ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1244.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1244/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2004 dovolání, které podal obviněný B. D., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 7 To 76/2003, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 3 T 66/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 3 T 66/2002, byl obviněný B. D. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 20. 12. 2000 v D., převzal od a. s. V. D.4 kusy OK otočných stolů, které byly zhotoveny na základě uzavřené smlouvy mezi obžalovaným, podnikajícím pod obchodním jménem B. D. – D., I., a V., a. s., D., IČO , ze dne 25. 9. 2000, když tato smlouva byla uzavřena s výhradou vlastnictví do doby zaplacení kupní ceny, následně tyto stoly prodal do Itálie, firmě D., kterou tato dodávka byla dne 4. 6. 2001 uhrazena na účet obžalovaného, získané finanční prostředky ani částečně nepoužil na úhradu svého závazku vůči a. s. V. D., čímž způsobil této společnosti škodu ve výši 532.580,- Kč.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tři a půl roku.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný B. D. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 7 To 76/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Vůči těmto rozhodnutím podal obviněný B. D. prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měly být uplatněné důvody dovolání naplněny. Namítl, že k úhradě ceny díla dle smlouvy ze dne 25. 9. 2000, č., ve výši 532 580,- Kč nedošlo mimo jiné z důvodu, že společnost D. neuhradila celou cenu díla ve výši 26.856,- EUR, ale pouze 17.497, 60 EUR, a to hlavně z důvodu pozdní dodávky díla. Zdůraznil, že společnost V., a. s., D. měla dílo dodat do 30. 11. 2000, avšak svým zaviněním tuto lhůtu nedodržela, přičemž k předání a převzetí díla došlo až dne 20. 12. 2000. Z toho důvodu musel žádat Celní úřad O. o prodloužení lhůty zpětného vývozu zboží do 31. 12. 2000 (viz příslušné povolení). Obviněný uvedl, že dne 14. 12. 2000 provedla společnost C. s. p. a., která pro společnost D. zajišťovala celou zakázku, společně s inspektorem společnosti D. kontrolu provádění díla v areálu společnosti V., a. s., D. a zjistila závažné zpoždění díla a vyhradila si právo naúčtovat B. D. penále v maximální výši 8% z celkové částky, dále škody způsobené nedodáním zboží a následným zastavení montáží na staveništi. Rovněž popsal arogantní chování zástupců společnosti V., a. s., D.
Obviněný upozornil, že spolupráce se společností D. podle smlouvy ze dne 24. 7. 2000 měla podstatně širší rozsah, neboť podstatnou a největší zakázkou bylo zhotovení 14 kusů stojanů, kdy cena byla dohodnuta na 67.656,- EUR. Konstatoval, že dne 1. 10. 2000 uzavřel smlouvu o dílo se společností H., spol. s r. o., která se jako zhotovitel zavázala provést svářečské a montážní práce na 14 ks stojanů, které měly být dodány společnosti D. Zmíněná společnost ale neprovedla dílo řádně a včas a B. D. se dostal do prodlení vůči společnosti D., což mělo za následek její odstoupení od smlouvy, přičemž mu tak vznikla škoda 67.656,- EUR, kterou přihlásil do konkurzního řízení ohledně společnosti H., spol. s r. o.
Dovolatel dále uvedl, že není pravda, že by z ceny díla podle smlouvy ze dne 25. 9. 2000, č. 5 631 158, ve výši 532.580,- Kč nebylo nic uhrazeno. Dne 14. 6. 2001 provedl jednostranné započtení pohledávek k datu 19. 1. 2001 za V., a. s., D. vůči pohledávce podle faktury č. ze dne 4. 12. 2000, splatnou dne 18. 1. 2001, kterou jmenovaná společnost účtovala cenu díla podle smlouvy č. Podle jeho názoru je zřejmé, že v současné době není vůči V., a. s., D. v prodlení s částkou 532.580,- Kč, ale pouze s částkou 313.586,- Kč. Rovněž má za to, že provedením uvedeného zápočtu prokázal snahu o úhradu dlužné částky a je zřejmé, že neměl úmysl cenu díla podle zmíněné smlouvy o dílo nezaplatit, neboť činil všechny možné kroky směřující k úhradě.
Obviněný také konstatoval, že finanční prostředky, které obdržel od společnosti D., byly rovněž použity na druhou část kontraktu realizovanou jako smlouva o dílo se společností H., spol. s r. o., (uvedl řadu různých fyzických a právnických osob, kterým byly zaplaceny zcela konkrétní finanční částky, eventuálně z jakého důvodu). Současně vyčíslil za příslušná období finanční náklady za provoz kanceláře, nájem kanceláře, náklady za mobilní telefon a pevnou telefonní linku s tím, že tyto náklady byly minimálně ve výši 50% spotřebovány na spolupráci se společností D.
Podle dovolatele je zřejmé, že nedošlo k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, neboť finanční plnění nebylo společnosti V., a. s., D. poskytnuto z výše uvedených důvodů, když cenu díla neobdržel v plné výši a finanční prostředky, které od zahraničního partnera obdržel, byly spotřebovány popsaným způsobem. V daném případě také chybí jeden z obligatorních znaků trestného činu, a to zavinění ve formě úmyslu, neboť je zřejmé, že v případě úhrady ceny díla zahraničním partnerem v plné výši, by jeho závazky byly plně uhrazeny. Obviněný zdůraznil, že objektivně neměl finanční prostředky, které by postačovaly k úhradě jeho závazků vůči společnosti V., a. s., D., přičemž tato jeho finanční situace byla zapříčiněna chováním jeho obchodních partnerů, a to i zmíněné společnosti.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v plném rozsahu rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 8. 2002, sp. zn. 3 T 66/2002, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2003, sp. zn. 7 To 76/2003. Dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a jeho osobu zprostil obžaloby z trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru v mimořádném opravném prostředku dovolatel deklaruje důvod definovaný v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který ale v odůvodnění svého podání nedokládá žádným tvrzením, které by pro něj svědčilo. Text dovolání je doslova identický s textem odvolání. Je proto evidentní, že obviněný mylně pokládá řízení podle hlavy XVII. trestního řádu za jakousi třetí instanci trestního soudnictví. Státní zástupce zdůraznil, že převážnou část argumentace dovolatele tvoří vlastní hodnocení provedených důkazů a z toho vyplývající interpretace skutkového stavu směřující k protikladným skutkovým závěrům, než k jakým dospěly obecné soudy. Takové výhrady však jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu naprosto irelevantní, neboť hodnocení důkazů a vyústění tohoto procesu v popis skutku není hodnocením hmotně právní povahy. Dovolatel ve svém podání nenamítá žádnou konkrétní vadu, kterou by trpělo hmotně právní hodnocení stabilizovaného skutkového stavu. Podle státního zástupce napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo nutno odstranit cestou dovolání, přičemž výhrady obviněného nenaplňují žádný ze zákonem definovaných dovolacích důvodů. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného B. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.] bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Protože dovolání je možné podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Nejvyšší soud není oprávněn přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
V řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je Nejvyšší soud povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265b tr. ř. a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným B. D. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech popisuje svoji verzi celé události. Zejména uvádí okolnosti v důsledku nichž nedošlo k uhrazení finančního závazku ke společnosti V., a. s., D., z čehož dovozuje absenci naplnění znaků trestného činu zpronevěry včetně úmyslného zavinění ve svém jednání. Lze poznamenat, že obviněný opakuje stejné výhrady, které uplatnil v odvolacím řízení, a jež krajský soud v rámci hodnocení důkazů neakceptoval. V této souvislosti nutno zdůraznit, že vznesené námitky primárně směřují vůči skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně dovolatel spatřuje nesprávné právní posouzení skutku. Jak již bylo výše uvedeno, samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz výše) a rozveden v jeho odůvodnění. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto zjištěný skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud konstatuje, že v posuzovaném dovolání obviněný B. D. sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V daném případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod založený na dovolatelem namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení důkazů. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. ř. uveden není, neboť vznesené výtky nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno připomenout, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení a právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., který musí být v dovolání nejen formálně, ale i materiálně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, jež jsou dovolatelem spatřovány v hmotně právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného B. D. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výroky napadených rozhodnutí a řízení, které jim předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k