ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1268.2004.1
6 6 Tdo 1268/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 dovolání obviněné V. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, které podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 8 To 64/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 9 T 2/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné V. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. 9 T 2/2004, byla obviněná V. K. uznána vinnou pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., kterého se měla dopustit tím, že
dne 11. 10. 2003 okolo 13.30 hod. nožem napadla v úmyslu usmrtit v pokoji domu čp. v ulici na Ř., H. v Č., okres Ch., zde spící J. Z., trvale bytem A., H. v Č., okres Ch., a M. Š., , trvale bytem T., H. v Č., okres Ch., čímž poškozenému M. Š. způsobila bodnořeznou ránu levé poloviny zad nad lopatkou, délky 2 cm, zasahující do kůže a podkoží, nepronikající do levé pohrudniční dutiny, když toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizaci v nemocnici Ch., a dále poškozené J. Z. způsobila šest bodnořezných poranění, z nichž nejzávažnější bylo poranění na levé straně dolní části krku, jehož bodnořezný kanál byl dlouhý nejméně 10 cm, procházel kůží, podkožím, svalovinou, přední částí stěny levé podkličkové tepny a poplicnicí do kopule pohrudniční dutiny a horního laloku levé plíce, další tři bodnořezné rány byly umístěny na horní a zadní straně levého ramene, zasahovaly do kůže, podkoží a svaloviny, pátá bodnořezná rána se nacházela na zadní straně paže a zasahovala do kůže, podkoží a svaloviny a šestá bodnořezná rána byla umístěna na přední straně pravého stehna a zasahovala do kůže, podkoží a svaloviny, když poškozená J. Z. v důsledku způsobených poranění na místě jednání zemřela.
Za tuto trestnou činnost byla obviněná V. K. odsouzena podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon byla zařazena podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněné uložen trest propadnutí věci, a to dvou kusů nožů tvořících přílohu trestního spisu. Podle §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. bylo obviněné uloženo ochranné protialkoholní léčení ve formě ústavní. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p. ČR, okresní p. Ch., náhradu škody v částce 19.326,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podala obviněná V. K. odvolání.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 6. 2004, sp. zn. 8 To 64/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušen, a to ve výroku o trestu propadnutí věci.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 9. 8. 2004 Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové a obviněné V. K. a dne 16. 8. 2004 obhájci obviněné JUDr. V. Š.
Vůči konstatovanému usnesení Vrchního soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové podala obviněná V. K. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 8. 10. 2004 u Krajského soudu v Hradci Králové dovolání. Mimořádný opravný prostředek obviněná zaměřila proti všem výrokům napadených rozhodnutí a opřela ho o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř., neboť je přesvědčena, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky pro jeho uložení.
V odůvodnění dovolání obviněná v kontextu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že soud prvního stupně náležitě nevyhodnotil vzájemné vztahy mezi ní a poškozenou Z., která byla vzhledem k její fyzické indispozici pečovatelkou. Poukázala, že během trestního řízení na tuto okolnost upozorňovala a navrhovala výslech svého syna R. K., který se Z. žil jako druh s družkou. Setrvala na tvrzení, že se jednání kladeného jí za vinu nedopustila, a proto veškeré závěry soudu považuje za učiněné na základě domněnek, nikoliv důkazů svědčících o její vině. Soudu prvního stupně se nepodařilo objasnit, co dělala dne 11. 10. 2003 v době, kdy potkala na dvorku předmětného domku svědka J. T., než vstoupila do pokoje, kde se měli oba poškození nacházet. Soud v uvedeném směru vyvodil, že obviněná setrvala na dvorku a vstoupila do pokoje až později, kdy oba poškození již spali. Dovolatelka poukázala na okolnost, že byla poškozeným Š. zraněna pohrabáčem na hlavě a svědkyní K. odvezena na Zdravotní pohotovost v H., kde ji ve 13,45 hod. převzali. Svědek T. pak telefonoval na požadavek poškozeného Š. na S. rychlé záchranné služby v Ch. ve 13.54 hod., tedy později, než byla obviněná přijata na pohotovosti. Soud tuto prodlevu vysvětlil způsobem, že poškozený Š. nešel ke svědku T. okamžitě, ale až po nějaké chvíli. Bez povšimnutí však nechal otázku, proč poškozený Š. nešel ke svědku T. hned a kde a co tuto chvíli dělal. Rovněž se nevypořádal s otázkou polohy těla poškozené Z., jak se taška obviněné, v níž byla nalezena odlomená rukojeť nože, dostala do nemocnice, kdo a kdy odlomenou rukojeť do tašky vložil. Obviněná vyjádřila přesvědčení, že se soudu nepodařilo zjistit průběh skutkového děje a ani se vypořádat se všemi rozhodnými skutečnostmi, aby mohl učinit jednoznačný a nepochybný závěr o její vině. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. upozornila, že znalecké posudky z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, resp. závěry znalců, nejsou správné, neboť jsou ovlivněny studiem vyšetřovacího spisu a neobjektivně ji hodnotí. V závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí a Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, případně aby dovolací soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je možno ze základních obecných hledisek označit dovolání za přípustné. Uvedla, že v případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se obviněná domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů soudy, přičemž s ohledem na dostupný spisový materiál je možno konstatovat, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněné. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. státní zástupkyně vyjádřila souhlas se závěrem soudů obou stupňů, že uložení protialkoholního léčení formou ústavní bylo v daném případě zcela na místě, neboť alkohol požitý obviněnou před spácháním trestného činu hrál významnou roli. Bez ochranné protialkoholní léčby u obviněné by zjištěný abúzus alkoholu, který vykazuje známky pozvolné agrese a rozvoje syndromu závislosti, mohl být společensky nebezpečný v tom smyslu, že při jeho pokračování hrozí další progrese a rozvoj závislosti se zdravotními a sociálními důsledky v oblasti jejího života. S poukazem na tyto skutečnosti státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné jako zjevně neopodstatněné odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování dovolání obviněné V. K. nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky jeho přípustnosti podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.]. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
j) bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení.
V rámci dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikace skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Pro úplnost je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.)
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněnou V. K. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněná v podrobnostech tvrdí, že se skutku kladeného jí za vinu nedopustila, poukazuje na další možnou verzi skutkového děje, upozorňuje na nedostatky v úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů. V této souvislosti nutno zdůraznit, že uplatněné námitky primárně směřují proti skutkovým zjištěním, přičemž ve vytýkaných procesních vadách až následně dovolatelka spatřuje údajné nesprávné hmotně právní posouzení. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněná V. K. spáchala posuzovaný skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněná nenamítá, že by takto popsaný skutek (viz jeho citace výše), s nímž se ztotožnil i soud odvolací, byl nesprávně právně posouzen jako pokus trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 k §219 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V daném případě jde proto ze strany obviněné výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř. Pokud by obviněná uplatnila pouze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), tr. ř., a to z konstatovaných námitek, bylo by nezbytné, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněná rovněž uplatnila i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. a vznesla výhrady k uložení ochranného ústavního protialkoholního léčení. V tomto směru je však podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Z ustanovení §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. vyplývá, že soud může uložit ochranné léčení pachateli, který se oddává zneužívání návykové látky, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním; ochranné léčení však neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout.
Podle Nejvyššího soudu postupoval Krajský soud v Hradci Králové v souladu se zákonem, když obviněné V. K. uložil ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě, neboť toto rozhodnutí má oporu v provedených důkazech. V této souvislosti v odůvodnění usnesení na str. 7 Vrchní soud v Praze konstatoval: „Oba znalci zabývající se duševním stavem obžalované se plně shodli na tom, že alkohol požitý obžalovanou před činem hrál při spáchání trestného činu významnou roli. Bez ochranné protialkoholní léčby u obžalované zjištěný abúzus alkoholu, který vykazuje známky pozvolné progrese a rozvoje syndromu závislosti, by mohl být společensky nebezpečný v tom smyslu, že při jeho pokračování hrozí další progrese a rozvoj závislosti s důsledky jak v oblasti zdravotní, tak v sociální oblasti života obžalované, jak uvedl znalec psychiatr MUDr. P. Š. Dle znalkyně psycholožky PhDr. J. S. je na postoji obžalované k abúzu alkoholu a na efektu protialkoholní léčby závislá i prognóza dalšího vývoje osobnosti obžalované a možnost její resocializace. I dle této znalkyně v případě pokračování v abúzu alkoholu hrozí progrese pití, ale i riziko agresivních reakcí obžalované. Jsou tedy splněny podmínky stanovené v §72 odst. 2 písm. b) tr. zák. pro jeho uložení. Odvolací soud rovněž uvedl: „Jediné pochybení, kterého se krajský soud dopustil, spočívá v tom, že při jeho ukládání nepoužil i odst. 4 §72 tr. zák., ačkoli o formě léčení rozhodl zcela správně a v souladu s tímto ustanovením. Oba jmenovaní znalci s ohledem na bagatelizující stanovisko obžalované k jejímu abúzu alkoholu a obžalovanou projevené nekritické postoje navrhli léčbu ústavní formou. Proti jejich závěrům nelze mít žádných výhrad a námitky obžalované, které vznáší ve svém odvolání, nemají reálný podklad. Ovšem zmíněné pochybení krajského soudu je jen formálního rázu a proto vrchní soud nepovažoval za nutné je jakkoli napravovat.“
Jelikož bylo postupováno při ukládání ochranného opatření - protialkoholního ústavního léčení obviněné V. K. podle zákona, není příslušný výrok vadný. Jmenovaná se oddávala zneužívání návykové látky - alkoholu a trestný čin spáchala pod jeho vlivem, přičemž vzhledem k povaze choroby a léčebným možnostem byla její osobě důvodně uložena ústavní forma léčení. Námitky dovolatelky ohledně neobjektivnosti soudních znalců jsou z hlediska uplatněného dovolacího důvodu irelevantní (jde o výtky vůči skutkovým zjištěním, které nelze v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo obsáhle vysvětleno výše), a proto se jimi Nejvyšší soud nezabýval.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné V. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné, neboť z obou výše shledaných důvodů pro jeho odmítnutí je podstatnější. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (věc meritorně přezkoumat) a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k