z obsahu podání jednoznačně vyplývá, že měl na mysli dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť vady shledává v nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný připomněl, že podle závěru soudu prvního stupně byla příčinou nehody, při které zemřela motocyklistka V. M., nepovolená rychlost, kterou v době nehody jel, navíc v místě, kde je umístěna dopravní značka zákaz předjíždění. Zdůraznil, že nikdy nezpochybňoval překroční povolené rychlosti, soudy však měly vzít v úvahu spoluzavinění poškozené, které by mělo mít vliv na právní kvalifikaci a v návaznosti na to i na druh a výši ukládaného trestu. Uvedl, že k nehodě došlo na velmi přehledném širokém úseku vozovky. Poškozenou viděl na dostatečnou vzdálenost, jela před ním po krajnici za dělící čárou. Obviněný dále konstatoval: „Trvám na tom, že nedávala znamení o změně směru jízdy. Odborné vyjádření v tomto směru potvrdilo, že žárovka levého předního ukazatele směru jízdy s největší pravděpodobností nesvítila a ohledně zadního ukazatele směru jízdy nelze jednoznačně konstatovat, zda žárovka byla v době dopravní nehody v činnosti - pravděpodobně svítila. Při neexistenci jiných důkazů, pokud soud vyhodnotil, že poškozená znamení o změně směru jízdy dávala, byl porušen zákon v můj neprospěch, neboť nebyla akceptována zásada in dubio pro reo. Pokud jde o závěr soudu, že v místě nehody je dopravní značkou zakázáno předjíždění, odkazuji na ustanovení vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ze kterého vyplývá, že motocykl bez postranního vozíku lze předjíždět. Za velmi podstatné však považuji, že v mém případě vlastně o předjíždění nešlo, neboť poškozená jela před nehodou po krajnici za oddělující čarou a pokud se chtěla zařadit zpět do jízdního pruhu, ať už za účelem odbočování či za účelem pokračování jízdy v jízdním pruhu, musela mi dát přednost ona. Jde o obdobný případ, kdy vozidlo zastaví na krajnici z jakéhokoliv důvodu a následně chce v jízdě pokračovat. Jízda po krajnici je v podstatě zakázána, v místě nehody, kde je krajnice velmi široká, je však k jízdě využívána zejména cyklisty a řidiči malých motocyklů. V tom spatřuji nesprávné právní posouzení skutku, když soudy dospěly k závěru, že nehoda nastala pouze v příčinné souvislosti s překročením povolené rychlosti z mé strany.“ Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud přezkoumal zákonnost výroků o vině i trestu, zrušil napadená rozhodnutí a přikázal nové projednání a rozhodnutí ve věci.
V souladu s ustanovením §265h odst. 2 věty první tr. ř. předseda senátu soudu prvního stupně doručil dne 8. 9. 2004 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací soud však ke dni svého rozhodnutí vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného L. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. V řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je proto povolán k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad vymezených v ustanovení §265b tr. ř., a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Pro úplnost je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Z popsaných důvodů je nutno označit za irelevantní námitky obviněného L. S. ve kterých popisuje vlastní verzi skutkového děje a zpochybňuje skutkové závěry soudů o příčině nehody (tvrdí, že poškozená V. M. nedala při odbočování znamení o změně směru jízdy a v této souvislosti poukazuje na odborné vyjádření ohledně funkčnosti levého předního a zadního ukazatele změny směru jízdy havarovaného motocyklu, dále že před nehodou jela po krajnici za oddělující čarou a pokud se chtěla zařadit zpět do jízdního pruhu, ať už za účelem odbočování či za účelem pokračování jízdy v jízdním pruhu, musela mu dát přednost, přičemž v těchto skutečnostech spatřuje její spoluzavinění na vzniku události). Pokud by obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výlučně jen z těchto námitek týkajících se konečných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, a byť by z nich i následně dovozoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku, bylo by nezbytné, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Pro úplnost nutno uvést, že soudy učiněná skutková zjištění neumožňovala závěr o tom, že by poškozená nedávala znamení o změně směru jízdy vlevo. V této souvislosti v odůvodnění usnesení na str. 3 odvolací soud mimo jiné konstatoval: „Proti sobě totiž nestál pouze fakt, že z odborného vyjádření vyplynula pravděpodobnost funkčnosti a chodu levého zadního směrového ukazatele motocyklu, oproti tvrzení obžalovaného, že tomu tak nebylo. Vedle odborného vyjádření totiž pro okresním soudem dovozený skutkový děj svědčila i fotografie č. 19, zachycující spínač ukazatele změny směru jízdy. Kromě toho pak o tvrzení obžalovaného o nezapnutém směrovém ukazateli bylo možné důvodně pochybovat proto, že obžalovaný zřejmě neuváděl po pravdě veškeré skutečnosti o průběhu nehodového děje. Takto obžalovaný tvrdil, že motocyklistka se před náhlým vybočením vlevo pohybovala při pravé krajnici, toto jeho vyjádření však bylo vyvráceno znaleckým posudkem z oboru dopravy, z něhož vyplynulo, že s ohledem na rychlost pohybu poškozené i jejího natočení vůči podélné ose vozovky v době střetu se tato v okamžik reakce obžalovaného musela pohybovat daleko více ve svém jízdním pruhu nejméně 2 metry vpravo od středu vozovky“.
V dovolání obviněný také poukazuje na ustanovení vyhlášky č. 30/2001 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, s tím, že motocykl bez postranního vozíku lze předjíždět, což dává do souvislosti se závěrem soudů, že v místě dopravní nehody je dopravní značkou předjíždění zakázáno. Tato námitka obsahově naplňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadenému rozhodnutí vytýká, že spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu je v tomto směru podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Jak již bylo výše konstatováno je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný L. S. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. Z popisu předmětného skutku mimo jiné vyplývá, že obviněný jako řidič osobního automobilu na silnici první třídy řídil toto vozidlo po přehledném úseku komunikace, kde byl dopravním značením stanoven zákaz předjíždění, nedovolenou rychlostí nejméně okolo 130 km/hod., třebaže se blížil ke křižovatce s vedlejší silnicí vlevo ve směru jeho jízdy, která byla označena výstražnou dopravní značkou s dodatkovou tabulkou o tvaru křižovatky, a ve vyznačeném jízdním pruhu před vozidlem obviněného jela na motocyklu V. M., jenž také dávala světelné znamení o změně směru jízdy vlevo, takže přesto, že nakonec začal intenzivně brzdit, při středu vozovky do vlevo odbočujícího motocyklu narazil, přičemž jmenovaná utrpěla závažná poranění a na místě dopravní nehody zemřela.
Námitku obviněného relevantně uplatněnou v rámci podaného dovolání nelze v posuzovaném případě akceptovat. Již odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí na str. 4 uvedl: „Ze znaleckého posudku z oboru dopravy bylo zřejmé, že poškozená nevybočila náhle od pravého okraje vozovky vlevo, ale že její odbočování mělo pozvolný charakter tak, že ona v době reakce obžalovaného byla nejméně při středu pravého jízdního pruhu. Při takovémto pohybu pak poškozená (i kdyby vůbec neodbočovala) svým levým obrysem v zásadě odpovídala pozici levého obrysu dvoustopého vozidla pohybujícího se ve svém jízdním pruhu při pravém okraji a její příčné umístění na vozovce ji tak svým způsobem diskvalifikovalo z označení motocyklu bez postranního vozíku, který ve smyslu §9 odst. 1 písm. w) vyhlášky č. 30/2001 Sb. lze předjíždět i přes dopravní značku zákaz předjíždění B 21a. Za této situace pak obžalovaný k předjíždění přistupovat vůbec neměl.“ S tímto názorem se Nejvyšší soud ztotožňuje a dodává, že i v případech, kdy předjíždění není dopravním značením zakázáno, je nezbytné před realizací tohoto úkonu vycházet ze zcela konkrétní dopravní situace, která v předmětné věci předjíždění neumožňovala. Navíc podle skutkových zjištění poškozená V. M. dávala světelné znamení o změně směru jízdy vlevo. Kromě těchto okolností je však podstatné zjištění, že příčinu dopravní nehody a potažmo jejího následku, je nutno spatřovat především v tom, že obžalovaný zásadním způsobem překročil nejvyšší povolenou rychlost 90 km/hod., která odporovala nejen ustanovení §18 odst. 3 zák. č. 361/2000 Sb., ale byla i hrubě nepřiměřená konkrétní dopravní situaci ve smyslu §18 odst. 1 téhož zákona, jak se v podrobnostech zdůrazňuje na str. 4 a 5 v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
Podle Nejvyššího soudu objasňují skutková zjištění učiněná Okresním soudem v Jindřichově Hradci ve věci všechny nezbytné okolnosti pro posouzení jednání obviněného L. S. jako trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák., neboť jinému z nedbalosti způsobil smrt a tento čin spáchal proto, že porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona. Tomu odpovídá i ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně aplikovaná právní věta.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného L. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť ho shledal zjevně neopodstatněným, přičemž rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž se musel věcí ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. meritorně zabývat.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k